#93: - Re: Re: Re: Re:  

 Vážený naznámý,

píšete: "Reagoval jsem na pana Bartoše, když si pohrává s myšlenkou, komu patří anonymní hlasy. Nemusí to bý strach jenom z biskupství, ale z těch, kteří v diskusi útočí na lidi jiného názoru.!"

Dovolte mi, abych upřesnil své pohrávání si s myšlenkou, komu patří anonymní hlasy. Nezpochybňuji Váš názor, jen vycházím z osobní zkušenosti. Jeden kněz se dotazoval, že on a jeho dva spoubratří by rádi podepsali, abych je ubezpečil, že anonymita nebude prolomena.  Dva jiní mi řekli, že podepsali a dosvědčili, že vědí o dalších. Jeden mi řekl přímo, že nepodepíše za strachu.

Co se týče Vašeho výrazu "útočí v diskuzi na lidi jiného názoru", myslím, že to není v žádném případě převládající u těch, řekněme hájících Jiřího. Spíše naopak. Což je trochu pochopitelné, ale přesto by se mohli trošku "krotit" ve výrazech.

Máte pravdu v tom, že jedna věc je text petice a druhá věc je diskuze zde. A že samozřejmě mnozí podepisující neznají všechny souvislosti. Ale o to nejde! Podpis pod peticí přeci nevyjadřuje stanovisto " Jiří je skvělý", nýbrž výzvu k prošetření.

Problémy jsou v každé farnosti a pokud jsou v ní dva kněží, skoro vždy má každý svůj "fan klub". To je přirozené a dokonce zdravé, pokud to nepřesáhne jisté meze - ale to je jiné téma.

U vás v Litomyšli si toto musíte vyříkat sami, nejlépe pomocí nějakého šikovného moderátora, který pohlídá věcnost diskuze a zamezí projevům nezdravých emocí. Můžete na tom jako farnost vyrůst.

#99: -  

 A pane Kratochvíle, dovolte v intencích Vašeho příspěvku, Vy mluvíte z pověření koho? A jak jste odhalil Jiřího Veselého, že podněcuje k podepisování petice a psaní komentářů?

  Děkuji, David Smyčka

"Cestou církve je shromažďování, sjednocení, naslouchání, diskuse, modlitba a rozhodnutí. To je takzvaná synodalita církve," uvedl papež František při ranní bohoslužbě v kapli Domu sv. Marty (ve čtvrtek 28. dubna 2016), když komentoval liturgické čtení ze Skutků apoštolů (15,7-21) o prvním jeruzalémském sněmu.

"Také dnes existuje v církvi odpor proti překvapením Ducha svatého v nových situacích. Duch však tento odpor postupně zdolává a vede nás Ježíšovou cestou."

"Taková je cesta církve dodnes. A když nás Duch překvapí něčím, co je nové, a »nikdy se to tak nedělalo«. Pomyslete na odpor, s nímž se setkal Druhý Vatikánský koncil, a to říkám proto, že nám je nejblíže. Kolik odporu! I dnes se vyskytuje odpor v té či oné formě, a Duch svatý žene vpřed. Cestou církve je shromažďování, sjednocení, naslouchání, diskuse, modlitba a rozhodnutí. To je takzvaná synodalita církve, kterou se vyjadřuje společenství církve. Kdo vytváří společenství? Duch! Opět tento protagonista. Co od nás žádá Pán? Abychom byli poddajní Duchu. Nemějme strach, když vidíme, že nás volá Duch."

Pan biskup ještě neodepsal?

#105: Josef -  

 Zatím nikdo z autorů petice nebyl panem biskupem kontaktován. Má k dispozici mailovou adresu, číslo mobilu, z něhož mu byla poslána SMSka a může reagovat v záhlaví této stránky "Kontaktovat autora petice".

Po každém dobrodružství je dobré jít spát.

Malý posun: na http://www.farnostlitomysl.cz/?str=aktuality je krátká zpráva o vývoji v situaci JV.  Mě zaujalo mírné "vycházení sluníčka": JV poděkoval panu provinciálovi i ostatním za dosavadní pomoc, přesto, že některé sporné aspekty zůstávají.

   David Smyčka

   Kdo jste blízko Litomyšle a máte chuť setkat se u ohně, zveme Vás k nám:

Dobrý večer,

dnes jsem volal s paní sekretářkou pana biskupa Vokála.

Dotazoval jsem se, zda mi bude pan biskup odpovídat na náš dopis.

Paní sekretářka mě odkázala na emailovou odpověď, ve kterém mě informovala, že email s dopisem panu biskupovi předala.

Odpovídat na dopis (petici) prý nehodlá, k věci se prý již dostatečně vyjádřil na setkání ve farnosti v Litomyšli.

Optal jsem se ještě, zda pan biskup odpověděl, nebo bude odpovídat Jiřímu Veselému na jeho odvolání.

Paní sekretářka mi přímo neodpověděla. Odpověděla, že není kompetentní se k tomu vyjadřovat.

Pěkný večer,

Josef Tlustý 

#109: Josef Tlustý -  

Prosím vás, kdo je teda kompetentní?

Aleš

Zde od Jiřího Vaňáče shrnutí případu Jiřího.   http://www.getsemany.cz/node/3332

#111: Vlastimil Bartoš - odkaz na shrnutí případu Jiřího 

 Omlouvám se, správně Martina Vaňáče.

str. 11:  Ekumenický  charakter i ekumenická budoucnost křesťanství jsou stále zřetelnější. To je ve skutečnosti náboženská stránka globalizace. Nemůžeme se už vyhýbat jedni druhým, a pokud to děláme, jenom škodíme sami sobě (1 Kor 12,12-30) a evangeliu.

1 Kor 12 Tělo tvoří jeden celek, i když se skládá z mnoha částí; i když je všech těch částí mnoho, přece tvoří jedno tělo. A právě takové je to s Kristem. 13 Ať už jsme totiž Židé či Řekové, otroci nebo svobodní, husité, adventisti, evangelíci nebo katolíci, či bratrsáci...

Pěkně to napsali....

#111: Vlastimil Bartoš - odkaz na shrnutí případu Jiřího 

 Moc nerozumím větě v posledním odstavci článku pana Vaňáče  . " Jak snadné by v takové situaci bylo poukázat na ty „hrozné katolíky a pokusit se nespokojence přetáhnout do vlastních řad."

V diskusi se většina pisatelů odvolává na ekumenismus a tohle je trochu mimo mísu, ne?? Ekumena přece není o tom, kolik lidí je na které straně, toto je zase nějaké soupeření....

" Jak snadné by v takové situaci bylo poukázat na ty „hrozné katolíky a pokusit se nespokojence přetáhnout do vlastních řad."

 Já tomu rozumím takto: autor oceňuje chování evangelíků, protože není jejich snahou z nespokojených katolíků "udělat evangelíky". Má pro ně porozumění, že jsou katolíky. Váží si jich takových, jací jsou. Nevyužili situace a nepřesvědčují je - "my jsme lepší, pojďte k nám". Jen je mrzí následky chování biskupa Vokála a je jim líto, že ekumenu rozbil?

Protože se někteří ptáte, zdali biskup odpověděl na moje odvolání se z 15.3.2016, a od nikoho z kompetentních se vám nedostává pravdivých informací, dovoluji si vás seznámit s podstatnou částí odpovědi biskupa Vokála:
„... Personální změnu ze dne 1. března t.r. jsem na Vaši žádost rád znovu prověřil a zvážil. Jsem hluboce přesvědčen, že pokud by kněz vedl svěřený lid k pokoře, nemohlo by při jeho odchodu nikdy dojít k rozdvojení farníků nebo k tvorbě petičních výborů po vzoru světských politiků. I z tohoto důvodu své rozhodnutí nemohu změnit. ..."

Tentokrát jsem do 15 dnů „odvolání se" neposílal. Blíží se však 14.5. a slušností je odpovědět aspoň do oněch 30 dnů. Pokusil jsem se o to dnešní návštěvou u biskupa, kterému jsem odevzdal následující dopis:
Vážený pane biskupe Jane, děkuji Vám za dopis č.j.: BiHK-2303/2016, kterým jste se mi pokusil odpovědět do 30 dnů na mé odvolání z 15.3.2016, jež jsem Vám zaslal mailem i doporučeně. Váš dopis psaný 15.4. a odeslaný 18.4. ležel celý týden na faře v Sebranicích a dozvěděl jsem se o něm až v neděli 24.4. odpoledne zprávou SMS od představeného komunity Vojtěcha Glogara.
Vaše odpověď se bohužel netýká faktických stránek mého odvolání. Ačkoli píšete, že jste personální změnu znovu prověřil a zvážil, o výsledcích prověření důvodů uváděných v dopise č.j.: BiHK-1185/2016 se nezmiňujete. Proto Vaši odpověď na mé odvolání z 15.3.2016 nemohu považovat za dostatečnou.
Vaše další obvinění z podílu na údajném rozdělení farnosti odmítám, stejně tak odmítám, že bych byl tvůrcem petičních výborů či iniciátorem petice. Chápu to tedy jako rozšíření obvinění o další neprokázaná nařčení, a proto lze Váš dopis považovat nejen za vyhýbavý. Bohužel církevní právo nenabízí dostatečné nástroje k řádnému procesu, v němž bych se mohl rovnocenně hájit.
Ukončení mého kněžského působení bylo náhlé a nestandardní. Farníci o něm nebyli oficiálně informováni a o celou záležitost se začali sami zajímat. Aby nežili v mylné představě, že jste mi stále neodpověděl, dovoluji si Váš i tento můj dopis zaslat nejen Provinciální radě, ale i farníkům v Litomyšli.
V celé záležitosti došlo k mnoha omylům, ale věřím, že když je dobrá vůle, k nápravě chybných kroků je vždy příležitost. Jsem přesvědčen, že to na autoritě neubere, ba naopak. K tomu přeji dostatek pravdivosti a statečnosti.
Jiří Veselý

více na : http://www.farnostlitomysl.cz/?str=aktuality

  Přečtěte si aktuální číslo Adalbertu, 5/2016. Na str. 6 pan biskup Vokál hodnotí své pětileté působení. Mnoho toho k věcnému zhodnocení, už vůbec ne k vizím do budoucna, pan biskup (bohužel, tradičně) neřekl. Vzpomenul však svůj postoj ke kněžím. K těm, kteří mu dělají největší radost tím, že miluji Boha, i k těm, kteří mu působí největší bolest tím, že zapomínají na jádro své kněžské služby a "například podle vzoru bezbožného světa pořádají podpisové akce na oslavu vlastního já".

     Zdá se, že pana biskupa tato petice velmi zasáhla, ačkoliv na ni nereagoval. Bude třeba ještě mnoho práce, aby se biskupský úřad přiblížil světu běžných lidí!

David Smyčka

#118: -  

 Svatá prostoto.... Komunistická nesvoboda se nám hnusila ale totalitní způsoby v církvi jsou jediné správné. Pokud katolická církev neuznává demokratický náhled na svět ("například podle vzoru bezbožného světa pořádají podpisové akce "), odporuje  ústavě a stát by ji proto měl zrušit, a její představitele potrestat, jako to dělá s různými hnutími smýšlejícími obdobně (Dělnická strana atp.). To píšu jako věřící, přesvědčený katolík, který nechce věřit tomu, co slyší...

J.O. Brno 

#118: -  

Dovolím si citovat větší část zmiňovaného textu biskupa Vokála: "...největší bolest mi působí pohled na kněze, který závažně selže nebo se nechá zaslepit lidskou ctižádostí natolik, že zapomene na vlastní identitu a jádro celé své kněžské služby a podle vzoru bezbožného světa pořádá podpisové akce namířené na oslavu vlastního já."

V této souvislosti mne napadlo, že by mne zajímalo, jak by podle pana biskupa Vokála měly správně jednat osoby v následujících situacích:

1) Žena, kterou se někdo pokouší znásilnit.

2) Dítě, které je fyzicky týráno rodičem.

3) Kněz, který je šikanován svým nadřízeným.

4) Svědci výše uvedených jednání.

Dle mého názoru se má oběť ve všech případech bránit (ne každý způsob obrany by ale byl správný). A svědci by se ve všech případech měli oběti zastat a přispěchat jí na pomoc (ne každý způsob zastání by ale byl správný). Mlčení zdůvodňované poslušností, pokorou, vlastní hříšností apod. je podle mne špatné.

Jiřího vnímám jako obět nespravedlivého a nepřiměřeně tvrdého jednání ze strany církevních představených (údajné důvody náhlého ukončení kněžské služby se neprokázaly a ani nedošlo k řádnému přezkumu), a proto se jej zastávám. Jsem přesvědčen, že jsem hranice přiměřené obrany nepřekročil (spíše naopak - neučinil jsem vše, co bylo možné) a že tyto hranice podpisem petice nepřekročili ani ostatní petenti.

Mýlím-li se, prosím o oponenturu. Jsou-li mé názory v této věci správné, pak jsme bohužel svědky toho, jak biskup Vokál nechce přiznat pochybení na své straně a místo toho očerňuje druhé.

Přeji hodně Ducha!

Ludvík Novotný

#118: -  

  Pan biskup Vokál píše v květnovém čísle Adalbertu (měsíčníku diecéze) : ...největší bolest mi působí pohled na kněze, který závažně selže nebo se nechá zaslepit lidskou ctižádostí natolik, že zapomene na vlastní identitu a jádro celé své kněžské služby a podle vzoru bezbožného světa pořádá podpisové akce namířené na oslavu vlastního já.

Je zjevné (alespoň v Litomyšli), že biskup Vokál píše o salesiánovi Jiřím Veselém a o petici, která biskupa žádá, aby přezkoumal náhlé ukončení kněžského působení Jiřího Veselého v královéhradecké diecézi. I jinde biskup označil Jiřího Veselého za autora petice.

Pokud vím (jsem blízko aktuálnímu dění okolo Jiřího Veselého), Jiří Veselý žádné podpisové akce nepořádal, nebyl jejím iniciátorem, nikoho k podpisu petice nenabádal, ani petici sám aktivně nešířil. A i kdyby tak někdy učinil, bylo by to k ničemu, kdyby lidé (ne ovce) sami necítili potřebu.

Je dobré si připomenout pohled právníka v Komentáři č.95 : …petice netvrdí, že Jiří neudělal žádnou chybu, pouze žádá, aby biskup bez průtahů a řádně přezkoumal jeho odvolání. Petici by tedy mohli podepisovat i jeho odpůrci, protože petice žádá pouze řádný (spravedlivý) proces…Z mého pohledu by se tak pod petici mohl podepsat každý, komu záleží na tom, jakým způsobem je zacházeno s kněžími a zda biskupové vykonávají svou funkci ne jako totalitní vládcové, ale jako Ježíšovi následovníci (stejné nároky bychom přitom měli klást i sami na sebe ve svých rodinách, farnostech, obcích, spolcích...)…  

Dále připomínám, že údajné důvody ukončení kněžské služby v královéhradecké diecézi se neprokázaly a biskup se s tímto nedostatkem nevypořádal ani ve své odpovědi na Jiřího odvolání. Slova o zaslepení lidskou ctižádostivostí či napadání vlastní identity nechávám bez komentáře. Zajímalo by mne však, co pan biskup považuje za jádro kněžské služby. Nechat se sebou zacházet jako s onucí? Je pro mne nepochopitelné, jak může biskup - právník obojího práva! - řadit petice mezi projevy bezbožného světa. Neuznává snad jako právník Listinu základních práv a svobod (petiční právo je zaručeno v čl. 18)?

Biskup jinými slovy říká: petice v církvi nemá co dělat.

Rád bych zde jako člen petičního výboru vyjádřil východiska, z nichž jsme při tvorbě petice vycházeli. Jistě, církevní právo nezná petici, žádost lidu. Kánon 212 CIC ale zdůrazňuje právo a „dokonce někdy i povinnost" věřících sdělit veřejně svůj názor „o věcech týkajících se prospěchu církve". Toto právo iniciátoři petice požadovali - dokonce  pouze! přezkoumání rozhodnutí.  A hlavně, až po selhání osobních jednání s biskupy a po vyvrácení uvedených důvodů odvolání.

Podrobněji zde: kán. 212 CIC/1983: § 2: Křesťané mají právo sdělovat pastýřům církve své potřeby, hlavně duchovní, i svá přání. § 3: Křesťané mají právo, dokonce někdy i povinnost podle svých znalostí, příslušnosti a postavení sdělit pastýřům církve své mínění o věcech týkajících se prospěchu církve a při zachování neporušenosti víry a mravů a úcty vůči pastýřům, s ohledem na obecný prospěch a na důstojnost osob, mají právo s tímto míněním seznámit ostatní věřící. Pokud nebyl vydán zákon, který bychom mohli označit jako prováděcí, tzn. takový, který upravuje bližší podmínky výkonu základního práva křesťana, neznamená to, že určité právo není přiznáno, či snad dokonce, že je určité jednání tímtéž zakázáno. Jaká práva tedy vyplývají křesťanovi z ustanovení kán. 212? Křesťan má obecné právo sdělovat své potřeby a přání představeným. Je tedy oprávněn, aby sděloval představeným to, co považuje za důležité či prospěšné, a limitem stanovícím, že jeho projev je v souladu s právem, je obecný limit svobody projevu. Přiznání tohoto práva není vázáno žádnou podmínkou sine qua non.  Křesťané jej proto realizují v rámci, kterým je limitována svoboda projevu, a způsobem, který nepřekračuje tento rámec. (Utajování se tedy musí bezpodmínečně omezit na případy, v nichž jde o dobrou pověst a čest člověka, nebo kdyby byla porušena jiná práva jednotlivců či skupin.)

Panu biskupovi prý hlavně vadí  "polarizace" ve farnosti.

I my jsme si byli vědomi tohoto "nebezpečí", neboť přeci jenom pnutí v každé farnosti je primárně způsobeno rozdílným pohledem věřících na fungování církve ( víra, liturgie, vzdělání, morálka...) Zjednodušeně řečeno: progresisté  x  tradicionalisté.  Rozumí-li se pod pojmem "polarizace"  nesmiřitelné protiklady, pak to vskutku odporuje podstatě církve. To by pak znamenalo, že jednotlivé skupiny úplně prosadí ve sporných otázkách své pojetí a druhým už odepřou právo, aby jako křesťané vyjádřili odlišný názor. Takový způsob jednání bohužel opravdu nacházíme v dnešní církvi, ale většinou na straně těch, kteří blokují všechny reformy. Jestliže však polarizace označuje konflikt rozdílných názorů, pak dialog, požadovaný koncilem jako cestu k hledání rozhodnutí, neohrožuje, ale je s ním totožná. Dialog přece neznamená nezávaznou výměnu zdvořilostí za zavřenými dveřmi, ale společné, otevřené hledání správných odpovědí na otázky dnešní doby. Takový dialog ovšem předpokládá, že se zúčastnění pustí do diskuse a vyloží své názory. 

Gaudium et spes 92: „Svým posláním osvěcovat celý svět poselstvím evangelia a sjednocovat všechny lidi jakékoliv národnosti, rasy nebo kultury v jednom duchu se církev stává znamením bratrství, které umožňuje a posiluje upřímný dialog. To ovšem vyžaduje, abychom nejprve v samé církvi podporovali vzájemné uznání, úctu a jednomyslnost bez vylučování oprávněné různosti názorů; a to proto, aby se rozvíjel stále plodnější rozhovor mezi všemi, kdo tvoří jeden Boží lid, ať jsou to pastýři nebo ostatní křesťané, neboť co věřící spojuje, je silnější, než co je rozděluje.“ Communio et progressio, 120: „Chce-li církev být živá a skutečně plnit své úkoly, musí existovat mezi církevními autoritami v každé rovině a mezi katolickými institucemi a věřícími stálý obousměrný a celosvětový tok informací a názorů.“ 121: „Duchovní hodnoty vyjadřované církví ovšem vyžadují, aby informace o jejich záměrech a plnosti jejich aktivit byly úplné, pravdivé a otevřené. Zadržují-li církevní místa zprávy nebo nejsou-li schopna podat informaci, otevírají prostor škodlivým fámám, místo aby pomáhala zveřejnění pravdy.

Obecně k tématu "hlasu lidu" lze říci toto: Téměř všechny reformy v církvi se prosadily tímto způsobem. 

Otázka 1:  K jakému typu polarizace se kloní pan biskup svými výrazy v úvodní citaci?  

V neděli 8.5.2016 na 50. Světový den sdělovacích prostředků řekl papež František: "Doufám, že náš způsob komunikace v církvi bude mít vždycky jasný evangelní styl, ve kterém se pravda snoubí s milosrdenstvím". (http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=23735)

Otázka 2:  Má současný postoj pana biskupa evangelijní styl? 

Vlastimil Bartoš

#121: Vlastimil - Re:  

 Pan Bartoš to výborně popsal. Nerozumím logice pana biskupa. Je právník a inženýr. Nerozumím jeho způsobu uvažování. Případ neřešil ani podle Evangelia, ani podle práva, ani podle logiky techniků...

Snad jen z hlediska moci, se to dá pochopit. Ale tam mi chybí láska...

Děkujeme za Váš zájem v záležitosti přezkoumání ukončení kněžského působení Jiřího Veselého v Litomyšli. Josef Tlustý

#6: - Informace 

článek na Christnetu, nejde vložit odkaz, název je

Kauza Litomyšl aneb Sonda do života katolické církve v Čechách

Úryvek z kázání prof.Tomáše Halíka v Litomyšli, 3. července 2016:

 "Tento východočeský kraj byl v minulosti také dějištěm nevraživosti a intolerance mezi křesťany – připomínáme si to každoročně na Růžovém paloučku. Proto je zcela jistě Boží vůlí, že právě v tomto městě po dlouhou dobu kvete požehnaná a plodná ekumenická spolupráce. Když na nedávném ekumenickém setkání dostal papež František otázku, co dělat, když těsnější ekumenické spolupráci dosud překážejí nejrůznější církevní nařízení, papež odpověděl: Mějte odvahu to zkoušet!"