Přezkoumání ukončení kněžského působení Jiřího Veselého

#118: -  

Dovolím si citovat větší část zmiňovaného textu biskupa Vokála: "...největší bolest mi působí pohled na kněze, který závažně selže nebo se nechá zaslepit lidskou ctižádostí natolik, že zapomene na vlastní identitu a jádro celé své kněžské služby a podle vzoru bezbožného světa pořádá podpisové akce namířené na oslavu vlastního já."

V této souvislosti mne napadlo, že by mne zajímalo, jak by podle pana biskupa Vokála měly správně jednat osoby v následujících situacích:

1) Žena, kterou se někdo pokouší znásilnit.

2) Dítě, které je fyzicky týráno rodičem.

3) Kněz, který je šikanován svým nadřízeným.

4) Svědci výše uvedených jednání.

Dle mého názoru se má oběť ve všech případech bránit (ne každý způsob obrany by ale byl správný). A svědci by se ve všech případech měli oběti zastat a přispěchat jí na pomoc (ne každý způsob zastání by ale byl správný). Mlčení zdůvodňované poslušností, pokorou, vlastní hříšností apod. je podle mne špatné.

Jiřího vnímám jako obět nespravedlivého a nepřiměřeně tvrdého jednání ze strany církevních představených (údajné důvody náhlého ukončení kněžské služby se neprokázaly a ani nedošlo k řádnému přezkumu), a proto se jej zastávám. Jsem přesvědčen, že jsem hranice přiměřené obrany nepřekročil (spíše naopak - neučinil jsem vše, co bylo možné) a že tyto hranice podpisem petice nepřekročili ani ostatní petenti.

Mýlím-li se, prosím o oponenturu. Jsou-li mé názory v této věci správné, pak jsme bohužel svědky toho, jak biskup Vokál nechce přiznat pochybení na své straně a místo toho očerňuje druhé.

Přeji hodně Ducha!

Ludvík Novotný