Děkujeme médiím, že nám lžou

M=dia by měla být definována jako veřejné subjekty a jako takové by měly podléhat licenci. Vlastníky by měly být pouze domácí subjekty.
Uvádím pár svých návrhů v rámci toho, co by mělo být v ústavě:
Článek 7.
Žádný přímo volený politik nesmí přijímat sponzorské dary nebo být jinak podporován soukromými subjekty. Každý uchazeč o zvolení má právo na rovný přístup do médií. Zakazuje se jakákoliv placená volební propagace.
V období 12 měsíců a méně před jakýmikoliv volbami se zakazuje zveřejňování předvolebních průzkumů.
Článek 16.
Vlastníkem médií s celostátní působností mohou být pouze domácí subjekty, v jejichž čele stojí osoby s českou národností. Vedle svobody slova pro média je deklarováno právo občanů na vyvážené a pravdivé informace. Povinnost vyváženého zpravodajství je vynutitelná pokutou nebo ztrátou licence.
Zábavní média musí dbát na kulturní různorodost.

Článek 17.
Zakazuje se vysílání násilných a dehonestujících pořadů ve stanovenou denní dobu.
Zakazuje se vysílání reklam zaměřených na děti, konzumaci léků, propagaci půjček, nevhodných programů apod.
Článek 29.
Zaručuje se svoboda projevu a tisku.
Média však musejí dbát povinnosti informovat pravdivě a objektivně.
Zakazuje se činnost zpravodajských médií v cizím vlastnictví.
Veřejně publikované pomluvy a informace o soukromí jakýchkoliv osob, které přímo nesouvisí s funkcí či profesí dané osoby, jsou nepřípustné.
Článek 226.
Kontrolu nad médii v mezích jejich odpovědnosti vykonává Národní komise pro média. Vydává a odnímá licence v souladu se zákonem.
Komise se skládá z devíti komisařů jmenovaných na devět let. Vždy po třech letech jsou postupně jmenováni tři z nich prezidentem, předsedou Parlamentu a kancléřem Státní rady na návrh akademických senátů.