NESOUHLASÍME S VRÁCENÍM MAJETKU CÍRKVÍM!!

Tento článek pojednává o některých (nikoliv všech!) zločinech Římsko-katolické církve. Tyto zločiny zapisovali i samotní katolíci, asi se jim to tehdy nezdálo tak odporné a hrozné.

Ediktem Milánským 313 bylo křesťanství oficiálně povoleno v říši Římské a chvíli potom začalo páchat ohavné zločiny. Pochybuju, že si to zaslouží komentář, fakta mluví za vše. Data těch nejhorších největších zločinů jsou zvýrazněny kvůli přehledu. Doufám, že mé vědomosti a zdroje, ze kterých jsem také čerpal, vytvořily článek, který vám bude k užitku.
Toto je minulost organizace, která sama sebe považuje za neomylnou morální autoritu. Má na to ale právo?

Ve 4. století církevní spisovatel sv. Chrysostom, napsal: „Nenávidím židy”, „ Žádná omluva pro odporné úkladné vrahy Pána. Bůh židy nenávidí a vždy nenáviděl.” Později svatořečený Aurelius Augustinus (svatý Augustin) vytvořil dílo, jež se stalo jedním ze základů etiky v katolické sexualitě. Jeho základním principem je, že pohlavní styk v manželství za účelem plození potomků je dobrý a právoplatný, z jakéhokoli jiného důvodu je to hřích. Styk by měl být chladný a bez citů.

4. stol. Hypatie z Alexandrie, snad první žena, matematička se neúspěšně snaží zachránit vědění skryté v Alexandrijské knihovně, už jednou poškozené na v 1 stol. př.n.l. Vypuká násilné křesťanské povstání v Alexandrii, kde šlo také o zavrhnutí pohanského boha Sarapida. Toto povstání probíhalo vražděním jinověrců a znásilňováním jejich žen a dcer přímo v ulicích. Hypatie byla zavražděna v roce 415 taktéž z náboženských důvodů. Jediný, kdo se jí z křesťanů zastával, byl biskup Sysenius, který obdivoval její moudrost. Dříve se usuzovalo, že to byla ateistka, ale to už bylo bohužel vyvráceno. Byla to pohanka.

680 – Koncil v Konstantinopoli prohlásil, že církev může dát do klatby kacíře živé anebo mrtvé. Jeden z prvních důkazů o oficiálním řešení kacířské otázky.

896 – Papež Štěpán VII. vykopal devět měsíců pohřbené tělo papeže Formosa a posmrtně jej vyslýchal, šlo o tzv. posmrtný synod.

9. stol. Papež Mikuláš I prosazuje názor, že papež je přímým zástupcem Boha na zemi. Křesťanství se kromě misií začíná stále častěji šířit dobýváním cizího území a násilnými akcemi.

904 – Sergius III nechal úkladně zavraždit Lva V a jeho kardinála, aby získal papežský trůn. Exhumoval tělo opět papeže Formosa jen proto, aby jej 10 let od jeho smrti zase soudil.

906 – Vydán Canon Episcopi, v tomto kanonu se uvádí, že existují ženy, které v noci sedlají zvířata a odlétají za bohyní Dianou. (podnět pro pozdější upalování čarodějnic)

955 – Papež Jan XII předčil v krutosti Nera i Caligulu dohromady. Dopustil se incestu s vlastní matkou, poté začal provozovat harém, hrál hazardní hry z peněz vybraných od poutníků a znásilňoval nevinné ženy, které se mu líbili přímo v kostele sv. Jana Lateránského. Později ho vyhnali a papež se skovával v Trivoli. Byl obviněn ze všech možných zločinů. Mimo jiné, že oslepil svého duchovního rádce, vykastroval kardinála a tím zapříčinil jeho smrt, nakonec si také nechával platit i za svěcení na kněze. Po návratu z exilu nemilosrdně zavraždil všechny své odpůrce.

970 – Dle Liutprandovy kroniky nechal papež Jan XIII. svým nepřátelům vyškrábat oči a polovinu jich poslal na popraviště.

V 10. století bylo papežství pro všechny jeho cizoložné a vraždící papeže neobyčejným zdrojem moci. V tomto století trevírský arcibiskup Réginon de Prüm vydal přepis slavného Biskupského kánonu, jenž zafixoval podobu čarodějnice, která sedíc obkročmo na koštěti nebo zvířeti létá na sabat.

1032 – Byl zvolen papežem jedenáctiletý chlapec Benedikt IX.. Ve svých čtrnácti letech prý předčil ve zhýralosti a výstřednosti k ženám všechny své předchůdce. V roce 1046 byl již poněkolikáté vyhnán kvůli drancování, vraždám a utiskování.

1073 – Papež Řehoř VII. se prohlásil sám za svatého. Byl posledním papežem, jehož zvolení musel potvrdit císař. Zavedl celibát, aby se majetek církve nikdy nedostal z jejích rukou.

Zavedl 27 tezí, mezi které patřilo např., že katolická církev se nemůže zmýlit po věky věků.

1096 – První křížová výprava, Nyní už je krveprolévání určeno dokonce za oficiální šíření víry.

1147 – Druhá křížová výprava-vyvražďování a násilné obracení pohanů

1179-1215 Na Lateránských koncilech určeno, že židé musejí nosit odznaky hanby (podobně jako za II. sv. války) nesmí vlastnit pozemky a nesmí se bavit s křesťany, musí žít v ghettech, na noc zamykaných.

Byl také uzákoněn oficiální církevní antisemitismus (až do roku 1964)

1203 – Katoličtí rytíři vydrancovali Konstantinopol a zdecimovali místní pravoslavné křesťanstvo. Muži byli pozabíjeni, ženy a malé dívky byly naháněny, znásilňovány a teprve následně zabíjeny.)

1208 – Papež Inocenc III vysílá výpravu proti Albigenským, vtrhnou do zdejších měst a vůbec nikoho neušetří, ani novorozeňata, či starce. Jedná se o jeden z největších masakrů v Evropských dějinách.

1232 – Gregorius IX zakládá inkvizici.

1239 – Postavil inkvizitor Robert le Bougre celé město před soud a do týdne je celé upálil.

13. stol. Uznávaný teolog a filosof Tomáš Akvinský napsal, že ženy jsou muži, kteří se nevydařili. Tvrdil, že jsou produktem vadného semene a že jejich duše nebyla dost silná na to, aby se vyvinuly. Dominikáni převzali dohled nad inkvizicí a jejich heslem je, ať raději zemře 100 lidí a jedna čarodějnice, než aby unikla. Známým příkladem je nechvalně proslulý citát: „Zabte je všechny, Bůh si je přebere”. Arnaud Amaury, opat z Citeaux. Vykonstruované procesy s Templáři, kteří údajně uctívali tzv. „bafomet” Boha-kozla. Rozmach inkvizice se táhne celou 2. pol 13. století.

1327 – Inkvizicí je odsouzen a upálen i se svými knihami Cecco d´Ascoli, profesor Astrologie. Pár let před ním bylo upáleno 114 Františkánů, protože „překrucovali” svaté písmo.

1370-1377 – Velký inkvizitor Aragonie Nicolas Eymeric spálil tisíce knih a napsal inkvizitorskou příručku. Papež Klement VII z Avignonu nechal vyvraždit Cesennu, všech 8 tisíc obyvatel bez výjimky, včetně těhotných, dětí a novorozeňat, prostě všechny.

1415, 1420-1440 Pět let po upálení mistra Jana Husa a kostnickém koncilu, které ovlivnilo celou střední Evropu, začínají velké čarodějnické procesy v Jihovýchodní Francii. Později jsou úplně všichni mužové a ženy v již švýcarském městě Simmenthal obviněni z čarodejnictví.1431 upálení Jany z Arku.

1456 – Vládne papež Alexandr VI., který snad neměl morálku. Nyní ho nemohli svrhnout, to již bylo od dob Jana XII zajištěno. V Římě bylo na prodej všechno, od farností po odpustky a úřady. Bezpráví dostoupilo vrcholu, jaký svět snad ještě nepoznal. Měl poměr se svou dcerou, její matkou a údajně i babičkou. Nechával unášet ženy, znásilňoval je a potom nechal utopit v Tiberu. Považoval to za maličkost. V Římě se podle dobových zdrojů dělo průměrně čtrnáct vražd denně a viník, pokud papeži zaplatil, nebyl odsouzen. Ženy tím pádem nebyli v bezpečí a mohli být také beztrestně znásilňovány, pouze za „pokutu”. Vymyslel „obchod”, kde prodával kardinálské úřady a pak nechával kardinály otrávit a jmenovat za peníze další, aby zvýšil příjem. Lidský život tehdy klesl na úroveň hmyzího.

1471 – Následník, papež Sixtus VI nebyl o moc lepší, zavedl systém církevních nevěstinců a prodej odpustků i mrtvým(Platili pozůstalí).

1483 – Rok potom, co bylo v Andalusii upáleno přes tisíc kacířů, nastupuje Tomaso de Torguemada, který jich má na svědomí přes 2200.

1486-1490 – Vrcholí hony a odhalování čarodějnic, byla vydána kniha, plná nenávisti k ženám a sexu. Ženina pochva byla považována za určitou “bránu k ďáblu”, sex byl přímo strašný, bylo to vcházení do té “brány”.

V roce 1490 vydal Innocent III edikt proti Židům. Nastala jejich hromadná migrace Církev si přivydělává tzv. dispenzemi – odpouštění těžkých až extrémních zákonů, které neměly s právem nic společného. Byly zde jako překážka a další zdroj peněz.

Další obrovské zločiny následují po roce 1500, kdy následuje vlna upalování lidí a konečně reformace, která ale ani zdaleka nezabrání zločinům.

Mějte na paměti, že na rozdíl od předcházejících let se nemusí jednat jen o katolickou, či pravoslavnou církev, ale i o církve protestantské. Zvláště po roce 1600. Je ale jasné, že například inkvizitoři, či biskupové z Würzburga a Bamberga byli katolíci. Někteří soudci mohli být i deisté, ovšem to už jsou pole čirých spekulací o soudcích, kteří tak či tak byli nástrojem církví a inkvizice, jediné faktické moci v duchovních a kacířských otázkách.

1503-1513 Novověk začíná pro katolickou církev v jiném duchu, než středověk. Papež Julius II přináší určité světské cíle. Po čas jeho vlády se vedou stálé války o území na italské půdě. Upevnil faktickou politickou moc Papežských států, ale nikdy nebyl blízko svého cíle sjednotit Itálii. Jeho svatá liga se rozpadá a Julius II umírá.

1510 – Upáleno 70 mužů a žen v Brescii.

1514 – Bylo tři sta lidí upáleno v Comu. Ročně zde pravidelně bylo zaživa upáleno na sto čarodějnic, asi do roku 1525.

1517 – Začíná významnější reformace církve v čele s Martinem Lutherem, který prohlašoval, že upalování kacířů není boží vůlí. Je exkomunikován s katolické církve, ale podaří se mu zemřít přirozenou smrtí až v roce 1546.

1545 – Francouzský král se pod patronátem papeže rozhodl zlikvidovat hnutí kacířské sekty valdenských, čehož důsledkem bylo zničeno 29 vesnic a vyvražděno přes tři tisíce lidí.

1555-1557-1559 – Papež vydal hned po svém nástupu v roce 1555 bulu Cum nimis absurdum, která diskriminovala židy, podobně jako ty v nacistickém Německu. 1557 vydal bulu, která oznamuje, že je nejvyšší velekněz, pontifex a představitel Boha, má právo sesadit jakéhokoliv panovníka na světě, vyslat na cokoliv křížovou výpravu a to jen jak považuje papež za vhodné. Jeho inkvizitoři začali odsuzovat k smrti smilníky, homosexuály, herce, klauny, dokonce i sochaře. Pronásledoval židy více, než kterýkoli jiný papež. Nechal spálit všechny knihy, které pokládal za zhoubné. 1559 cenzura a seznam zakázaných knih.

1561 – Hon na čarodějnice v Brunšvicku

1564 – Známý tridentský koncil, který podrobně revidoval a aktualizoval seznamy zakázaných knih. O dva roky později byl papežem zvolen Pius V. „velký inkvizitor”. Za jeho vlády a vlády jeho následníků dochází k další větší vlně zabíjení kacířů.

1570-1605 Vlna zabíjení kacířů. Odstartována byla velkými proces s kacíři po celé Francii. Hugenotský protestanský odpor zlomen v tzv. bartolomějské noci. Bylo popraveno na 2000 hugenotů. Velké množství blíže nezjištěných poprav kacířů v Alsasku. V Trevíru došlo okolo r. 1580 k masakru. Původně to měl být protest, za účelem potlačit protestanty a židy. Výsledkem bylo naprosté zničení dvou vesnic.

1582 Čarodějnické procesy v Německu.

1589 byl vydán návod katolického biskupa na postup při stíhání čarodějnic, během jediného dne bylo v Sasku upáleno 133 čarodějnic. Velké procesy ve Skotsku počínající 1590 a 1680 konče bylo jen ve Skotsku popraveno 4400 čarodejnic.1592 Nizozemský dekret vyhlásil, že žen se kterými nutno je se vypořádat stále převyšuje počet obětí. O 3 roky později vydal Nicolas Remy 900 čarodějnic plamenům. Martin del Ria vydal spis pojednávající o vyhlazení čarodějnic. V roce 1600 byl upálen Giordano Bruno a v Mnichově byl zaznamenán masakr jedenácti lidí, obviněných z kacířství. Šesti z nich bylo za pochodu k popravišti trháno maso žhavými kleštěmi, jedné ženě před popravou usekli prsty, pět mužů bylo lámáno v kole a jeden byl naražen na kůl. V roce 1602 Henri Boguet vydal další spis pro inkvizitory a jenom v kraji Burgundsko nechal popravit 600 čarodějnic, o rok později soudce Bathazar Ross nechal ve Fuldě z náboženských důvodů upálit okolo 300 lidí.

1605 – Klement VIII Napadl edikt nantský. Ten zajišťoval svobodu bez ohledu na náboženské vyznání.

1609 – V kraji Basků byl jmenován inkvizitorem Francouz Pierre de Lancre. Za 4 měsíce svého působení popravil 600 lidí.

1610 – Ve Švýcarsku opět procesy s čarodějnicemi, popraveno jich bylo 600 a procesy pokračovali v Alsasku.

1616 – Myslet si kopernikovský názor, že slunce je nehybným středem vesmíru, bylo postaveno mimo zákon.

1620 – Řádění katolických biskupů z Würzburgu – 900 obětí za jeden rok a biskupa z Bambergu 600 obětí. Jejich procesy se vyznačovali upalováním především mladých dívek a stovek dětí ve věku 3-14 let.

1630 – Galileo Galileovi se podařilo vydat dílo Systém světa. V těchto letech dosáhl svého vrcholu hon na čarodějnice v německém Bambergu, Würzburgu, Mohuči, Kolíně, Brunšvicku, Nassau, Badenu, Braniborsku, Trevíru a Württembersku. V hraničních oblastech Lotrinska a Alsaska bylo údajně mezi lety 1615 a 1635 upáleno na pět tisíc čarodějnic. K podobným ukrutnostem též docházelo v Normandii a v Bambergu se na hranici, kromě předních občanů města ocitl i sám starosta Johannes Junius.

1633 – Galileo Galilei je omezen inkvizicí a jeho knihy byly zakázány až do roku 1822.

1648 – Když vestfálský mír prohlašuje, že občané, jejichž náboženské vyznání se liší od vyznání jejich panovníků, mají mít stejná práva jako ostatní občané v tomto státě, papež Inocenc X. to odsoudil a katolická církev zavrhla jako prohlášení škodlivé, nekřesťanské…atd.

1650 – Ve slezské Nyse byla postavena velká pec pro úsporné upalování čarodějnic, která si vyžádala více jak tisíc obětí včetně dětí. Podobná pec, asi šedesát metrů vysoká, byla postavena již dříve v Avignonu.

1652 – Došlo k velikým postihům čarodějnic v Ženevě.

1657 – Římská inkvizice vydala prohlášení, že ani jeden čarodějnický proces nebyl správně veden, bez omluvy, bez politování. „Zkušenost ukazuje, že při vedení procesů proti čarodějnicím a kouzelníkům rozliční soudci, inkvizitoři, ale i biskupové a jejich vikáři se dopouštějí těžkých a závažných chyb, které jsou proti spravedlnosti a působí újmu nevinným ženám. Mnoho světských soudců je třeba obvinit, že při těchto procesech užívají kruté a protiprávní metody, zejména bezdůvodné mučení a žalářování. Většina rozsudků smrti je vynášena vůči jasně nevinným lidem, jediným důkazem je tu jejich údajné doznání vynucené krutým mučením.” -Prohlášení vrchního inkvizitora. Nutno dodat, že světské soudy nebyly skutečně svobodné a podléhali moci inkvizice a církevních hodnostářů. Mučit jakoukoliv formou dovolilo právo útrpné, taktéž církevní vynález (pokud jsi nevinen, Bůh ti odpomůže od bolesti).

1666 – Byly velice četné čarodějnické procesy vedeny v Sasku a Švédsku.

1677 – Se vedli procesy s čarodějnicemi ještě v Salcburku, ve Štýrsku a Meklenbursku.

1682 – Byly ukončeny hony na čarodějnice.

1685 – Byl zrušen edikt nantský, což znamenalo, že 50 000 protestantských rodin muselo opustit území s katolickou církevní mocí.

V 17. století prohlásil kardinál Bellarmine: „Kdyby se papež dopustil omylu tím, že by hříchy povolil a ctnosti zakázal, církev by musela považovat hříchy za dobré a ctnosti za neřestné, protože jinak by se prohřešila proti svědomí.” Na celkový počet obětí, jenž si vyžádaly čarodějnické procesy, se odhady různí.

1715 – Byly vedeny procesy v Bavorsku až do roku 1734.

1740 – Benedikt XIV. prohlásil, že papež je hlavní kněz celé církve, který může vzít z jurisdikce biskupa jakoukoli místní církev, kdykoli si to bude přát. Biskupové proto na úkor víry přísahají nikoli službu církvi a náboženství, ale pouze a jen papeži, a to doslova. Přísná autokracie je v papežství na prvním místě.

1782 – V souvislosti s čarodějnictvím se konala ve švýcarském Glarusu poslední zákonná poprava.

1789 – Francouzská revoluce byla v očích papežů ďáblovo dílo, a proto se katolická církev uzavřela do sebe a živila se pouze svým starým dědictvím.

1808 – Když Napoleon dobyl Španělsko, tak dominikáni, často zabarikádovaní ve svých klášteřích, popírali existenci mučíren. Místnosti plné nahých, mnohdy duševně chorých vězňů však byly objeveny a po vyklizení byly vyhozeny do povětří.

1813 – Zrušena španělská inkvizice.

1814-1816 Pius VII zavedl opět inkvizici za rouhání se, nemorální chování, neúctu nebo neúčast na jejich oslavách nedodržování půstu a odříkání „pravé víry”, avšak zakázal při soudech mučení.

1831 – Papežové kritizovali ústavy nových států jako bezbožné. Všechny totiž zaručovaly vesměs svobodu tisku, svobodu slova a svědomí (náboženského vyznání) a svobodné parlamentní strany.

1832 – papež Řehoř XVI. ve svém díle označil svobodu svědomí jako bláznivý názor. Napsal, že náboženská svoboda plyne z té nejsmrdutější stoky indiferentismu a hbitě odsoudil svobodu náboženství, tisku, shromažďování a výchovy jako špinavý kanál plný kacířských zvratků.

1838 – Lord Maculay, jenž v tomto roce navštívil Itálii, napsal: „Domnívám se, že papežské státy jsou nejhůře ovládanými státy v civilizovaném světě a neschopnost policie, zkorumpovanost státních úředníků, drancování zemí roste tak rychle a v takové míře, že to neunikne pozornosti ani toho nejnedbalejšího cestovatele.” Zhruba o třicet let později byly papežské státy již zralé na povstání. Piovi IX. bylo učiněno mnoho nabídek na setkání, aby zachránil Itálii i papežství, ale papež měl za to, že moderní civilizace pochází od ďábla, kdy on odmítl jednat s princi temnot. Když děla generála Cadorny prorazila Aureliánskou zeď, byl to pro davy v ulicích den jejich osvobození. „Svého” území se papež odmítl vzdát a prohlašoval, že pánu může sloužit pouze jako panovník.

1852-1870 – Papež Pius IX „tlačí na pilu” v Toskánsku, aby zakázali židovským doktorům vykonávat své povolání. Odsoudil rakouskou ústavu, protože zaručovala protestantům a židům volnost a vlastní školy a koleje. Pius IX povolil konfiskace, exkomunikace a tajné popravy či doživotní žalář.

1864 Pius IX ve svém díle Qanta Cura napadl demokracii, svobodu vyznání. Byl v bazilice sv. Petra prohlášen za neomylného a vzápětí uvádí, tzv. katalog Omylů.

1869 – I. vatikánský koncil prohlásil, že pro spásu je nezbytné věřit v nejvyšší moc papeže a jeho neomylnost. První vatikánský koncil tak popřel vše, co první koncily zavedly a co bylo jednoznačně prohlášeno v Kostnici, kterou bylo ukončeno tehdejší schizma. Vatikánským koncilem bylo jasně dáno, že papež je svým vlastním pánem; neexistuje žádná kontrola ani skládání účtů, žádná diskuse, žádná parlamentní opozice. Svět se může stát demokratičtějším, církev nikdy. Papeži, který přišel o své státy, touha po absolutní moci vůbec neskončila, pouze měla pokračovat v oblasti pravdy. Po tomto koncilu bylo v církvi všechno centralizováno.

1870 – Italská vojska, jež dobyla Řím, lidé zdravili jásotem jako při osvobození. Jedenáct dní na to dostali všichni židé svobody, jež jim papežství upíralo alespoň tisíc pět set let. Poslední ghetto v tehdejší Evropě bylo zbouráno.

1878 Pius IX prohlásil za omyl svobodný příjem a vyznávání jakéhokoliv náboženství, či cokoliv, co bude považovat za správné

V 19. století papežové tvrdili, že církev a stát jsou nerozlučitelně spojeni. Svoboda není křesťanská, nejdůležitější je právo a pořádek, papežové tak svobodu napadali jeden po druhém a Vatikán odsoudil všechny evropské ústavy. Ještě ve druhé polovině tohoto století byla v Římě a papežských státech dosud židům odepírána naprostá většina jejich lidských práv.

1902 – Inkvizice přejmenována na Svaté officium, což je uděláno kvůli tlaku sdělovacích prostředků. O rok později Pius X prohlásil, že papež, kterého do úřadu dovedl Bůh nemá právo oddělovat moc duchovní od politické.Zavedl dokonalou cenzuru všech knih i časopisů. Exkomunikoval i jednoho člověka kvůli jeho dílu a uvalil na něj klatbu.

1928 – Papež ve své knize poprvé horlil proti antikoncepci a rozvodu. O dva roky později Pius XI prohlásil, že je antikoncepce špatná, vždy a hrozivě, podle něj je kriminálním zločinem, dokonce je autorem výroku: „Velebnost boží si oškliví tento nevyslovitelný zločin s nejhlubší nenávistí a někdy jej musí trestat smrtí.”

1939-1945 Mlčení církve při všem, co se týkalo nacistického režimu a tichá podpora papeže Pia XII, co se týče tohoto režimu. Těžko říct, jestli ze strachu, nebo souhlasu, avšak církevní antisemitismus byl stále v platnosti. Ostudné je přijetí umění zobrazování Krista jako nežidovského proroka a deportace všech židů z Říma.

Robert Katz napsal: „Byl tu jeden muž, který měl být a musí být volán k odpovědnosti za to, že mohl a neučinil ani to nejmenší, aby zabránil německému vyvražďování. Tím mužem je papež Pius XII.”

1964 – Až po 19 letech od procesu s Nacisty a jejich spojenci se ruší církevní antisemitismus.

1966 – Konec existence indexu zakázaných knih, zrušil jej Pavel VI

1968 – Taktéž papež představil světu novou encykliku katolické sexuální etiky. Postavil antikoncepci mimo zákon. Přísná katolická etika v Jižní Americe vedla k nekontrolované plodnosti, která zase vedla k rozsáhlému počtu potratů, které způsobily smrt mnoha matek. Neustále jen opakoval, že morálka pohlavního styku se musí posuzovat pouze z čistě biologického hlediska.

1979 – Jan Pavel II zrušil licenci světově proslulému katolickému spisovateli Hansu Küngovi, v důsledku čehož přišel o práci, protože nemohl být pokládán za katolického teologa. Římští duchovní tak umlčeli odpůrce a ostatní tím zastrašili. Nesnesli kritiku svých činů.

1986 – Připravil papež otce Karla E. Currana o jeho učitelskou licenci, v důsledku čehož přišel v roce 1987 o své místo na katolické universitě. V téže době je přinucen odejít z řádu jezuita Sweeney pro zveřejnění svého průzkumu mezi kněžími o jejich názoru na celibát.

1986 – Roste počet sporů Vatikánu s církví Spojených států. Jan Pavel II. pak zprostil autority arcibiskupa ze Seattlu v učení o morálce, zesvětštění kněží, zrušení manželství, vedení liturgických a kněžských seminářů a dosadil do téže oblasti jiného. Papež tím dal jasně najevo, že pokud uposlechne do písmene každý vatikánský dekret, může být znovu dosazen do funkce.

Uvedené čísla jsou kompromisem mezi jednotlivými zdroji:

Zavražděných žen, dívek a dětí, které byly označeny za čarodějnice: 70 000 obětí

A s lidmi označovanými jako kacíři, to bylo složitější, už kvůli frekvenci zabíjení lidí z náboženských důvodů, zejména ve středověku, kdy to mohli být i celá města a vesnice naráz.

Většina moderních historiků odhaduje, že bylo popraveno minimálně 150 000-200 000 obětí, z čehož 100 000 v Německu.

A velké „vyhánění židů“? Uvádí se, že mezi květnem a červencem 1096 zahynulo ve městech v Porýní přibližně 12 000 židů.

1290 Anglie – desetitisíce mrtvých. Zde opravdu po vyhnání židů nezůstala dlouhá staletí ani komunita „konvertitů“

1394 Francie (s židy to dopadlo podobně jako v Anglii) a Falcko

1420 Rakousko

1424 Freiburg a Curych

1426 Kolín n. R.

1432 Sasko

1492 Španělsko a Sicílie

1492 Portugalsko

1495 a 1506 Provence

1569 na přímý příkaz papeže Řím

1567 Janovská republika

1572 Lucra

1591 Milánsko

…a stovky dalších…

Mrtvých židů se odhaduje horko těžko, většinou zemřeli na útěku a při pogromech a nepronásledovali je jen křesťané. Co se týče křesťanství, může to být 50 000 – 100 000 židů.