Podle některých zdrojů je schodiště Micubiši velice náročné na údržbu. Tolerance přesnosti dílů se uvádí 0.2 mm, což asi na spolehlivosti nepřidává, a je zde mnoho  různých povrchů hřebenů z relativně tlustých plechů. Nic proti malé toleranci dílů, ale zde to dává smysl jen při sestavování. Pak by ji měla zajišťovat tuhost konstrukce samotné. Včetně tuhosti torzní, přirozeně, nosná konstrukce je z uzavřeného profilu.

Ale je to jen dvoušroubovice. Jedna dráha nahoru, druhá zpátky.

Vlastní dráha je stočená, složená roura.  Nebo dvě vedle sebe.  Na nich vlastní kolejničky,  s přesným tvrdým profilem povrchu. Jak na železnici. Kvůli stabilizaci způsobu pohybu schodových čtyřkolí. Když vybočí ven z optimální trasy, zamíří dovnitř a obráceně.  Vnější dvojice větší, aby stabilně zatáčely, na šroubovici jsouce.  Půdorys schodů je výseč mezikruží.

 Přesnost sestavení by měla být přímo generována samotným způsobem provedení rozsáhlých kontaktních ploch jednotlivých segmentů.  Jakkoli  je celek je komplikovaný,  lze jej sestavit ze samostatných modulů, a ty z malého počtu typů  početných identických dílů, a - identické moduly stačí detailně nakreslit jen jednou.

#8: -  

 Tvar na maximu jednoduchosti. Žádné složitosti, žádné malé tolerance. Torzní skříň jako spirála, průřez obdélníkový, kolejničky po stranách. Kabely v torzní skříni,  motory s řízeným proudovým zatížením. Žádné přehřívání, v takovém případě zastavit, žádný komínový efekt v torzní skříni. 

#8: -  

 Cimrmanova dvoušroubovice.

#8: -  

 Dvě stočené přesné tuhé dvojité roury vedle sebe. Nejvýš s nějakými propojkami a výlezy.  Díly jsou dočista stejné. Až na nejsvrchněší a nejdolejší díly. S broušenými přírubami, zaklapnou do sebe.  Ostatní je jen vždy stejné příslušenství, uchycené vždy stejně na vždy stejných značkách. 

      A i pohyblivé díly jsou dalekosáhle identické.

#8: -  

 Náročné na údržbu? To znamená jen tolik, že to potřebuje ještě aspoň jeden dobrý nápad.(Michail Kalašnikov)