Strýček Putin?
Když Putin za naše peníze zbrojil, žilo se nám dobře. Když své zbraně obrátil proti nám, vede se nám hůř.
Výročí ‚speciální vojenské operace‘
V minulosti byly podepsány tři mezinárodní smlouvy (garantované Moskvou a velmocemi) o Ukrajině v tomto pořadí:
1. 5.12.1994 Budapešťská dohoda s Ukrajinou (též s Kazachstánem a Běloruskem): Záruka územní celistvosti Ukrajiny za vzdání se atomových zbraní.
2. Březen 2014 Okupace Krymu a ‚referendum‘ o připojení se k Rusku.
3. 5.9.2014 První minská dohoda – jednání se separatisty.
4. 15.2.2015 Druhá minská dohoda – jednání o selhání První minské dohody.
Pokud by světoví politici měli páteř a charakter, měla by obě jednání v Minsku jediný bod: dodržení, vymáhání Budapešťské smlouvy! Cokoliv jiného znamenalo odsouhlasení ruského porušení mezinárodního závazku.
Zcela jasně se empiricky dokázalo: s agresorem má smysl podepisovat jedině smlouvu o kapitulaci. Jakákoliv jiná smlouva bude zavazovat pouze protistranu; agresor ji bude porušovat, kdykoliv mu to připadne výhodné a smlouvu využije propagandisticky ve své zemi: „Vidíte, že chci mír. Stačí, aby se napadení vzdali – a bude mír!“
Dokážou tohle říkat ‚demokratičtí‘ politici svým voličům? Zatím dělají jen to, k čemu jsou donuceni. Kdyby dnešní vojenskou pomoc poskytli před tři čtvrtě rokem, nemusela se možná už dnes poskytovat a mohlo se započít s rekonstrukcí Ukrajiny. Mohly být ušetřeny statisíce životů. Jenže Putin zkušeně vsadil na nerozhodnost politiků. Má s tím zkušenosti.
Putinovi nikdo věrohodně nevštípil, že je milovný syn Boží (choval by se jinak). Naopak využil (zneužil) zbabělosti a věrolomnosti světových politiků volených pohodlným a zhýčkaným obyvatelstvem podle hesla ‚kdo mi víc nabídne’. Ano, Putina jsme si vychovali! Ač vidíme, že zlobí stále víc…
Lidé narození do svobody ji považují za samozřejmou, často za bezcennou. („K čemu je mi možnost cestovat, když neumím jazyky a peníze utrácím za blbosti?“ „Dnes musím u přijímaček na školu ukázat dovednosti, dřív stačilo ‚mít strýčka.“…)
Naši novodobí ‚mírotvorci‘ (Zeman, Babiš, Bašta, Zaorálek…) volají: „Jakýkoliv mír je lepší než válka!“ Myslí tím i kapitulaci před zlem, nesvobodu, zotročování lidí? Nezapomeňme: v dobách sovětského meziválečného teroru, v dobách poválečného řádění komunistů (řízeným z Moskvy), ale i za Pinocheta, atd. byl přece mír! Nevedla se žádná válka, nezasahovalo se do ‚vnitřních záležitostí‘ agresora.
Dnes máme zase takový ‚mír‘ na dosah – stačí se místo na Ukrajinu ‚dívat jinam‘. Koneckonců: veškeré války v dějinách se vedou z touhy po míru: jedna i druhá strana si přejí mír, ale každá úplně jiný! Je odpor proti zotročování i za cenu pozvednutí zbraní mírotvorné nebo naopak porušením míru?
Říkalo se: „Dohodněte se!“, když kočka požírala myš! O čem se mají dohodnout? Pokud kočka myš sežere, spokojeně na chvíli usne, aby nabrala sílu. A pak jde hledat další myš!
Jan Kunčar Kontaktujte autora petice