Odborné stanovisko k rostoucímu tlaku na vyplakání kojenců a batolat a k praktikám tzv. spánkového tréninku v České republice.
My, níže podepsaní odborníci z oblasti dětského vývoje, psychologie, psychiatrie, pediatrie, porodnictví, antropologie a dalších příbuzných oborů, považujeme za důležité reagovat na přetrvávající i nově zesilující tlak na používání metod založených na nereagování na pláč kojenců a batolat jako běžného řešení dětského spánku.
Současné poznání napříč obory přitom ukazuje, že spánek malých dětí nelze oddělit od jejich vývojové nezralosti a potřeby vztahové blízkosti. Výzkumy autorů jako James McKenna a Helen L. Ball dlouhodobě ukazují, že spánek kojenců je biologicky a evolučně nastaven jako proces, který probíhá v kontaktu s pečující osobou, nikoli izolovaně. Novorozenci a kojenci mají nezralou nervovou soustavu a nejsou schopni samostatně regulovat stres ani emoce. Regulace se u nich vytváří postupně prostřednictvím koregulace, tedy opakované zkušenosti, že jejich signály jsou vnímány a zodpovídány. Fyzická blízkost a emoční dostupnost přitom nejsou nadstavbou péče, ale její základní součástí.
Dlouhodobý výzkum spánku matek a dětí, realizovaný mimo jiné v laboratoři vedené profesorem Jamesem McKennou, ukazuje, že blízkost mezi rodičem a dítětem během spánku má měřitelné fyziologické souvislosti. V podmínkách blízkosti dochází k synchronizaci spánkových cyklů, častějším mikroprobuzením a stabilnější regulaci dýchání a srdeční frekvence dítěte. Tyto mechanismy jsou významné i ve vztahu k syndromu náhlého úmrtí kojence (SIDS), který je spojován mimo jiné s poruchami probouzecích mechanismů. Schopnost dítěte reagovat na změny ve vnitřním i vnějším prostředí je přitom považována za jeden z ochranných faktorů. Tomu odpovídají i doporučení American Academy of Pediatrics, která doporučují sdílení místnosti s dítětem minimálně během prvních šesti měsíců života jako významné opatření ke snížení rizika SIDS.
Fyzický kontakt není rozmazlování ale důležitá součást vývoje miminka
Na význam fyzického kontaktu v raném období upozorňují také práce Nilse Bergmana, které ukazují jeho roli v neuroprotekci a stabilizaci fyziologických funkcí novorozence. Kontakt tak nelze chápat pouze jako prostředek uklidnění, ale jako součást biologické regulace dítěte. Současný výzkum zároveň jasně ukazuje, že kvalita interakce mezi rodičem a dítětem v raném věku není okrajovým faktorem, ale jedním ze základních determinantů duševního zdraví dítěte. Výzkumy v oblasti infant mental health opakovaně potvrzují, že právě raná interakce mezi rodičem a dítětem formuje jeho schopnost regulace, vztahování i odolnosti vůči stresu v pozdějším životě. Koncept emoční dostupnosti (emotional availability), rozpracovaný například v pracích Teti a Biringen, ukazuje, že citlivost a dostupnost rodiče jsou přímo spojeny s kvalitou vazby, regulací emocí i dalším vývojem dítěte.
Význam raného vztahu potvrzují i longitudinální studie, které ukazují souvislosti mezi kvalitou rané vazby a duševním zdravím dítěte v pozdějším dětství a dospívání. Tyto procesy přitom nejsou pouze psychologické, ale i biologické. Interakce mezi rodičem a dítětem ovlivňují fyziologickou regulaci, hormonální odpovědi i vývoj mozku. Novější výzkumy navíc ukazují, že při interakci dochází k synchronizaci mozkové aktivity mezi rodičem a dítětem, což dále podporuje chápání raného vývoje jako hluboce vztahového procesu. V kontextu spánku malých dětí tyto poznatky doplňují studie zaměřené na každodenní rodičovské strategie. Výzkum Philbrook a Teti ukazuje souvislosti mezi zapojením rodiče při usínání, večerními hladinami kortizolu a nočním spánkem dětí. Experimentální studie zaměřené na mateřskou proximitu zároveň ukazují, že blízkost matky ovlivňuje uklidňovací reakce dítěte při usínání. Novější výzkumy dále poukazují na rozdíly mezi „blízkými“ a „vzdálenými“ strategiemi uklidňování a jejich souvislosti s regulací dítěte.
Uspávání není patologie ale běžná součást rodičovské praxe
Z antropologického a mezikulturního hlediska víme, že uspávání dětí za přítomnosti rodiče není výjimkou, ale normou. Podle výzkumu Tinkové a Ball (2022) je uspávání dítěte rodičem nejčastější praxí v českých rodinách. Mezinárodní výzkumy zároveň ukazují, že blízkost, sdílení prostoru a aktivní rodičovská účast při usínání patří v mnoha kulturách k běžným a funkčním formám péče. Odpovědí na tuto realitu není snaha tyto praktiky potlačovat, ale naopak porozumět jejich významu v kontextu rodinného života a podporovat rodiče namísto jejich znejisťování. Současně existují data, která ukazují, že normativní tlak na samostatné spaní může vést k nesouladu mezi doporučeními a reálnou praxí rodin. Navzdory těmto poznatkům se i nadále setkáváme s tím, že metody založené na nereagování na pláč dítěte jsou prezentovány jako standardní, vědecky podložené a bezpečné řešení dětského spánku. Je však třeba zdůraznit, že současný výzkum neposkytuje dostatečně kvalitní dlouhodobá data, která by umožňovala takové tvrzení jednoznačně učinit. Některé studie zároveň ukazují, že změna chování dítěte nemusí odpovídat změně jeho fyziologického prožívání stresu.
Rodiče jsou znejišťováni neodbornými radami
V českém kontextu zároveň v posledních měsících pozorujeme rostoucí tlak na používání metod spánkového tréninku ze strany komerčních poskytovatelů těchto služeb. Tyto služby jsou často nabízeny osobami, které disponují rychlými certifikacemi, které nejsou ekvivalentem odborného vzdělání v oblasti dětského vývoje, psychologie, fyziologie spánku či spánkové medicíny. Přesto nabízejí rodičům konkrétní intervenční postupy, které zasahují do každodenní péče o dítě, a to často bez hlubšího porozumění individuálnímu kontextu rodiny. Součástí těchto doporučení bývají i postupy založené na záměrném nereagování na pláč dítěte, které jsou prezentovány jako efektivní a vědecky podložené řešení spánku. Rodiče jsou přitom často oslovováni ve stavu výrazného vyčerpání a hledají rychlou úlevu, což zvyšuje jejich zranitelnost vůči zjednodušeným a univerzálním řešením.
Považujeme za problematické, pokud jsou takto komplexní otázky, jakými jsou spánek, regulace a vztah v raném dětství, redukovány na techniku, kterou lze aplikovat bez ohledu na vývojové potřeby dítěte a širší rodinný kontext. Domníváme se, že doporučení zasahující do péče o kojence a batolata by měla vycházet z mezioborového poznání a odpovídat závažnosti oblasti, do které vstupují. Zároveň chceme zdůraznit, že cílem tohoto stanoviska není hodnotit rodiče. Rodiče jednají na základě informací, které mají k dispozici, a často pod tlakem vyčerpání. Odpovědnost za kvalitu těchto informací neseme jako odborná komunita.
Považujeme proto za potřebné otevřít mezioborovou odbornou diskusi, která povede ke sjednocení přístupů k dětskému spánku, k vytvoření srozumitelných a aktuálních doporučení pro rodiče a k posílení podpory rodin v období raného rodičovství. Současně považujeme za důležité vést odbornou debatu o tom, jak má být nastaven rámec pro poskytování spánkového poradenství, pokud jeho doporučení zasahují do péče o psychický a fyziologický vývoj kojenců a batolat. Spánek malých dětí není izolovaná dovednost. Je to proces, který se vyvíjí v kontextu vztahu, bezpečí a každodenní péče. Domníváme se, že i doporučení, která rodičům nabízíme, by měla tuto skutečnost respektovat.
Pokud jste odborník a chcete se přidat na náš seznam napište prosím na lenka@prosimspinkej.cz
1. Mgr. et Bc. Lenka Medvecová Tinková, medicínská antropoložka, PhD. kandidát na Durham University, výzkumnice v týmu Durham Infancy and Sleep Centre, UK
2. MUDr. Hynek Canibal, primář dětského novorozeneckého oddělení, nemocnice Havířov
3. MUDr. Martina Holičková, pediatrička, Pediatrie Ostrov s.r.o
4. MUDr. Tereza Sochorová, pediatrička, ordinace PLDD MUDr. Heleny Filové UH
5. Ing. Kami Brada Dvořáková, M.A., Ph.D., vývojová psycholožka a výzkumnice z Kolumbijské univerzity v New Yorku a Pensylvánské státní univerzity
6. Mgr. et Mgr. Vlaďka Bartáková, PhD., psycholožka, psychoterapeutka, krizová interventka z Jak vychovávat a nezbláznit se
7. RNDr, Barbora Dvořáková Ph.D., imunoložka a populizátorka vědy, soukromá praxe
8. Mgr. Lucie Miškóci, psycholožka a psychoterapeutka, soukromá terapeutická praxe Nadechni se
9. Mgr. Magdaléna Ezrová, porodní asistentka, prezidentka Unie porodních asistentek (UNIPA)
10. Mgr. Barbora Jahodová, psycholožka a psychoterapeutka, soukromá terapeutická praxe
11. Bc. Lucie Jelínková, speciální pedagogika, Poradkyně rané péče, Raná péče EDA
12. MUDr. Martina Mašková, lékařka, soukromá praxe
13. Bc. Nikola Bajerová, předškolní a speciální pedagogika, pedagog v mateřské školce
14. PhDr. Michala Bojarski, Ph.D., psycholožka, pracoviště: VŠE, Metropolitní univerzita, Soulmio
15. Mgr. Sandra Chovítková, porodní asistentka, soukromá praxe
16. Mgr. Eliška Remešová, psycholožka a psychoterapeutka, zakladatelka Centra Mezilidmi
17. MUDr. Kovačiková Jana, lékařka, Olomouc
18. Mgr. Marie Velebová, psycholožka a psychoterapeutka, soukromá praxe
19. Mgr. Marcela Krejčí, psycholog ve zdravotnictví, FN Bulovka Praha
20. MUDr. Magdalena Danielová, neuroložka a spánková poradkyně, soukromá praxe
21. Mgr. Martina Kvasnicová Miklovičová, dětská fyzioterapeutka, Fyzioterapie a péče, Poděbrady
22. Mgr. Denisa Prokopová, všeobecná sestra se specializací - ošetřovatelství v pediatrii, nemocnice Písek
23. Bc. Marie Langová, dětská fyzioterapeutka, soukromá praxe
24. Mgr. Denisa Hatáková, psycholožka a psychoterapeutka, ambulance střediska výchovné péče
25. Bc. Milena Jeřábková, kulturní antropoložka, soukromá praxe
26. Mgr. Zuzana Trčková, poradkyně raná péče, Středisko rané péče Educo Zlín s.r.o.
27. Mgr. Kateřina Zemánková, dětská terapeutka, soukromá praxe - povyrůst
28. Mgr. Jana Bazalová, psycholožka a psychoterapeutka, soukromá praxe
29. Bc. Veronika Hažlinská, porodní asistentka, soukromá praxe
30.MUDr. Zdeňka Hanousková, pediatrička, soukromá ordinace Dalovice
31. Ing. Anna Radoňová, porodní asistentka, soukromá praxe
32. Bc. Karolína Jílková, porodní asistentka, Oblastní nemocnice Příbram a.s.
33. Mgr. Veronika Studničná, dětská fyzioterapeutka, Mamimi fyzio
34. MUDr. Iva Ilgnerová, pediatrička, Nemocnice Vyškov
35. Mgr. et Bc. Tereza Svobodová, adiktoložka a sociální pracovnice, Adiktolog v psychiatrické nemocnici Bohnice
36. Mgr. Markéta Michnová, sociální pedagožka, učitelka na prvním stupni ZŠ
37. Mgr. Tereza Kubišová, psychoterapeutka a sociální pracovnice, soukromá praxe
38. Mgr. Dominika Čechová, psychoterapeutka, soukromá praxe
39. Mgr. Adéla Ševčíková, psycholožka, školní psycholog na ZŠ
40. Bc. Daniela Wančová, předškolní pedagog, učitelka v MŠ
41. MUDr. Karina Pajerská, pediatrička, Fakultní nemocnice Trnava SK
42. Mgr. Lenka Kletečková, Ph.D, neurobioložka a vědkyně, skupina experimentální psychofarmakologie NUDZ
43. Mgr. Andrea Včeláková, psycholožka a psychoterapeutka, NÚDZ - Pracovní skupina Duševní zdraví dětí a dospívajících, soukromá psychoterapeutická praxe
44. Mgr. Barbora Kohoutová, psychoterapeut pro děti a dospělé, klinika ESET a soukromá praxe, Praha.
45. Mgr. Tereza Radostová, psycholožka ve zdravotnictví
46. MUDr. Pavla Horáčková, pediatrička, praktický lékař pro děti a dorost Stráž nad Nisou
47. Mgr. Marie Kyšková, psycholožka a psychoterapeutka, soukromá praxe
48. Mgr. Kristýna Vinklerová, psychoterapeutka pro děti, dospívající a dospělé Jablonec nad Nisou
49. Mgr. Marika Řežábková, psycholog a psychoterapeut, soukromá praxe.
50. Mgr. Marketa Hrkalova, dětská psycholožka, rodiná a dětská psychoterapeutka, soukromá praxe Praha 4
51. Mgr. Marjana Brativnyk, speciální pedagožka, soukromá praxe
52. Mgr. et Bc. Radka Černá, psycholožka a terapeutka, soukromá praxe
53. Mgr. Natálie Roček Berglowcová, psychoterapeutka, členka ČAP, soukromá praxe
54. MUDr. Nikola Zatřepálková, pediatrička, Dětské a novorozenecké oddělení Nemocnice Nové Město na Moravě
55. Mgr. Taťána Koloničná, psycholožka, školní psycholog Evropská škola III. Brusel Belgie
56. Bc. Nikola Bouchalová, porodní asistentka, soukromá praxe
57. Mgr. Bára Skybová, psycholožka ve zdravotnictví, FN Plzeň a ambulance psychiatrie
58. MUDr. Veronika Řezníčková, pediatrička, ordinace PLDD v Dolním Benešově, Mediclinic a.s.
59. Mgr. Lucie Papíková, psycholožka a psychoterapeutka, soukromá praxe
60. Mgr. Ing. Zuzana Erdem- psycholožka, soukromá praxe
61. Mgr. Veronika Křepská, psycholožka a psychoterapeutka, soukromá praxe
62. Mgr. Laura Juríková, dětská psycholožka a psychoterapeutka, soukromá praxe
63. Mgr. Michala Pítrová, psycholožka a somatická koučka, soukromá praxe
64. Mgr. et Bc. Anna Hrabánková, imunoložka a porodní asistentka, soukromá praxe
65. Mgr. Eliška Kostková, psycholožka, soukromá praxe
66. Mgr. Hana Zápotočná, psychoterapeutka a krizová interventka, Fenix psychoterapie
67. Mgr. Michaela Šafrová, školní psycholožka, ZŠ Tusarova a ZŠ Novoborská v Praze
68. Mgr. Barbora Pěničková, předškolní pedagožka, MŠ Kladno
69. Mgr. Nikola Vala Wenclová, psycholožka, ranná podpora pro rodiče dětí se zdravotním postižením
70. MUDr. Mariana Průšová, pediatrička, Oblastní nemocnice Příbram
71. Mgr. Liliia Lymanska, psycholožka a psychoterapeutka, soukromá praxe
72. Mgr. Kristýna Hájková, dětská psycholožka, soukromá praxe
73. Mgr. Eliška Molíková, psycholožka, soukromá praxe
74. Mgr. Sabina Benetová, psycholožka ve zdravotnictví
75. Mgr. Alena Straková, psycholožka a psychoterapeutka, soukromá praxe
76. Mgr. Marika Dvořáková. psycholožka a psychoterapeutka, soukromá praxe
77. Mgr. Iva Klímová, psycholožka, psychoterapeutka
78. Mgr. et Mgr. Jiří Daníček, MBA, psychoterapeut pro rodiny, děti i dospělé, soukromá praxe
79. Mgr. Klára Šimáčková Laurenčíková, speciální pedagožka a bývalá zmocněnkyně vlády pro lidská práva
80. Mgr. Petra Vazačová, psycholožka a psychoterapeutka, soukromá praxe
81. Mgr. Markéta Lokajová, poradce rané péče, Centrum pro dětský sluch Tamtam
82. Mgr. Lucie Štetinová, speciální pedagožka a psychoterapeutka
83. Bc. Veronika Gřesová, porodní asistentka, FN Ostrava
84. Mgr. Barbara Kašparová, psychoterapeutka, soukromá praxe
85. Mgr. Eliška Kratochvílová, předškolní pedagožka, MŠ
86. Mgr. Eva Pacanová, psychoterapeutka, soukromá praxe
87. Mgr. et Bc. Tereza Ciencialová, psycholožka a psychoterapeutka, soukromá praxe
88. Mgr. MgA. Helena Bezděková, psycholožka a psychoterapeutka
89. Mgr. Veronika Čapková, bioanalytička a embryoložka, soukromá praxe
90. Mgr. et Mgr. Iveta Lukšíčková, školní psycholožka
91. MUDr. Nicola Šatná, anesteziologie a intenzivní medicína
92. Mgr. Anet Angelisová, dětská psycholožka, ditevklidu
93. MUDr. Kristýna Kišová, pediatrička, Nemocnice Agel Ostrava Vítkovice, PLDD Mediclinic Dolní Benešov
94. Bc. Petra Daňková, porodní asistentka, komunitní péče
95. Mgr. Eliška Rejklová, psycholožka a psychoterapeutka, soukromá praxe
96. Mgr. Hana Gregárková, dětská psycholožka, Dětský domov Nymburk
97. Mgr. Anežka Žofáková, psycholožka, Křesťanská pedagogicko-psychologicka poradna
98. Mgr. Markéta Výletová, psycholožka, psychoterapeutka ve výcviku
99. Mgr. Hana Vaníčková, psycholožka a psychoterapeutka, soukromá praxe
100. Mgr. Barbora Jacková, psycholožka, soukromá praxe
101. Mgr. Kateřina Barcena Vojtěchovská, psycholožka a KBT psychoterapeutka
102. Mgr. Lucie Venclíková, psychoterapeutka a adiktoložka, soukromá praxe
103. Mgr. Eliška Antošová, psycholožka, soukromá praxe
104. Mgr. Anna Rytíř Drozenová, psycholožka a psychoterapeutka, soukromá praxe
105. Mgr. Simona Tajblová, psycholožka, ambulance střediska výchovné péče
106. Mgr. Andrea Šatopletová, PCC - psychoterapeutka, a sociální pracovnice, soukromá praxe
107. Bc. Tereza Krištof, speciální pedagožka
108. Bc. Gabriela Hanáčková, porodní asistentka, Nemocnice AGEL Ostrava Vítkovice a.s.
109. Mgr. Michaela Pavelková, psycholožka a psychoterapeutka, soukromá praxe.
110. Mgr. Barbora Arnicanová, pedagožka, učitelka v ZŠ
111. Mgr. Markéta Doležalová, klinická logopedka
112. Mgr. Kristýna Hájková, psycholožka, soukromá praxe
113. Mgr. Kateřina Pospíšilová, všeobecná sestra na dětském oddělení
114. Mgr. Anna Rýdlová, pedagožka, ZŠ Nehvizdy
115. Mgr. Beata Cielecka, psycholožka, SPC pro děti s vadami řeči a poruchou autistického spektra.
116. Mgr. Lenka Horníčková, porodní asistentka a pedagožka
117. Bc. Kamila Krajča, dětská sestra, Vsetínská nemocnice
118. Mgr. et Bc. Veronika Malínková, speciální pedagožka a psycholožka
119. BcA. Barbora Mohrová, předškolní a mimoškolní pedagožka
120. Mgr. Iveta Folwarczná, speciální pedagožka
121. Mgr. Natálie Roček Berglowcová, psycholožka a psychoterapeutka, soukromá praxe
122. MUDr. Marie Berčíková, lékařka
Mgr. et Bc. Lenka Medvecová Tinková, medicínská antropoložka Kontaktujte autora petice