Petice 25 - Volání po spravedlnosti pro handicapované a pečující
PETICE 25
dle čl. 18 Listiny základních práv a svobod a zákona č. 85/1990 Sb. o právu petičním
------------------------------------------------------------------
Za petici:
Martin Prymus, zakladatel a digitální tvůrce iniciativy „Občanská spravedlnost“ též zakladatel a správce facebookové skupiny „Postižení proti ČSSZ“, konzultant ve věcech sporů handicapovaných proti ČSSZ, LPS a nepřímo i MPSV. Mimo zmíněné také sám handicapovaný a aktivně činný v probíhajícím soudním sporu o invalidní důchod.
www.obcanska-spravedlnost.cz
------------------------------------------------------------------
Neviditelní občané: Volání po spravedlnosti pro nejen handicapované a pečující
My handicapovaní a pečující, ale též běžní občané České republiky, touto peticí vyzýváme a žádáme český stát, jeho zřízení i státní instituce, k dodržování a naplňování principů platné ústavy, z ní vyplývajících zákonných předpisů a dalších mezinárodně platných a státem uznaných dohod a smluv.
Důvodem řečeného požadavku je dlouhodobě neutěšená situace velmi dopadající zejména na nás handicapované a pečující, kdy představuje nejen překážku v dosažení zde uvedených práv, ale i popření základních hodnot prosté lidské důstojnosti, společenské, sociální a ekonomické spravedlnosti. Za nás zmíněné také podotýkáme, že stát svojí úmyslnou nečinností a laxností vůči zákonným předpisům znemožňuje naplňování zmíněných hodnot, čímž dochází nejen k jejich systematickému porušování, ale i podrývání dělby moci ve státě s šíření atmosféry bezpráví a plošné nerovnosti. Tímto také zdůrazňujeme a upozorňujeme, že celý systém právní ochrany zejména osob se zdravotním postižením, ale i osob a subjektů vystupujícím vůči státu v tzv. správních sporech, vykazuje závažné strukturální nedostatky, které nejenže komplikují možnost efektivní právní obrany, ale ve svém důsledku zpochybňují samotné naplnění principu demokratického zřízení a právního státu. Ze zmíněného důvodu, my handicapování a pečující jako iniciátoři této petice jsme moci zákonodárnou, výkonnou, ale bohužel v mnoha případech i moci soudní postižení nejvíce, kdy od samotného počátků správního řízení čelíme nejen nepřiměřeným administrativním překážkám, ale i účelově systémovým zásahům mařících objektivitu přezkumu nejen našeho zdravotního stavu. Takto již od prvotní žádosti bojujeme s bezprávím, účelovostí a politicko-byrokratickými tlaky hrubě ovlivňující naše hodnocení v kontextu nejen posudkového práva. Zdaleka pak také ani reálná vymahatelnost práva a naše postavení v soukolí systému právní ochrany není příkladná, kdy řekli bychom je pouhou teorií.
Proto také na základě uvedeného, peticí dále odůvodňujeme následujícími body.
Systémová podjatost jako norma pod taktovkou Ministerstva práce a sociálních věcí
K podpoře výše zmíněné kritiky účelového posuzování uvádíme konkrétní skutečnosti, které zásadně zpochybňují objektivitu a odbornou kvalitu rozhodovacího procesu. Jedním z nejvýraznějších problémů je zákonem svěřená pravomoc posudkových lékařů rozhodovat o jakékoli diagnóze, často i mimo rámec jejich odborné specializace. V porovnání se skutečnými odborníky – soudními znalci či specialisty v daných lékařských oborech – jde o praxi, která by v jiných profesních oblastech byla zcela nepředstavitelná. Přesto je v oblasti posuzování zdravotního stavu běžně tolerována, a dokonce ji i soudy mnohdy nad rámec medicínských faktů, našich námitek a rozporů aktivně podporují.
Absurdnost této situace dále umocňuje skutečnost, že posudkoví lékaři, posudkové komise i Česká správa sociálního zabezpečení spadají agendou přímo pod Ministerstvo práce a sociálních věcí. Tato institucionální podřízenost, byť by automaticky nemusela, zásadně ovlivňuje nestrannost celého řízení. Systém organizovaný pod záštitou ministerstva sice formálně může působit nezávisle, avšak v praxi vykazuje průkazně strukturální podjatost, která své postavení naopak zneužívá. Tato podjatost je navíc soudy často ignorována, a to i přes jasné důkazy a hluboce míněné právní argumenty.
Rozklad právních principů ve jménu úspor
V předchozím bodě nastíněná praxe přímo narušuje také základní právní principy, zejména rovnost účastníků řízení a právní zásadu nemo iudex in causa sua – tedy že nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci. V kontextu námi řešené petice pak již nejde o čistou institucionální provázanost, ale o systémovou neochotu průkazné politicko-byrokratické manipulace, která se projevuje nejen v posuzování zdravotního stavu handicapovaných osob, ale i v dalších ekonomicky, či pro stát politicky citlivých správních kauzách. Ačkoli vše uvedené může působit až absurdně, existují jasně průkazné a oficiálně vedené statistické údaje, které tuto účelovost jednoznačně potvrzují. Vše lze rovněž prokázat také množstvím konkrétních případů účelového a nesprávného posouzení, které jsou zakladateli petice dostupné a jsou také základem zde zmíněného.
Obecným příkladem účelového přístupu lze pak označit dlouhodobý pokles počtu invalidních důchodců ve třetím, tedy nejzávažnějším stupni invalidity. Mezi lety 2010 až 2024 došlo k jejich úbytku o téměř 90 tisíc, a to navzdory zpřísnění pravidel pro přiznání invalidity stanovené právě v roce 2010. Takto výrazný pokles pak nelze přirozeně vysvětlit demografickými změnami, zlepšením zdravotního stavu populace ani zdokonalením medicíny. Navíc pak zejména u třetího stupně invalidity, který je definován jako zásadní omezení schopnosti vykonávat výdělečnou činnost, je taková statistická změna vysoce nepravděpodobná, kdy se jeví jako účelová. Ovšem mimo řečený pokles invalidních důchodců, rostou i počty zamítaných žádostí o invalidní důchod kvůli neuznané invaliditě. Jen v období let 2020 až 2024 vzrostl poměr zamítnutí o více než 5 procentních bodů, kdy téměř polovina žadatelů v roce 2024 se svojí žádostí neuspěla. V této souvislosti pak nelze přehlédnout ani paralelu s důchody starobními. Osobám pobírající třetí stupeň invalidity je tato doba započítávána jako doba běžícího sociálního pojištění, což je klíčová podmínka pro získání nároku na důchod starobní. Tento fakt je ale dlouhodobě vnímán jako politicky citlivý, neboť Česká republika uplatňuje jedny z nejpřísnějších pravidel pro přiznání starobního důchodu v rámci celé Evropské unie. Žadatel musí nejen dosáhnout poměrně vysokého věku, ale také splnit podmínku 35 let odvedeného pojištění – což je zejména pro handicapované osoby, ale i pro zdravé jedince prakticky nedosažitelná meta.
V celkovém kontextu tak my handicapovaní čelíme dvojímu znevýhodnění: nejenže je nám stále častěji odpíráno přiznání invalidity a následného invalidního důchodu, ale zároveň nám sám systém znemožňuje splnit podmínky pro řádný důchod starobní. Tento problém se pak týká i pečujících, často rodilých příslušníků, kteří zmíněným taktéž trpí. V tomto kontextu se také ukazuje, že chráněný a stabilní trh práce nejen pro osoby se zdravotním postižením je v České republice spíše deklarativní než reálný, což platí dvojnásob pro regiony zejména mimo naší metropoli.
V konečném důsledku tak účelovost posuzování zdravotního stavu handicapovaných nelze vnímat izolovaně, protože jde o systémový jev s dalekosáhlými ekonomickými důsledky. Flagrantně řečeno, v praxi se jedná o promyšlený kalkul státu, který tímto způsobem řeší vlastní ekonomicko-hospodářskou neschopnost, a to na úkor nejzranitelnějších a nejbezbrannějších skupin obyvatelstva.
Právo jako iluze, moc jako realita
Úskalí účelového posuzování však nekončí jen u samotného rozhodovacího procesu. Zásadním problémem je i naplnění a vymahatelnost práva, která je v České republice – zejména v kontextu vleklých správních a soudních sporů – pro handicapované a pečující osoby nejen extrémně psychicky zatěžující, ale často i prakticky nepřekonatelná. Dosažení práva se tak stává pouhou teorií, a to nejen kvůli délce řízení, ale především kvůli přímé závislosti postižených osob na systému, který je zároveň posuzuje, rozhoduje o jejich osudu – a ve značných případech i trestá. Není totiž výjimkou, že po podání námitky či odvolání dojde ke zpětnému odebrání již dříve přiznaného nároku, a to stejným orgánem, který jej původně schválil. Absence skutečně nezávislé kontrolní složky v procesu přezkumu zdravotního stavu tuto situaci dále zhoršuje. V této rovině totiž ani soudy nemají pravomoc přímo změnit rozhodnutí správního orgánu – mohou jej pouze vrátit k dalšímu řízení, bez možnosti a často i ochoty udělit reálnou sankci za porušení zákonnosti či procesních pravidel. Tím se prohlubují již zmíněné systémové nedostatky nejen v oblasti posudkové, ale i v širším správně-administrativním rámci.
Ještě více znepokojivým faktem zůstává, že ani soudy nejsou vždy objektivní. Často jednají v souladu se závěry posudkových lékařů či komisí a to i tehdy, kdy jsou tyto závěry v přímém rozporu se zákonným rámcem, ustálenou judikaturou či odbornými stanovisky. I toto je přímá realita, která postupně deformuje právní výklady a vede k postupné vulgarizaci práva, která svým charakterem připomíná praktiky totalitních režimů. Ignorování základních zásad soudního řízení – například rovnosti účastníků („nemo iudex in causa sua“) či zásady budiž slyšena i druhá strana („audiatur et altera pars“) – staví celý systém do velmi kritické perspektivy. Popisovaná praxe nejenže narušuje samotné základy spravedlnosti, ale umožňuje a již činí koncentraci a potenciální zneužití pravomocí v rukou zejména exekutivy – konkrétně Ministerstva práce a sociálních věcí, České správy sociálního zabezpečení a dalších správních orgánů. Tato koncentrace moci je navíc průkazně ovlivňována sociálně-ekonomickými tlaky, které politicko-byrokratické struktuře poskytují nepřiměřenou kontrolu nad celým posudkovým i rozhodovacím procesem.
Ačkoli Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, mezinárodní úmluvy i vnitrostátní zákony garantují rovnost, důstojnost, právní ochranu a přístup ke spravedlnosti, skutečnost je jiná, přičemž tyto principy jsou zejména pro určité vrstvy obyvatel v praxi soustavně ignorovány, obcházeny nebo účelově deformovány.
My, níže podepsaní proto touto peticí nepoliticky, avšak důrazně upozorňujeme na tento stav, kdy takto nečiníme z touhy po konfrontaci, ale z nutnosti hájit své postavení ve společnosti stejně tak jako základní hodnoty demokratického zřízení a právní rovnosti. Méně vzletným faktem je hájení našeho elementárního ekonomického přežití a prosté lidské důstojnosti, které jsou nám takto také upírány. Na základě zmíněného, proto vyzýváme všechny odpovědné orgány, aby neprodleně zahájily kroky k dialogu a nápravě, přičemž zároveň apelujeme na občanskou společnost, aby se postavila za ty, jejichž hlas je systematicky umlčován.
My zde podepsaní pak rovněž apelujeme k dodržování platné Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, a dále také žádáme o redukci asymetrie dělby moci ve státě a návrat demokratických principů dělby moci.
Za petici její autor: bc. Martin Prmyus (2025)
Martin Prymus Kontaktujte autora petice