Dobrý den.

Tak tu čtu ty všechny komentáře a příspěvky a je mi smutno z toho o jakého vzácného člověka v Litomyšli přicházím. Nemohu se jakkoliv vyjadřovat k oné Popeleční středě, nebyl jsem tam letos, mohu se jen vyjádřit k úrovni mší Jiřího Veselého.  Jiří Veselý, pokud jsem už byl na jeho mši, tak měl vždy pečlivě připravené, poutavé, živé a zajímavé kázání. Na kázání a mše Jiřího Veselého jsem se po svém běžném celotýdenním pracovním shonu těšil jako žíznivý na vodu ve vyprahlé poušti, byl to pro mne balzám pro duši. Jeho kázání byla naplněna spoustou myšlenek a podnětů k prohloubení víry a nikdy nebyla odtržena od praktického života. Nabízela člověku i četná vysvětlení a náhledy na historické souvislosti, nastavovala morální zrcadlo, přinášela zajímavé a poučné výklady neodtržené od reality a schopné zaujmout i mládež a lidi hledající si cestu k víře. Pokud člověk není jen „pasivním konzumentem“ a hledá a očekává něco více, tak musí s povděkem ocenit veškerou píli, práci a přípravy Jiřího Veselého. Není moc obvyklé, aby kněz připravoval lidem a předával i tištěné myšlenky a úkoly k přemýšlení do dalšího dne a v neděli do dalšího týdne. Mnoho starších a nedoslýchavých lidí v mém okolí si pochvalovalo, jak srozumitelně při mších Jiří Veselý mluví a že díky jeho skvělé artikulaci si vždy „něco odnesou“ ze mše domů. Po hudební stránce je Jiří Veselý při mších naprostou jedničkou. Ještě nikde v blízkém i vzdáleném okolí jsem ve svém životě nepotkal kněze s tak precizním a intonačně čistým zpěvem, bezchybným nasazením i frázováním zpěvu.  Jeho příprava duchovních písní, zpěv a vlastní hudební doprovod na různé nástroje (když chybí varhaník) povznáší celou mši i duchovní prožitek člověka a musí udělat radost každému člověku s hudebním sluchem. Z celé situace jsem smutný. Přemýšlím, jaké to je, když kněz, který celý život se snaží lidem rozdávat dobro, lásku a víru, je náhle vzat lidem. Přemýšlím, jak bolestné to je, když dítě přijde o svého otce… Nežijeme v pohádce a nemám kouzelný prsten princezny Arabely, abych napravil vše potřebné, ale musím doufat, že i bez prstenu se podaří nalézt nějakou moudrou a spravedlivou cestu, která za sebou nebude zbytečně zanechávat bolest.

Václav S.

#57: - Litomyšl přichází o skvělého člověka a vzácného kněze 

 Pane Václave S., děkuji za Vaše svědectví.

Celý případ má podle mne 2 roviny. Jedna je Jurova osobnost. To, jak dovede čeřit vody. Není to pojetí většiny dnešních kněží - hlavně se tvářit zbožně a poslušně. Je to pojetí Jana Křtitele - vyrovnejte cesty Páně. Provokativní myšlení. Ale ne proto,aby nás provokoval pro provokování. Ale aby jsme ty cesty vyrovnali. Aby s námi pohnul, aby jsme se obrátili. Zbožnost spojená s poslušností - bez ohledu na spravedlnost - na mnohé neplatí. Třeba v případu arcibiskkupa Bezáka, ti poslušní pro mne popírali svoji věrohodnost. Tím že se hlavně báli...  Kněží jako Jura jsou důležití jako koření. A rozumím těm, kteří chtějí mít svůj klid (někdy se říká, na práci), že vadil. Litomyšl měla tu výsadu, že si věřící mohli vybrat, na jakou mši půjdou. A biskup by měl vědět o jeho hřivnách a dokázat je využívat. Proč neví, jaké jsou jeho hřivny třeba pro skauty?

Druhá rovina je ekumena. Žil jsem v HK dost dlouho, že mohu prohlásit, že to je tam "na kopečku" trnem v oku. Ale oni ještě nevědí, že to je to nejdůležitější pro dnešní svět. Ne být proti sobě, ale spolu. To neznamená splynutí, ale navzájem se učit, jít dál a občas je potřeba společná bohoslužba. Ne násilím, ale tam, kde vztahy vyzrají. Současné předpisy ČBK to ještě nechápou. Ale za 30 let už může být pozdě.

 Jan Molnár