Přezkoumání ukončení kněžského působení Jiřího Veselého

Dobrý den.

Tak tu čtu ty všechny komentáře a příspěvky a je mi smutno z toho o jakého vzácného člověka v Litomyšli přicházím. Nemohu se jakkoliv vyjadřovat k oné Popeleční středě, nebyl jsem tam letos, mohu se jen vyjádřit k úrovni mší Jiřího Veselého.  Jiří Veselý, pokud jsem už byl na jeho mši, tak měl vždy pečlivě připravené, poutavé, živé a zajímavé kázání. Na kázání a mše Jiřího Veselého jsem se po svém běžném celotýdenním pracovním shonu těšil jako žíznivý na vodu ve vyprahlé poušti, byl to pro mne balzám pro duši. Jeho kázání byla naplněna spoustou myšlenek a podnětů k prohloubení víry a nikdy nebyla odtržena od praktického života. Nabízela člověku i četná vysvětlení a náhledy na historické souvislosti, nastavovala morální zrcadlo, přinášela zajímavé a poučné výklady neodtržené od reality a schopné zaujmout i mládež a lidi hledající si cestu k víře. Pokud člověk není jen „pasivním konzumentem“ a hledá a očekává něco více, tak musí s povděkem ocenit veškerou píli, práci a přípravy Jiřího Veselého. Není moc obvyklé, aby kněz připravoval lidem a předával i tištěné myšlenky a úkoly k přemýšlení do dalšího dne a v neděli do dalšího týdne. Mnoho starších a nedoslýchavých lidí v mém okolí si pochvalovalo, jak srozumitelně při mších Jiří Veselý mluví a že díky jeho skvělé artikulaci si vždy „něco odnesou“ ze mše domů. Po hudební stránce je Jiří Veselý při mších naprostou jedničkou. Ještě nikde v blízkém i vzdáleném okolí jsem ve svém životě nepotkal kněze s tak precizním a intonačně čistým zpěvem, bezchybným nasazením i frázováním zpěvu.  Jeho příprava duchovních písní, zpěv a vlastní hudební doprovod na různé nástroje (když chybí varhaník) povznáší celou mši i duchovní prožitek člověka a musí udělat radost každému člověku s hudebním sluchem. Z celé situace jsem smutný. Přemýšlím, jaké to je, když kněz, který celý život se snaží lidem rozdávat dobro, lásku a víru, je náhle vzat lidem. Přemýšlím, jak bolestné to je, když dítě přijde o svého otce… Nežijeme v pohádce a nemám kouzelný prsten princezny Arabely, abych napravil vše potřebné, ale musím doufat, že i bez prstenu se podaří nalézt nějakou moudrou a spravedlivou cestu, která za sebou nebude zbytečně zanechávat bolest.

Václav S.