V diskusi se zcela opomíjejí některé skutečnosti, na které se již pokusil upozornit pan Vítek Večeře prakticky však bez povšimnutí.

Instrukce Redemptionis Sacramentum - o tom, co se má zachovávat a čeho je třeba se vyvarovat ohledně eucharistie (je to Instrukce Kongregace pro bohoslužbu a svátosti z roku 2004 vydaná Sv. Janem Pavlem II., jejímž smyslem je prohloubení pochopení liturgických norem a odstranění přestupků v každodenní praxi – dle  Wikipedie) uvádí:

Z Redemptionis Sacramentum (ČBK 2005):

51. Ať se používají pouze eucharistické modlitby, které jsou v Římském misálu, nebo jiné, schválené Apoštolským stolcem podle způsobů a pravidel jím určených. „Nelze tolerovat to, aby si někteří kněží přivlastňovali právo sestavovat eucharistické modlitby,“ aby se pozměňoval text eucharistických modliteb schválených církví nebo se používaly eucharistické modlitby sestavené soukromými osobami.  

Ale také:  

59. Nechť je učiněn konec zavrženíhodnému způsobu, s jakým kněží, jáhni nebo i věřící podle své vůle tu a tam mění či pozměňují texty posvátné liturgie, které pronášejí. Tímto jednáním činí slavení posvátné liturgie nestabilním a nezřídka mění její opravdový smysl.    

Jde o závazný dokument pro všechny katolické kněze, o tom snad sporu nemůže být.

Každý katolík, který byl účasten bohoslužeb P. J. Veselého mi potvrdí, že uvedený čl. 51 tento katolický kněz soustavně nedodržoval.  Něco to o osobnosti vysvěceného katolického kněze vypovídá. Slyšel někdo papeže Františka, že by nesloužil bohoslužbu podle Římského misálu, když je všem hojně citovaným velkým vzorem?  

Vysluhování bohoslužeb lidu je přece základní povinností a zároveň výsostným právem jen kněží. Jistě že to není jediné poslání kněze, jistě ale základní. A zde platí, že méně je často více.  Ačkoliv to pro někoho je jen slovíčkaření (!), i Ježíš řekl: „Kdo je věrný v maličkosti, je věrný rovněž ve velké věci, a kdo je nepoctivý v maličkosti, je nepoctivý rovněž ve velké věci“ (Lk 16,10 dle Jeruzalémská bible).

Katolická církev klade na věřící včetně kněží opravdu nemalé požadavky ("jho, které netíží":-)), ale všichni mají svobodu volby „zvolit si“ pro své působení jinou (křesťanskou) církev a nemělo by jim být bráněno.

Uvítám (věcnou) diskuzi ve věcech katolické liturgie a věrouky, neboť to je to, oč tu běží.  Jsem jen laik s omezenými znalostmi a nechám se ráda poučit. 

Otázky kolem tzv. ekumeny jsou pouze zástupným problémem ze širšího okruhu problémů, které se měly řešit v rámci římskokatolické farnosti mnohem dříve. Přiznávám - a myslím, že zdaleka nejsem sama, že mi rozhodnutí církevní hierarchie přineslo velkou úlevu. Proti přezkoumání jejich rozhodnutí ovšem nic nenamítám.

Marie Kárská.

#32: -  Re: paní Kárské

Píšete, že jste laik. Zajímavé je, jaké odborné citace používáte.

Jen je škoda, že víte málo o liturgii. Tak málo o její kráse a její pestrosti.

Není totiž jen jedna eucharistická modlitba. Asi neznáte dodatek.

A umění využíat ho dle okolností a příležitosti, není žádná hereze.

Co ale je pozoruhodný, tak postup odvolání. Napřed se řekne podle § 908 a že byl varován.

Pak se zjistí, že nic z toho vlastně není pravda, tak se začne říkat něco jiného.

Ne hledání pravdy a jednoty, co je podle Evangelia, ale podle pravidla,

kdo che psa bít, tak si vždy hůl najde.

          Jan Molnár    

#32: -  

 Vážená paní Kárská.

Váš exkurz do liturgických předpisů by si zasloužil širší diskuzi - nakonec k ní vyzýváte, snad na ni zde dojde.

Ale pokusím se zde uvést alespoň jeden příklad pro ilustraci. Při liturgii kněz vyzve věřící slovy "Tajemství víry" a lid odpovídá "Tvou smrt zvěstujeme, Tvé vzkříšení vyznáváme, na Tvůj příchod čekáme.." Pokud máte děti, jak jim vysvětlujete co je to "tajemství víry"? Já s tím měl potíž. Když Jiří použije formulaci "Bohatství naší víry", pak i dítě může snáze pochopit, v čem spočívá bohatství našeho vyznání. Je to skutečně závažná svévole a porušení paragrafů, nebo spíše snaha přiblížit se smyslu? Jde o to odříkávat hluše magické formulace, nebo se namáhat hledat výstižnější pojmy? (Je člověk pro sobotu, nebo sobota pro člověka, řekl Kdosi). Bolestí je, že liturgická komise ČBK pokulhává za vývojem jazyka a srozumitelnost mnoha pojmů v liturgii je mizivá. Zvláště u mládeže.

Nebo jinde: kněz říká nad kalichem  "....ať se nám stane nápojem duchovním.." Co to je duchovní nápoj? Jako, že to není kapalina? Nějaký éter?  Není výstižnější použít formulaci "...ať se nám stane nápojem plným Ducha"? To je přeci mnohem lepší! Většina lidí řekne, že to je jedno, já vím, ale ochuzujeme se...

Nemohu se vyjádřit k případným jiným formulacím Jiřího, ale pokud takové byly, jistě jste ho oslovila a požádala o vysvětlení.

Předpokládám, že přeci "neriskuje" jen tak pro nic a je schopen "jinakost" obhájit.

Vlastimil Bartoš

#32: -  

 Ještě bych s dovolením doplnit toto:

Pokuste se paní Kárská sehnat knížku Pozvání k Večeři Páně od Mgr. P. Václava Vacka, vydal Vyšehrad, kde je podrobně a odborně liturgie vysvětlena. Vychází právě dotisk. Kniha má imprimatur od Dominika Duky. Kniha také byla přeložena do němčiny.

Knihu před vydáním doporučil i profesor  Fr. Kunetka z CMTF - náš přední teolog na liturgiku.

V ní najdete snad veškeré odpovědi na případné nejasnosti.

Vlastimil Bartoš

#32: -  

 Paní Kárská, téměř vše k vašemu příspěvku vysvětlili Jan Molnár, H. Bartošová a V. Bartoš (zvláště jeho příklady ukazují, že pozměnění slov nenarušilo význam eucharistické modlitby, ale prohloubilo, srv. ne zrušit, ale naplnit). Ono to tak je podobně i v různých překladech Bible.
Jen ještě drobnost, která ale o vašich postojích také vypovídá. Píšete:
"Vysluhování bohoslužeb lidu je přece základní povinností a zároveň výsostným právem jen kněží."
Na Druhém vatikánském koncilu před cca 50 lety a v pozdějších dokumentech se zřetelně řeklo, že eucharistii slaví shromážděný lid v čele s předsedajícím knězem. To je pojetí, kdy se děje, tvoří vždy něco živého, nového.
Josef Basík