#20: - Re:  

 Vážený pane Kováři,

hovoříte o dvou pojetích církve. Máte vskutku pravdu: existují tato dvě pojetí církve; to druhé je ovšem nekatolické. Nechť si každý věří, čemu chce, ale chtít být katolíkem a zároveň odmítat hierarchickou povahu Církve, která je součástí katolické věrouky (srov. KKC, § 874n., či koncilní konstituci Lumen Gentium 18-29, když už máte plnou pusu koncilu), to mi připomíná ono cimrmanovské: "otevřel si hospodu - ale voni mu tam chodili lidi!"

Lukáš Novák

#46: Nolmendil - Re: Re:  

 Pane Lukáši Nováku,

k Vašemu "dvojímu pojetí církve"  bych si dovolil sděliti toto: Myslím, že jediné správné pojetí je Ježíšovo pojetí. S tímto bychom se měli poměřovat. To, že jsme všichni pod míru, je pravda. (Např. neumíme uzdravovat, což sám Ježíš označil jako kritérium, že jdeme správnou cestou). Přesto mnozí z desítek křesťanských církví tvrdí, že oni jsou ti praví. A někteří do II. vat.kon. dokonce stíhali účast na bohoslužbě jiné církve tvrdými tresty. Jakým právem? Právem, který si sami stanovili teologickou konstrukcí. Budiž. Jsme dále, konstrukce padla - ekumenizmus je IN.

Každý z nás si můžeme zkontrolovat, v jakém ze tří světů žijeme a jaký průnik těchto světů zažíváme. Jeden svět tvoří většinová okolní společnost, která nemá už o Ježíšově radostné zvěsti ani potuchu. Druhý můžeme stručně charakterizovat jako církevní svět všech těch obřadů, nařízení, předpisů, žehnání, obětování, postů, modliteb, ctností a hříchů až po lidovou zbožnost a jistý folklór nás katolíků (to není kritika, ale konstatování). Třetí svět tvoří svět Ježíšův, dle evangelia.

Část věřících se spokojí s primitivní formou podmnožiny z druhého světa. Proč však jsou někteří tak přesvědčeni o výlučnosti a kárají jiné? (i zde v diskuzi)

Většina z nás věřících migruje mezi všemi třemi světy - někdo více, někdo méně.  Kontrolní otázka: kde migruje p. biskup, kde Jiří..... já? 

Poznámka k jádru kauzy Jiřího - eucharistii a podání nekatolickým duchovním.

Všimněme si, jak křečovitě my katolíci řešíme vše okolo Večeře Páně - eucharistii. Obecně platí, že k prvnímu sv. přijímání přistupují děti 7-8 leté, kde se předpokládá, že "umějí rozeznat skutečnou přitomnost Ježíše v eucharistii". Ale je možné udělit vyjímku i 5 letému dítěti, když prokáže, že "umí rozeznat....." (myšleno dítě, ne maminka!)  No, nevím nevím. Já sám pamatuji, jak jsem byl jako dítě instruován paní katechetkou " nekousat do hostie, Pána Ježíše by to bolelo". Ano, pevně jsem věřil, že ukousnout Ježíškovi nožičku je nepatřičné... A tak tedy malému předškolákovi ANO, ale nekatolickému duchovnímu s VŠ vzděláním, biblistovi, otci, mravnému člověku, kteří věří, že je to nové Ježíšovo tělo, NE a ne a ne!

A jak už tu zaznělo, to že věříme že eucharistie je skutečné nové tělo Ježíše, je přeci málo! To ví i ďábel. Ale sjednotit se s Ježíšem v myšlení, mluvení a jednání je přeci mnohem více a může se o to snažit poctivě jak katolík, tak protestant. Ale toto je z jiného světa - že by Ježíšova?

Panu Večeřovi bych s dovolením vzkázal, že po II.vat.kon. je také povinností biskupa zkoumat-naslouchat, kde v božím lidu vane Duch boží a tomuto Duchu "zametat cestičku", aby se prosadil v celé církvi. A ne jen držet literu právě platného kodexu. Kéž by litomyšlská kauza pohnula s dialogem o ekumenismu! 

Aktuálně: Biskupové měli 18.-20.4. plenárku, tak žijeme nadějí, že snad p.b.Herbst - salezián se bude o kauzu zajímat a povede hovor s kolegy z HK. Informace by měl mít a o jeho schopnosti " průniku mezi světy" nepochybuji.

Vlastimil Bartoš