Přístup ke hradu Kost  má latentní rezervy. Zde například budí dojem kvalitní vodní cesty s dobrou perspektivou a dopravní kapacitou člunem k silu. Bohužel vlastní kanál byl zanedbáván tak dlouho, až hustě obrostl rákosem. Shora  a z dálky bažina budí dojem šťavnaté louky. Nebo solidně obdělaného obilného pole. Rákos v plném slunečním svitu dobře prosperuje; produkční kapacita mokřadu, latentně mnohem vyšší,  než u běžného pole,  není využívána. Poslední, kdo se o to pokoušel, byl kdysi uhlíř za zatáčkou; uzené stěny kaňonu o tom stále ještě svědčí.  Horizontální linie na stěnách lsou dokladem působení větrné eroze. Vítr může být  příčinou zvukových efektů, které údolí daly jméno. Pokud tomu tak skutečně bylo, je tomu tak i nyní.

#176: -  

 Na plném slunci rákos prosperuje.... ale jak vidno na obrázku kanálu, přistínění, a dokonce jsou to platany s jejich strakatým stínem, rákos nesnáší.  Není tam. Sám od sebe. Kdyby chtěl někdo vést kaňonem výkonnou stezku s levnou dopravou, stačilo mu uprostřed trochu prohloubit. Po straně nechat násep, spíš náspy, a na ně vysadit stromy. Třeba olše. Nebo vrby. Chtělo to trochu pozorovacího talentu.

#176: -  

 Podle některých polooficiálních zdrojů se ten uhlíř jmenoval Plakánek. Kdo chce, může  věřit, že šlo o přezdívku. Ta bažina vypadá jak Údolí slz. 

#176: -  

 Úkolí pod hradem Kost vypadá skoto jako opuštěný lom. Nezdá se, že by okolní rovinu jakkoliv poškozovalo. 

Ba právě naopak. Po staletí zanedbáváno, je  evidentně turistickou atrakcí.