#30: Miriam - Re: zachrante Kociánku 

 Kociánka odjakživa zajišťovala pomoc dětem a přípravu dětí na život, učila je se pohybovat, samostatně se oblékat, seznamovala děti s venkovním prostředím. V žádném případě nešlo o izolaci. V programu je řada kulturních i sportovních akcí za účasti veřejnosti. Hovořit za této situace o izolaci je naprosto nevhodné a scestné. Postižené děti, které nezačnou v útlém věku rehabilitovat a učit se samostatnosti v kolektivu ostatních -  byť  podobně postižených dětí, jsou mnohem zaostalejší a obtížněji se zařazují do běžného života.  Je jasně patrný rozdíl mezi postiženým dítětem, které je včas zařazeno do péče v kolektivu a pod vedením odborných pracovníků a dítětem, které zůstává doma, protože tuto možnost nemá a do odborné péče přichází až v pozdějším věku. Pokud jde o lékařskou péči - v ústavě pracovali lékaři - odborníci a specialisté a trvale zde byla vedoucí lékařka, která pracovala na plný úvazek. Byla tak zajištěna lékařská péče a pomoc i v případě náhlého onemocnění. To nyní není. Takže představíme-li si, že některé dítě náhle onemocní, bude zřejmě nutno volat pohotovost nebo sanitku. Dřívější péče rozhodně byla účelná a potřebná, zaručovala rovněž větší klid rodičům, kteří věděli, že je o děti pečováno - zejména musíme vzít v úvahu,  že v ústavě jsou i děti odjinud než jen z Brna. Dalším  problémem je, že praktičtí lékaři nejsou specializovaní na různé druhy postižení a oproti dříve zde pracujícím specialistům nemají potřebné zkušenosti a znalosti. Jak je v petici uvedeno, značná část rodin postižených dětí je neúplná - to znamená, že to co bylo dříve pomocí pro matku samoživitelku - to jí dnes komplikuje život, protože se nemůže spolehnout na péči v ústavu a je nucena omezit svoje zaměstnání a tím i zhoršit finanční situaci rodiny. Dát lékařům výpověď vůbec nesvědčí o uvážlivosti a správném vztahu a odpovědnosti ředitele ke svěřené činnosti. Nastoupil bez zkušeností a misto, aby po jistou dobu zachoval jeho funkci a teprve potom začal uvažovat o zlepšeních, zbrkle začal přijímat opatření na změny  - místo aby bojoval za zachování pozitivních funkcí ústavu - podřizoval se unáhleně a s nadšením pokynům z ministerstva. Je to svým způsobem pochopitelné - je to mladý člověk a chtěl ukázat, že je na svém místě, že umí. Škoda, že nečerpal více zkušeností a informací z Jedličkova ústavu v Praze nebo z jiných podobných zařízení. Ještě malá poznámka k autorovi komentáře kvůli sdružení rodičů - ať se jmenuje tento kolektiv jakkoliv - je to kolektiv rodičů, kteří měli a mají děti na Kociánce. Nelze se divit že se nechtějí smířit se změnami na Kociánce, vždyť jde o jejich děti a o jejich život a život jejich rodin. Myslím, že by bylo vhodné, kdyby se pan ředitel zamyslel a místo obhajování svých rozhodnutí a obviňování rodičů z "nepravdivých tvrzení" zkusil říci, co dobrého vlastně od počátku své činnosti na Kociánce udělal. 

#34: Kristian - Re: Re: zachrante Kociánku 

Vážený pane Kristiáne,

moc Vám děkuji za Váš příspěvek.

Jsem ráda, že jsou mezi námi ještě lidé, kteří mají rozumný pohled na současné dění ve společnosti. Současný trend je takový, že mocipáni na vrchu přesně " ví ", co lidé a děti s postižením potřebují.  Kolik těchto kindermanagerů má ve svém okolí lidí s postižením, s kolika těmito lidmi mluvili o jejich potřebách a možnostech?

Věřte, že né vše, co je podle nich dobré, je dobré i pro všechny lidi s postižením. Prosíme, ať nešíří dobro násilím. Vždyť přece žijeme v demokratickém státě a každý máme právo na vlastní rozhodnutí, tak ať nám dogmaticky nevnucují jejich "dobro". My, rodiče dětí s postižením, nejlépe víme, co péče o tyto děti obnáší a jakou pomoc bychom uvítali. Proto ucelená péče donedávna komplexně poskytovaná na Kociánce zajišťovala ideální vstup do běžného života.

Proto bojujeme, aby tyto služby byly nadále zachovány.

 Kamila Volejníčková

#34: Kristian - Re: Re: zachrante Kociánku 

 Nový ředitel minimálně zajistil, aby dětem byla poskytována zdravotní péče tak, jak se má a ne po partyzánsku bez potřebného povolení krajského úřadu. Bývalý ředitel zajišťoval zdravotní péči prostřednictvím svých kamarádíčků, kterým tak dohazoval prima přivídělek. Zajímá se někdo o to, kolik brali a kolik času v týdnu na Kociánce strávili? Asi by si to zasloužilo nějakou pořádnou kontrolu, jak se za  ředitele Podluckého na Kociánce vlastně hospodařilo se státními penězi!