Prohlášení členů a členek ČSBS

Pročítám různé diskuze k projevu pana Vodičky, předsedy Českého svazu bojovníků za svobodu (Svazu) a zjišťuji, že existují dva tábory diskutujících. První tábor dává panu Vodičkovi palec nahoru za jeho protiuprchlický projev, kdy, jak sám prohlásil, „sebral jsem odvahu a řekl, co si o uprchlících myslí většina národa“ na serveru Novinky. Je tu však druhý tábor lidí, kteří jeho projev odmítají. A tak zde vznikli dva nesmiřitelné tábory, každý s tou svou jedinou, neomylnou pravdou. Je logické, že díky mediální, ale zejména politické masáži některých, má ten první tábor na vrh a je zřejmě i většinový.  Proč si ale myslím, že byl projev chybný? Předseda Vodička ve svém projevu vystoupil na oficiálním, mediálně sledovaném pietním aktu v Terezíně jménem Českého svazu bojovníků za svobodu jako jeho nejvyšší představitel a v duchu poslání Svazu se měl ubírat jeho projev. Pokud by takový projev měl být oficiálním prohlášením Svazu, pak by se měla členská základna nad sebou zamyslet, co vlastně od Svazu očekáváme a kam směřujeme. Pokud by se jednalo o osobní názor pana Vodičky, pak je to také špatně. I když se to někomu nemusí líbit, tak při takové příležitosti nemá pan Vodička právo na osobní názor. Pokud jsem v předešlém odstavci uvedl, že měl být projev v duchu poslání Svazu, tak jsem měl na mysli, aby projev byl přinejmenším vyvážený nejen k místu, na kterém byl přednesen, ale aby naplnil také humanistický směr odkazu prezidenta Masaryka, kterým se tak často zaštitujeme a dovoláváme, zejména 28. října u připomenutí vzniku samostatného Československa. Je naší povinností a předsedy Svazu pana Vodičky zvlášť, abychom při oficiálních vystoupeních vyjadřovali podporu, účast a nabídli pomoc všem, kteří utíkají ze své vlasti z důvodu válečných konfliktů, z důvodu strachu o svůj život i život svých rodin. Samozřejmě, že mezi uprchlíky jsou a budou i ti, kteří prchají do Evropy pod stejnou záminkou, přičemž jim nebezpečí nehrozí. Takové uprchlíky však musí odhalit zpravodajské služby, agentury a kontroly bezpečnostních sborů, které jsou k tomu určeny. Nikdo z nás a ani pan Vodička nemá právo, označit paušálně všechny uprchlíky jako ty, kteří „prchají, aby vytěžili náš, léta a prací generací před námi budovaný evropský sociální systém.“ To jsou tedy přinejmenším dva důvody, proč jsem neváhal a podepsal. Snad jen na závěr. Mohu se domnívat, kdo napsal projev panu Vodičkovi a pokud si dám dohromady jedna a jedna, pak chápu, proč přednesl právě takový projev…

Petr Hroník