Petice za rozsvícení Vánočního stromu v Praze a dalších akcí.

Jak dobře víš, moje narozeniny se blíží. Každý rok se koná oslava na moji počest a myslím si, že to tak bude i tento rok. Během těchto dní hodně lidí nakupuje dárečky. Rozhlas a televize ve svých reklamách na každém kroku upozorňují svět na moje blížící se narozeniny. Je krásné vědět, že nejméně jednou ročně si někteří lidé na mně vzpomenou. Jak jistě víš, oslava mých narozenin začala už před mnoha roky. Zpočátku lidé chápali a byli vděční za všechno, co jsem pro ně udělal. Nyní se zdá, že nikdo už nepozná skutečný důvod oslav. Rodiny a přátelé jsou spolu, baví se, ale neznají význam oslav. Vzpomínám si, že i vloni byla uspořádaná taková slavnost na mou počest. Slavnostní tabule byla plná delikates, ovoce a různých pamlsků. Výzdoba byla vskutku fantastická a všechno to doplňovaly nádherně zabalené dárky.

Chceš však něco vědět? Byl jsem oslavenec, ale nebyl jsem pozvaný. Když přišel den D, přišel jsem, ale nechali mě venku, před zabouchnutými dveřmi. A já jsem tak moc chtěl být s nimi. Popravdě, nepřekvapilo mě to, protože v posledních letech všichni přede mnou zavírají dveře. Nepozvaný, ale přesto jsem se rozhodl potichoučku vejít. Postavil jsem se nepozorovaně do rohu místnosti a sledoval jsem. Všichni jedli, pili, někteří i opilí, vyprávěli oplzlé vtipy a nesmírně se vším bavili. A nejvíce, když do místnosti vstoupil velký tučný muž, oblečený v červeném s dlouhou bílou bradou. Vypadal jako opilý, sedl si do křesla a všechny děti se rozběhly k němu, křičíc: „Santa Claus, Santa Claus!“, jako by tato oslava byla na jeho počest! O půlnoci se všichni začali objímat. Tak jsem rozevřel svoji náruč čekajíc, koho bych objal. A víš co? Nikdo mě nepřišel obejmout. Lidé si začali rozdávat dárečky, otvírali je plni očekávání. Když už byly všechny otevřené, nesměle jsem se podíval, zda tam snad nebude aspoň jeden i pro mne. Vždyť jak by jsi se cítil ty, kdyby na tvých narozeninách byli obdarovaní všichni kromě tebe – oslavence?

Tehdy jsem pochopil, že jsem nechtěný, nepozvaný a proto jsem rychle odešel. Každý rok se svátek mých narozenin zhoršuje. Lidé pamatují jen na jídlo, pití, zábavu, ale na mne jaksi zapomínají. Byl bych rád, kdyby jsi mě tyto Vánoce dovolil vstoupit do svého života. Potěšilo by mě, kdyby jsi uznal skutečnost, že před více jak dvěmi tisíci roky jsem přišel dobrovolně na tento svět obětovat svůj život na kříži, abych tě zachránil. Dnes, jediné co chci, je, aby jsi tomu věřil celým svým srdcem. Rád se s tebou o něco podělím. I když mě mnozí nepozvali na svoje párty, budu mít svoji velkou vlastní grandiózní oslavu, jakou si nikdo neumí představit. Stále ještě probíhají přípravy. Dnes jsem poslal mnoho pozvánek a toto je jedna z nich i pro tebe. Chci vědět, zda přijdeš, abych ti rezervoval místo a napíši tvoje jméno zlatými písmeny do velké knihy pozvaných. Jen ti zapsaní budou pozvaní na párty.

Uvidíme se brzy ...

Miluji Tě!

Ježiš