zákaz uplatňování práva šárija, na území České republiky

Právo šaria  je základ islámského  právního systému, jeho prameny vycházejí z náboženských textů. Nejde o náboženství, jde o ideologii.  Šaría je právem všech islámských věřících, neboť v islámu nelze náboženství a právo odlišit a každý muslim musí dodržovat islámské právo. Součástí tohoto práva šaria,  jsou normy společenského chování  a morálka. Současně je to právo univerzální,  Jeden z primárních pramenů islámského práva je Korán, soubor zjevení, která byla předána proroku Mohamedovi na přelomu 6. a 7. stolení našeho letopočtu. Korán obsahuje soustavu pravidel, která tvoří právo rodinné, dědické i trestní. Šaríja je jako náboženské právo primárním pramenem, avšak islámské právo má i další prameny jako zákony vytvářené parlamenty nebo soudní rozhodnutí. Základní prameny islámského práva jsou natolik obecné, že je vždy nutné je interpretovat, bez interpretace je často nelze aplikovat. Islámská právní kultura, její instituty, pojmy i vztahy jsou specifické a tedy od naší právní kultury velmi odlišné a vzdálené.

Některé  důvody proč říct ne, právu šária :

Muslimský muž je nadřazený muslimské ženě. ·      

Všichni muslimové jsou nadřazeni všem nemuslimům. ·        

Muslimka se nesmí vdát za nemuslimského muže. ·        

Muslim se může oženit s nemuslimkou, ale jejich děti jsou automaticky muslimové. ·        

Muž se může rozvést jednoduchým oznámením ženě, že se s ní rozvádí. ·         Ž

ena se může rozvést podáním žádosti k soudu, kde musí obhájit důvody k rozvodu. ·        

Svědectví muslimské ženy má u soudu poloviční hodnotu muslimského muže. ·        

Žena znásilněná je za své znásilnění vinna nedostatkem cudnosti. ·        

Její znásilnění se vykládá jako cizoložství. ·        

Na cizoložství se vztahuje trest bičování nebo kamenování, v mnoha případech až smrti. ·        

Na homosexualitu se vztahuje trest smrti shozením z výšky a dokamenováním. ·        

Svědectví nemuslima může být zamítnuto jako neplatné. ·        

Muslim nemusí být trestán za zabití nebo okradení nemuslima. ·        

Muslim (muž či žena) nesmí opustit islámskou víru. ·        

Nemuslim nesmí veřejně kritizovat žádný aspekt islámu. ·        

Muslim nesmí urážet svatou knihu a proroka, neboť tím se stává renegátem, jako by islámskou víru opustil. ·        

Muslim má povinnost obracet jiné na víru svoji. ·        

Muslim má povinnost osidlovat a islamizovat nemuslimská území. ·        

Pod vládou islámu ateisté nebo polyteisté mají na vybranou konverzi na islám, vyhnání, otroctví nebo smrt. ·        

Křesťané, židé a zoroastriáni, přezdívaní „lidé knihy“ mají na vybranou konverzi na islám, vyhnání, smrt nebo pobyt v islámu v postavení druhořadých a poloprávných občanů zvaných dhimmi, platících zvláštní daň zvanou džizia, znamenající náhradu – rozumějme náhradu za smrt, konverzi nebo vyhnání.