Budějovická výzva

Dnes jsem si přečetl stať Vojtěcha Filipa v Halo novinách. Pro informaci ji přikládám. Zdůrazněnou část textu jsem upravil já.Jako (alespoň pro mne) zajímavý dokument přikládám též pojednání o Katyni. Má to totiž přímou souvislost s uvedenou statí.
Milan Zapletal

Poučení pro pana Žáčka

Senátní volby jsou za námi. Už víme, kdo byl zvolen senátory. Mezi nezvolenými byl i Pavel Žáček, bývalý šéf Ústavu pro studium totalitních režimů, kandidující s podporou TOP 09, Svobodných a ODS v jednom z pražských senátních obvodů. Jeho volebním heslem bylo: »Hájím myšlenky listopadu 89«, přesto neprošel. Prý »v posledních měsících se uměle vytváří dojem, že vše za posledních 25 let bylo špatně a že svržení komunistické diktatury vlastně bylo omylem, který nás přivedl ke spálené zemi plné tunelářů«.

A resumé podle Pana Žáčka? »Opak je pravdou! Jdeme správnou cestou od totality k civilizovanému modelu státu, založenému na tržním hospodářství, svobodě a demokracii postavené na politických stranách. Dnes módní pokusy o změnu této cesty nazývám plíživou normalizací a budu proti nim bojovat.«

Pan Žáček - jenž se neuplatnil ani v čele ideologické instituce, jež si dala za cíl za velké podpory militantní pravice překrucovat dějiny, a také to dělala, aby přece jen ti, co přišli po něm, se snažili alespoň inzerovat práci s dokumenty, i když je také zneužívají po svém - však vůbec nehájí ony výše hlásané myšlenky, ale jen sám sebe. Své zaměření, svůj způsob zkreslování a lží, mohl sice krátce využít v čele oné instituce, jež měla převyprávět dějiny v jiném směru, než tomu bylo snad od prvopočátku naší historiografie, aby nakonec i tady se stal svou malostí a netolerantností nepohodlným. Jinde by takovou možnost neměl. Už to, jak neobjektivně, dokonce v rozporu s »blbou náladou« i Václava Havla, vše, co se děje, pokládá zřejmě za správnou cestu nastolenou v listopadu 1989, na níž má svou jistou zásluhu, dokazuje, že není schopen nic pochopit.

Tedy doplníme-li si proklamace konkrétními činy, pak podle pana Žáčka sem jistě patří podivně vzniklí zbohatlíci, kteří si rozdělili po listopadu bohatství, jež se počítalo na biliony, stejně jako korupce, a to dokonce v nejvyšších místech našeho státu, jak dokázaly v nedávné době i v současnosti šetřené aféry, tzv. církevní restituce, s nimiž nesouhlasí přes osmdesát procent našeho obyvatelstva, i třeba zničení potravinové soběstačnosti a rozprodeje našich podniků a surovinového bohatství do rukou zahraničních globalizátorů a různých mafiánů.

Nejde však jen o pana Žáčka, ale o postoj té nejpravější pravice, jež se tak pokouší bagatelizovat krach své politiky, jíž nastolila právě po listopadu 1989 a kterou občané už začínají odvrhovat. Proto nedůvěra k takovým Žáčkům vehnala některé voliče do náručí různých populistů, což je i poučením pro nás, komunisty. Nestačí totiž odhalovat falešnou interpretaci věcí, ale je třeba zároveň nastolovat nová řešení a hlavně účinněji než dosud seznamovat s nimi občany.

A pokud jde o pana Žáčka, porážka v senátních volbách by měla být pro něj poučením. Obávám se ovšem, že není schopen ve své zaslepenosti se jakkoli poučit.

-----------------------------------