Jsem zásadně proti přijímání imigrantů, a i když se to může na první pohled zdát, tak nejsem bez srdce, ba naopak, celý svůj život se snažím být dobrým člověkem. Přesto jsem proti současnému hédonistickému řešení.

Jsem zásadně proti přijímání imigrantů, a i když se to může na první pohled zdát, tak nejsem bez srdce, ba naopak, celý svůj život se snažím být dobrým člověkem. Přesto jsem proti hédonistickému řešení, které je v současnosti v hlavním myšlenkovém proudu a v následném textu vám nejen vysvětlím proč, ale přednesu i řešení.

1) Přijímání imigrantů škodí všem!

Škodí Evropě a jejím občanům a škodí i samotným imigrantům. Evropa se zbytku světa může zdát jako ráj, kde nikdo neumírá hladem, nikdo se nemusí být o svůj život a život svých blízkých.  Nedivím se nikomu, kdo chce žít v podobném ráji a dokonce si z celého srdce přeji, aby takto jednou mohl žít každý člověk na světě. Ovšem nelze toho dosáhnout tak, že se celý svět přestěhuje do Evropy a ani to není automatické právo. Prosperitu si lidé musí vybudovat, ne jí od někoho dostat, nedej bůh ji někomu sebrat.

Naši prosperitu bereme jako samozřejmost, ale položil si někdy někdo tu nejdůležitější otázku? „Odkud se ta Evropská prosperita bere?“ Právě ta prosperita, která stojí za naším blahobytem a po níž touží i imigranti? Prosperita Evropy neplyne z nerostného bohatství, kterého má ze všech kontinentů nejméně, ani z výhodné polohy, ale plyne z Evropanů. Plyne z našeho způsobu myšlení, našich hodnot a z toho, jací jsme, jednoduše řečeno: z naší kultury. Každý národ má nezpochybnitelné právo na vlastní kulturu, ale s tím jde ruku v ruce i povinnost přijmout plody dané kultury. Evropě je často vytýkáno, že svoji kulturu vnucuje ostatním, ale činí tak z dobré vůle, kdy se snaží omezit lidské utrpení. My Evropané jsme dokázali mnohé. Překonali jsme náboženský fundamentalismus, vymanili se z područí diktatury, poučili se z chyb, jako bylo otroctví a zažili jsme dva nejhorší válečné konflikty v dějinách lidstva, a přesto jsme se dokázali pokaždé zvednout a navrátit ke své prosperitě. Tyto zkušenosti utvářely nás a naši kulturu a díky nim jsme takoví, jací jsme, což vede k našemu blahobytu.

Tím, že přijímáme imigranty, je okrádáme o možnost překonat své vlastní problémy a získat tak cenné zkušenosti, které by jim umožnily získat vlastní prosperitu a vybudovat vlastní ráj na zemi. Tím, že přijdou do Evropy, se z nich Evropané nestanou. Nezískají naši kulturu a způsob myšlení, jelikož se jedná o dlouhodobý proces vývoje, trvající celé generace. Na konci cesty sice budou v bezpečí, ale pokud si ponechají svoji kulturu a tedy i své chyby z ní plynoucí, tak se Evropského snu nedočkají. Vzniknou tak dvě společnosti, jedna chudá, přesvědčená o své nadřazenosti a druhá bohatá s pocitem, že jí ta chudá využívá a je jí jen přítěží. To nepochybně povede k třenicím, kterých využijí extrémisté na obou stranách, aby tyto dvě společnosti proti sobě více popudili. Vezměme si Sudety před druhou světovou válkou, kde vedle sebe po generace žili Češi a Němci a přesto stačilo pár blbců, aby rozdmýchali vzájemnou nenávist. A to se jednalo o velmi blízké kultury.

Teď si vezměme, jak snadné to bude u lidí tak odlišných. Když k tomu přidáme frustraci imigrantů, kteří podstoupili nejedno příkoří, aby se dostali do Evropy a žili Evropský sen, který se nedostavil. Jejich přesvědčení o své nadřazenosti, která plyne z jejich víry. Muslimská ideologie je stejná, jako fašistická, jen s tím rozdílem, že fašisté se považovali za nadřazené na základě rasy a muslimové na základě náboženství. Podobně, jako byli fašistům trnem v oku všeobecně bohatší židé, které považovali za podřadné, tak budou trnem v oku muslimům Evropané, což jen přispěje k jejich radikalizaci. Budou mít pocit křivdy a když zvážíme jejich mentalitu, kdy není nic výjimečného vzít si násilím, co člověk chce, může vést ke stejným problémům, které sužují muslimský svět. Stejně tak, jak platí, že se před problémy nedá utéct a člověka budou následovat kamkoliv půjde, tak bude platit, že se jejich problémy přenesou do Evropy. A kam utečou pak? Může se pak stát, že vyjdou do ulic s přesvědčením, že si jen berou to, na co to mají nárok. V minulosti se to už párkrát stalo. Vzpomeňme na nepokoje na předměstí Paříže, v Marseille, v Londýně atd..

Každému teď už musí být jasné, že přijímání imigrantů řeší jen příznaky, nikoliv problém samotný. Pouze ho to odsouvá do budoucna a dává mu šanci se mnohonásobně zvětšit. Nic není 100% a tento scénář možná nenastane, ale je velmi pravděpodobný a rozumný člověk problémům předchází, než aby řešil jejich důsledky.

2. Jedná se o špatnou morálku.

Zastánci přijímání imigrantů argumentují morální povinností, kterou vůči imigrantům máme. Leč jedná se o velmi pomýlené tvrzení. I kdybychom připustili, že máme morální povinnost imigrantům pomoci, tak předchozí bod dokázal, že přijímání nepomůžeme. Pokud se jedná o pomoc potřebnému, tak je důležité určit dvě věci. Jednak zda si pomoc zaslouží a jednak, jak opravdu pomoci.

Nejdříve si ale rozeberme, pojem morálky, jako takové. Existují tři druhy morálky:

A) Morálka dána trestem a poslušností, kdy člověk činí to, co je dovoleno a nečiní nic, co je zakázáno. Jedná se o základní druh morálky, který většina lidí brzy překoná. Člověk s tímto druhem morálky nepřemýšlí o morální podstatě svých činů, jen jedná.

B) Morálka dána Hédonismem. Jedná se o nejčastější druh morálky, kdy je jednání člověka motivováno jeho vlastním prospěchem. Tento prospěch může mít různou podobu, ať už je to získání materiální výhody, získání pochvaly, či pocitu uznání od nějaké autority, nebo jen vlastní pocit sebeuspokojení.

C) Morálka dána vlastní uvědoměním. Tato úroveň morálky vychází z racionálního rozhodnutí a jejím cílem je potřebnému opravdu pomoci. Jednak je člověk schopen nejen určit, zda člověk pomoc potřebuje, ale zda si jí i zaslouží, jelikož ne každý, kdo pomoc potřebuje, si ji i zaslouží. Dále se snaží pomoci tak, aby pomoc byla účinná a trvalá.  To vše bez ohledu na chválu, či jinou odměnu. I při této úrovni morálky může mít člověk nějakou odměnu, jako dobrý pocit, ale není to jeho hlavní motivací.

Pokud člověk s hédonistickou úrovní morálky někomu pomáhá, tak jeho hlavní motivací je vlastní prospěch. Ať už jím je vlastní pocit sebeuspokojení, nebo že bude společností považován za hodného. V takovém případě se pak jedná jen o obyčejný obchod, nikoliv o dobrý skutek. Pokud takový člověk dá hladovějícímu jídlo, tak z toho plyne, že užitek z daného jídla je pro něj menší, než užitek z pocitu sebeuspokojení, či užitku z obdivu společnosti. Jestliže se jedná o obchodní vztah, tak racionální člověk chce maximalizovat svůj užitek a tedy bude chtít minimalizovat náklady. To znamená, že bude preferovat to nejjednodušší řešení, které může být jen řešením dočasným.

Některá řešení, která skutečně pomáhají, mohou být ze strany toho, kdo pomoc potřebuje, vnímána negativně. Pokud například rodič nutí své dítě jíst zeleninu, místo bonbónů, dělat domácí úkoly, místo koukání na televizi, činí tak pro dobro dítěte, které tuto pomoc moc neocení. Podobně je to u některých skupin, které trpí nedostatkem a potřebují pomoc, ale nechtějí pracovat a postavit se na vlastní nohy. Místo toho je pro ně pohodlnější požadovat dávky. Člověk s hédonistickou morálkou jim ty dávky dá a sklidí vděčnost a pocit sebeuspokojení. Jedná se o rychlé a jednoduché řešení, které ale řeší jen následky, nikoliv příčinu. Člověk s morálkou na základě vlastního uvědomění je bude nutit se o sebe postarat, i když to daná skupina ponese s nevolí, dokonce bude přihlížet, jak skupina trpí nedostatkem, či dokonce hladem, což samo o sobě může být pro přihlížejícího velmi nepříjemné. Tím ale skupinu donutí se o sebe začít starat, což problém vyřeší jednou pro vždy a daný člověk tak skutečně pomůže.

Podobně je na tom i přijímání imigrantů. Jedná se o rychlé a jednoduché řešení, které ovšem neřeší problém samotný a dokonce přispívá k jeho šíření a zvětšování. Ovšem je spojeno s přímou vděčností imigrantů, okamžitým pocitem vlastního uspokojení a všeobecným uznáním. Být ten „hodný“ je přeci tak lákavé a příjemné…

Mnoho západních zemí také apeluje na solidaritu. Solidarita je ctností, která by nám všem měla být vlastní, ale solidarita může být jen s někým, kdo se do problému nedostal svým zaviněním. Pokud se někdo rozhodně skočit z mostu, tak přeci nebudeme solidární a neskočíme s ním. Západní země, v čele s Německem, imigranty přijímají dobrovolně, což je jejich rozhodnutí a dle mého názoru i jejich chyba, se kterou nejenže nemusíme, ale i nemáme být solidární.

Často slyšíme, že máme povinnost pomoci. Kdy ale tato povinnost vzniká? Má se pomoci každému, kdo pomoc potřebuje? Pokud ano, tak pomůžete zloději vykrást banku, když s tím bude potřebovat pomoct? Pomůžete vrahovi zabít oběť, nebo oběti zachránit se? Pomůžete flákači vyhnout se důsledkům jeho chyb, aby se měl stejně dobře, jako ten, kdo se poctivě dřel? Myslím, že nikoliv. Můžeme tedy říci, že k pomoci nestačí jen to, že ji člověk potřebuje. Je třeba i zvažovat, zda si ji člověk zaslouží. Pomoc si zaslouží ten, kdo se do problému nedostane vlastní vinou. Ano, nelze stanovit jasné pravidlo pro určování, kdo se dostal do problému svou vinnou a kdo ne, ale jsme lidé obdařeni rozumem a měli bychom ho používat.

Pokud toto vztáhneme k imigrantské krizi, tak se nepochybně jedná o lidi, kteří trpí a potřebují naši pomoc. Ostatně o tom nás vehementně informují média a pseudohumanisté. To nikdo nezpochybňuje, ale přesto neustává smršť dokazování, že imigranti trpí a je nutno jim pomoci, což vytváří dojem, že toto utrpení někdo popírá, či schvaluje.  Následně je předloženo populistické řešení, a kdo ho nepodpoří, je ten, kdo utrpení popírá, či schvaluje.

Ale vraťme se k podstatě věci a to, zda nesou na své situaci vinu. Domnívám se, že ano. Nezasáhla je živelná pohroma, ani na ně nezaútočil cizí nepřítel. Bojují tam sami mezi sebou. Jedná se o občanské, či náboženské války, které odstartovalo tak zvané Arabské jaro. (AR) To byla věc, kterou chtěli oni sami. Na venek bylo AR prezentováno jako boj za svobodu, ale v podstatě se jednalo o snahu náboženských skupin získat větší vliv. Už tenkrát jsem tvrdil, že to nepřinese nic dobrého a že by Evropa neměla zasahovat. Ale právě titíž pseudohumanisté, kteří se dneska ohánějí naším podílem na AR, se domáhali zapojení Evropy do boje na straně rebelů.

Připusťme na chvíli, že jejich motivy byly ryzí a chtěli jen svobodu. Evropa jim pomohla zbavit se diktátorů a tak dala prostor demokracii a svobodě. Proč nevyužili dané možnosti a nepoložili základy svobody. Možná zjistili, že to je pracné a je lepší odjet do Evropy. Jak je možné, že výrazně posílilo muslimské bratrstvo a vznikl islámský stát? To je možné jen tak, že většina mlčky přihlížela. Ta většina, která teď utíká do Evropy, ta většina, která je ochotna vyjít do ulic kvůli karikaturám a pálit naše vlajky, ale není ochotná vyjít do ulic kvůli vlastní svobodě. Na vývoji země se podílí každý její občan a sdílí i vinu za její selhání. To, že situace na Blízkém východě a v Africe dospěla, kam dospěla, je hlavně vina jejich obyvatelů. Těch, kteří se tomu nepostavili, když to ještě šlo, těch, kteří místo boje utíkají. Boj není jednoduchý, ale zlu je třeba se postavit. Zlu se totiž nejlépe daří tam, kde jsou dobří lidé nečinní.

3. Jde o peníze a politické bodíky. 

Proč stále politici a mnozí pseudohumanisté prosazují přijímání uprchlíků? Protože jde o velké peníze a politické body. Tito lidé jsou pak jen parazité na lidském utrpení. Většinu tvoří jen hloupí, či naivní hédonisté, kteří o věci kriticky nepřemýšlí a skočí po tom, co je nejsnadnější nejrychleji jim přinese hédonistický požitek. Pak jsou tu ovšem pravé hyeny, které vědomě cílí na svůj prospěch.

Prvními jsou politici, z obou stran spektra, kteří mají zájem na udržování problému. Politici tu jsou totiž od toho, aby problémy řešili. Tedy není v zájmu jakýkoliv problém opravdu vyřešit. Na vyřešené problémy se rychle zapomene v návalu problémů jiných a stejně tak na toho, kdo ho vyřešil. Výhodnější je problém udržovat, protože to budí pozornost. Je jedno, zda daný politik sbírá bodíky za pomoc imigrantům, nebo hraje na opačnou notu. Všichni mají zájem na tom, aby problém přetrval. Navíc každé řešení, které skutečně pomůže, by muselo vycházet ze třetí úrovně morálky, a tedy bude obtížné, vyvolá vlnu nevole a výsledky budou až za delší čas. Lidé vždy dají přednost příjemné lži před nepříjemnou pravdou a tedy takové řešení je v podstatě neprosaditelné. Problém imigrace má i tu „výhodu“, že odvrací pozornost od jiných, interních problémů.

Další jsou pak neziskové organizace. I když se nazývají neziskové organizace, tak se jedná o velmi ziskový sektor. Instituce, jako taková, sice nesmí generovat zisk, ale o lidech to už neplatí. Zřizovatel se zaměstná za štědrý plat, technické služby zajistí strýčkova firma za nadstandardní cenu. Vybral jsem jedno sdružení, věnující se začleňování imigrantů a prověřil jsem jeho výroční zprávy. První problém je, že nezveřejňují oficiální výsledky, tedy jsem musel vycházet z výročních správ na jejich stránkách. Za rok 2014 dostalo toto sdružení 8,1 milionu na dotacích, z toho šlo 6,3 milionu na mzdy (77 % příjmů) a 1,8 milionu na ostatní služby, což je úklid, právní služby, konzultace atd.. Tedy věci, co pro ně dělají přidružené firmy. (22 % z příjmu). Takže 99 % příjmu sdružení šlo na jeho provoz!!!!!! Největší položka jsou mzdy lidí, kteří poskytují konzultace, poradenství, sem tam vyjedou na přednášku, či seminář (za cestovné dali 91 tisíc). Rok 213: dotace 7,3 mil. 5,8 mil mzdy (79 %) a 1,6 milionu ostatní služby (19 %). Dále kopíruji vykázanou činnost za rok 2014. Sami zhodnoťte, zda se jedná o práci za 8 100 000 Kč a zda skutečně někomu pomohla.

• V rámci Konsorcia jsme připomínkovali zákon o azylu a pobytu cizinců a podíleli se na zpracování podnětu k politické participaci cizinců.

• Výsledky našeho mezinárodního projektu EPIM byly představeny na půdě Evropského parlamentu.  Podíleli jsme se na unikátní komparativní zprávě o právech ne - regulérních migrantů ve střední evropě a upozornili jsme Evropskou komisi na nedostatky implementace tzv. sankční směrnice eu v České republice.

• SIMI se aktivně zapojilo do mediálních a lobbingových aktivit ve prospěch  přijetí syrských uprchlíků a posílení tolerantních postojů ve společnosti proti xenofobii, a to včetně demonstrace dne 18. prosince 2014 před Úřadem vlády.

• V rámci Výboru pro práva cizinců jsme předložili zásadní podnět Radě vlády pro lidská práva k prosazení politické participace migrantů v České republice.

• Podíleli jsme se na tvorbě Koncepce integrace cizinců pro hl. m. prahu a navazujícím Akčním plánu pro ok 2015.

• Připravili jsme pilotní projekt Integro, v němž jsme začali testovat služby interkulturních pracovníků. Přímo jsme zapojili 5 interkulturních pracovnic z řad migrantek. Podíleli jsme se na zrodu a sociace pro interkulturní práci.

• Zahájili jsme projekt „Ženy na vedlejší koleji (?)“, zaměřený na migrantky seniorky, čímž otvíráme dosud neřešené, přitom závažné téma.

• Školíme migranty a odbory. Uspořádali jsme 8 informačních seminářů, zaměřených na zvýšení právního po vědomí cizinců v souvislosti s novým občanským zákoníkem, školili jsme migranty v prezentačních dovednostech, pořádali jsme instruktážní kurz pro cizinky pracující v domácnostech o jejich právech a povinnostech, pro odbory jsme připravili pilotní školení o otázkách pracovní migrace v ČR.

A v neposlední řadě jsou tu majitelé některých ubytovacích zařízení, kteří dostávají 30 Euro denně za jednoho ubytovaného imigranta. Jen vzpomeňme na nedávný skandál v Itálii, kdy si z tohoto udělal byznys mafie.

Mnou navrhované řešení:

Pokud připustíme premisu, že jsme povinni pomoci, tak musíme pomoci tak, aby to problém skutečně vyřešilo. Domnívám se, že takové řešení nalézt lze, stačí se inspirovat z minulosti. Když za druhé světové války emigrovali naši občané do UK, tak místo na sociální úřad dorazili k odvodu, aby pomohli dobýt naši zemi zpět. Pomohli v bitvě o Británii, která byla rozhodující, a tím dopomohli k pádu fašismu. Stejně tak Britové neuprchli z Londýna, i když byl bombardován 57 nocí po sobě. Spali v metru a krytech, ale nevzdali se. Využili toho, aby opravili letiště, vycvičili nové piloty, mezi nimi i naše občany, a vzmohli se. Obyvatelé okupovaných zemí vytvořili odboj a Rusové bojovali do posledního muže. Izrael je jediný prosperující stát Blízkého východu a měl mnohokrát na mále, ale přesto lidé neutekli, ale bojovali.

Ale dost o minulosti. Soustřeďme se na současnost. Přijetím imigrantů nikomu nepomůžeme. Vybojováním jejich boje také ne. Jediná možnost je, že si svůj mír vybojují sami. V Tureckou již jsou obrovské uprchlické tábory, v nichž většina migrantů zůstává. Tyto tábory by měly přejít pod správu OSN, EU a také by jimi měly být financovány. V těchto táborech by bylo zajištěno bezpečí a důstojný život ženám, dětem, nemohoucím. Muži by měli být vyškoleni a vyzbrojeni složkami NATO, aby mohli svoji zem osvobodit. Každý zadržený imigrant na území EU by měl být do těchto táborů převezen, nebo vyhoštěn do země původu. (dle jeho volby) Pro Africké imigranty to může být například Egypt, Alžírsko atd..

Toto řešení má jak morální základ, tak řadu nepopiratelných výhod.

1) Uprchlíkům bude zajištěno bezpečí, což je to, o co jim přeci jde. Vznikne bezpečná zóna, kterou budou bránit jednotky NATO.

2) Tato zóna/y budou blízko k potřebným. Nebudou již muset podstupovat strastiplnou cestu do Evropy, kterou mnozí zaplatí životem. Ano, vinu za tyto mrtvé nesou pseudohumanisté, podporující přijímání imigrantů. A pašeráci přijdou o svůj výdělečný obchod.

3) Evropa naplní svoji morální „povinnost“ a opravdu trpícím pomůže a přesto jim umožní si svůj boj vybojovat sami, což jim skutečně pomůže a jednou to budou vnímat jako boj za svobodu, který přispěje k utužení národní jednoty.

Jsem přesvědčen, že Turecko s tím bude souhlasit. Jednak je členem NATO, chce vstoupit do EU a jistě bude mít zájem na stabilizaci svého souseda. A pokud ne, tak by byla vinna na jeho straně a Evropa si bude moci umýt ruce. To i v případě, že imigranti nebudou chtít o svoji zemi bojovat.

Nedělám si iluze, že toto řešení bude přijato. Ze strany imigrantů rozhodně ne, jelikož by přišli o štědrý sociální systém. Ze strany politiků také ne, jelikož by to problém vyřešilo, leč ne jednoduchým způsobem, který přinese okamžité politické bodíky. A už rozhodně ne ze strany neziskových a humanitárních organizací, kterým by se notně sevřela sedinka strachy o štědré dotace a tak budou vehementně bojovat a obviňovat všechny z rasismu, xenofobie atd... Leč asi naivně si myslím, že není důležité, co lidé chtějí, ale to, co je správné…

Na závěr mi dovolte uvést na pravou míru pár věcí:

Jednak v mediích často slýchám o pravicových extrémistech, kteří brojí proti přijímání imigrantů. Jedná se o nesmyslné tvrzení, které pramení z dlouho zažitého omylu. Rozdíl mezi pravicí a levicí je v pohledu na úlohu státu při řízení společnosti a hospodářství. Levicová politika prosazuje velkou roli státu, kdežto pravicová malou roli státu. (čím větší prosazovaná role státu, tím více levicová strana a naopak.) Tedy fašistická strana spadala do krajní levice. Hitlerovi Národní socialisté byli zastánci plánovaného hospodářství, znárodňovali a dokonce snažili i řídit koho si člověk může vzít. Proto také bojovali proti komunistům, jelikož sdíleli stejnou voličskou základnu. Omyl, že fašisté jsou krajní pravicí, vznikl již za druhé světové války, kdy bojovali s komunisty, kteří byli považováni za krajní levici a tak se odvodilo, že fašisté musí být krajní pravice.

Toto je velice zažitý mýtus, a když se lidí zeptáte, jaký je rozdíl mezi pravicovou a levicovou politikou, tak začnou tvrdit, že levicová chce pomáhat lidem a pravicová podnikům. Že levicová je pro solidaritu a pravicová proti. To je opět špatný názor. Pravicová politika není proti solidaritě. Ta prosazuje solidaritu prostřednictvím dobrovolnosti lidí, kdežto levicová chce solidaritu vynucovat státem. Levicová politika rozhodně nechce lidem pomáhat, jelikož potřebuje chudého voliče. Nejdříve mu znemožní se o sebe řádně postarat, tím ho ožebračí, aby potřeboval pomoc, a pak mu ji laskavě poskytne. Kdežto pravicová politika chce, aby lidé mohli svobodně stát na vlastních nohách a byli schopni se o sebe postarat sami. Solidarita prostřednictvím státu funguje tak, že stát člověku sebere 1000 Kč a pak mu laskavě poskytne 250 Kč. (jednak se musí zaplatit stát, pak se část rozkrade a část vynaloží neefektivně.) Opravdu svobodným člověkem je ten, který stojí na vlastních nohou a je schopen se o sebe postarat. Proto je nesmyslné tvrzení, že stát by se měl o lidi postarat. Nikoliv! Lidé by se o sebe měli postarat sami a stát by jim to měl umožnit.

Veškeré imigranty v Evropě považuji pouze za ekonomické migranty, proto také nepoužívám slovo uprchlík. Uprchlík prchá, dokud se nedostane do bezpečí, což je Turecko, Egypt, Tunisko a Alžírsko. Kdokoliv postupuje dále je již ekonomickým migrantem. Za pravdu mi dává, že všichni chtějí do zemí s nejštědřejším sociálním systémem. Brání se tomu zůstat v ČR, na Slovensku, či Maďarsku. Pokud by jim nešlo o ekonomický prospěch, tak je jim jedno, v které zemi EU budou, všude je bezpečno. Jen vzpomeňme na skandování migrantů v Budapešti: „No camps, Germany!!!“ Copak by jim v Maďarských táborech hrozilo nebezpečí smrti? Podstupují velmi nebezpečnou cestu, kterou někteří zaplatí životem, jiní pouze celým svým majetkem. Nabízí se otázka, proč tyto útrapy podstupují? Mohou uprchnout do Turecka a neplatit pašerákům, ani nedávat všanc svůj život. Pokud člověk podstoupí takový risk, tak takto činí, jen pokud se mu to nějak vyplatí. Do Evropy tedy přicházejí jen kvůli ekonomickému prospěchu a jedná se tak o ekonomické migranty, nikoliv uprchlíky. Mnozí uprchlíky v počátku byli, ale přestali jimi být, jakmile přišli do Turecka. Každou útrapu, kterou pak podstoupí, podstoupí z vlastní vůle a nemají tak nárok na lítost. Člověk, kterému jde bezprostředně o život, nemá čas prodávat majetek, aby mohl zaplatit pašerákům. Člověk, kterému jde bezprostředně o život, tam nenechá svoji rodinu s tím, že pro ni za pár let pošle.

Také jsme neustále varováni, ať nepodléháme populismu a populistickým řešením. Paradoxem je, že toto hlásají sami populisté. Ono to není nic neobvyklého. V minulém režimu byli největší bojovníci proti homosexualitě sami homosexuálové. Stejně jako oni, tak i dnešní populisté se svým brojení proti populistům snaží přesvědčit spíše sebe, že populisté nejsou. Přijímání imigrantů je populistickým řešením. Odstraní se jen příznaky, ale problém zůstane, ve své podstatě to nikomu neprospěje, ale poskytne bezprostřední vděčnost imigrantů. Kdež to ostraha hranic je běh na dlouho trať a nikdo neprojevuje vděčnost. Přijímání imigrantů je také projevem velmi jednoduchého myšlení, kdy si člověk přizpůsobuje realitu svému pohledu na věc. Přijmeme je, budou nám vděční a budou se snažit být prospěšnými členy společnosti a až to budeme potřebovat, tak se o nás jednou postarají. To je pohled na svět prozářený sluncem, bez jediného mráčku. (od toho pojem sluníčkář) A spousta lidí by v takovém světě chtěla žít, dokonce ani já nejsem výjimkou, ale realita taková není. Jak to pravděpodobně dopadne, jsem popsal výše. Ovšem takový scénář je poměrně chmurný a spousta lidí ho nechce přijmout a drží se své vysněné představy, kterou jim kazí jen ti odporní xenofobové. Neochota přijmout to, co se člověku nelíbí je jedním z behaviorálních předsudků zvaný kognitivní nesoulad.

Dále není příliš na místě označovat odpůrce přijímaní imigrantů za xenofoby. Xenofobie je všeobecně definována jako strach z neznámého, či odpor k neznámému. Islám pro nás není neznámý. Evropa s ním má půldruhého tisíciletí zkušeností a to ne moc dobré. A i kdyby to byl strach z neznámého, což není, tak to není nic špatného. Strach z neznámého nám pomáhal přežít. Když pračlověk potkal zubatou potvoru, tak i když jí osobně neznal, vzal nohy na ramena, nebo pevně sevřel oštěp. Dneska by byl označen za xenofoba a obviněn z předsudků. Xenofob, rasista, nácek, to jsou zaklínadla dneška, kterými jsou cejchováni ti, kteří se postaví byznysu s uprchlíky. Je to velmi stigmatizující nálepka, podobně nebezpečná, jako být označen za kacíře, či čarodějnici v době inkvizice. Sice člověka neupálí, ale negativní důsledky to má. Uznávám, že já taky používám nálepku pseudohumanista. Ale to je na místě. Tito lidé na oko pomáhají, ale reálně nikoliv, jen problém udržují. Proto je označuji za pseudohumanisty. Je jedno, zda to dělají vědomě, nebo jen z hlouposti.