Za skutečnou Církev

Vaše Blaženosti, vaše Vysokopřeosvícenosti a Přeosvícenosti, Posvátný synode.  

V naší neutěšené situaci, ve které se i přes všechny pokusy o nápravu stále zmítáme, se jako lid Boží ozýváme svým hlasem, který prosí o zastavení bezpráví a nápravu tohoto neutěšeného stavu. Prosíme vás o obnovu opravdové jednoty v církvi, o stálost a bezpečí pro všechny, kteří naši pravoslavnou církev milují, kteří ji tvoří, žijí v ní a pro ni.

Jsme unavení a vyčerpaní z vlekoucích se a stále rozdmýchávaných bojů a tahanic, dokazování si lidských pravd a přesvědčenosti některých lidí o úplnosti poznání Božích pravd, hraničících s vnímáním sebe sama jako výhradních zástupců Boha na zemi.

Pro nás - Boží lid - jsou naše chrámy útočišti duše, příbytkem Boha pokoje, dobra, lásky, víry a naděje, místem důvěry a spojení s Bohem. Místem sdílení naší víry. Jsou jednou z našich jistot, stejně tak, jako naši otcové a duchovníci, kteří nám na cestě naší víry pomáhají, vedou, sdílejí s námi naše životy. Chrámy jsou pro nás místem, kde se prolíná důvěra člověka v Boha s důvěrou ve společenství. Důvěra, kterou lid dává duchovním (nejen při zpovědi) je velmi vzácný dar, je osobní obětí vycházející z nitra člověka, je rozhodnutím jít za hranici běžné lidské důvěry, je přijetím Boží blahodati a je podrobena zkoušce času, je důvěrou s důrazem na eschaton, je důvěrou skutečnou, reálnou a v životě lidu má podobný charakter jako Tajiny.

Kolikrát se dokáže člověk znovu a znovu otevřít, kolik duchovníků a zpovědníků má vystřídat kvůli nestabilitě (a leckdy i zvůli) v církvi? Jak máme budovat církev a důvěřovat, když je nám vybudované opakovaně odebíráno? Máme být dětmi přesouvanými z jedné pěstounské rodiny do druhé, která je dočasně „vhodnější“? Jak se máme upevnit ve víře, když jsme stále v chaosu a nejistotě? Máme střídat chrámy a duchovní? Nebo jezdit stovky kilometrů proto, že je to zase jinak?

Ekumenický Patriarchát (EP) se v lednu 2016 rozhodl pro uplatnění oikonomie. Její podstatou je shovívavost a nezbytnou podmínkou je praktický užitek - vedoucí k nápravě situace a dosažení spásy. Pro nás - lid Boží - však opět přináší jen těžkosti, bolest a další, ještě větší narušení naší, již tak dost polámané církve. Vůči vám byla uplatněna maximální a bezprecedentní oikonomie, na nás uplatňujete nejtvrdší akrivii. Kolikrát jsme za poslední tři roky byli nuceni měnit duchovní - kněze, kolikrát jsme přišli o své chrámy a kolikrát jsme museli spolknout hořkou pilulku neúcty k našim duchovním, arcipastýřům a EP. Nakolik to prospělo církvi - zůstává otázkou… Nakolik to ublížilo a ubližuje lidu - je jasné… kolik hodnot, do té doby stabilních hodnot, popadalo jako domečky z karet, kolik kánonů bylo bez mrknutí oka porušeno a kolik světské ostudy jsme si jako církev udělali.

Prosíme vás, posvátný synode, už nesuďte jiné! Nebo suďte, ale stejnou měrou, jakou bylo souzeno vám, a suďte všem stejně. Už nás netrestejte, nechtějte podkopat úplně všechno, podkopat zbytky důvěry a naděje. A chcete-li soudit zcela spravedlivě, pak suďte všechny za všechno, čeho se dopustili za poslední roky, včetně sebe samých. Ať je spravedlnost opravdu dobrem pro druhé. Ať se napříště vyvarujeme ostudě, medializaci, zpronevěrám, trestním oznámením, urážkám, fiktivním a lživým obviněním, porušování kánonů, pohrdání biskupy i EP, kněžími, unáhleným svěcením a intronizacím, skandalizacím osobních a rodinných vztahů, lžím a zatajováním, podvodům a osobním mstám. Nechť ctíme odkaz sv. vladyky Gorazda a důstojných arcipastýřů, kteří přišli po něm, jakým byl například vladyka Dorotej. Ať už my - lid Boží - můžeme zase najít v církvi útěchu, pokoj a klid, a máme kde rozvíjet svou víru, rozvíjet ji beze strachu, který je nyní všude po tři roky přítomný a stále se stupňuje. Strach člověka vždy uzavírá, uzavírá ho před milostí Boží, je člověku zlým rádcem. Nechceme se stále bát o své duchovní otce, o církev ani o chrámy, nechceme jít cestou ovcí Izraele, po kterých nikdo nepátrá.  

„Pojídáte tuk, oblékáte se vlnou, porážíte vykrmené, ale ovce nepasete. Neduživé jste neposílili, nemocnou jste neléčili, polámanou jste neovázali, zaběhlou jste nepřivedli nazpět, po ztracené jste nepátrali, panovali jste nad nimi násilně a surově. Jsou rozptýlené, jsou bez pastýře, staly se potravou veškeré polní zvěři a zůstávají rozptýleny. Mé ovce bloudí všude po horách, po kdejakém vysokém pahorku, jsou rozptýleny po celé zemi a není, kdo by je hledal, kdo by po nich pátral.“ EZECHIEL 34, 3-6  

Vážený posvátný synode, v lednu 2016 jste uzavřeli s Ekumenickým Patriarchátem dohodu, jenom díky a na základě ní vás uznali. Tu dohodu jste však nedodrželi v žádném z bodů, a to ani z hlediska pohledu na autokefalitu a Tomos z roku 1998, ani z hlediska vztahu ke kněžím, Božímu lidu, ani z hlediska vlastního chování jako takového. Věříme, že budeme vyslyšeni (v úplnosti našeho hoře a popisu faktického stavu, který je vám ostatně do značné míry znám). Ne-li vámi, pak Ekumenickým Patriarchátem.


PRAVOSLAVNÝ LID BOŽÍ    Kontaktujte autora petice




Script executed with success this is not html: Array ( [type] => 2 [message] => Trying to access array offset on value of type null [file] => /home/petitions/public_html/sign_petition.php [line] => 31 )