Petice na podporu kardinála Dominika Duky

Komentáře

#2803

Podepisuji proto, že jsem křtěný a víru aktivně nepraktikující křesťan a pana kardinála plně respektuji. A jsem přesvědčen, že svým nepolitickým názorem vyjadřuje svůj zdravý postoj k světu a není důvod sepisovat petice k jeho odvolání. Stojím za tímto člověkem. A osobně nestojím o multikulturní socialistickou Evropu s veškerými riziky, které tyto experimenty přinášejí . Jiří Jiřička

Jiří Jiřička (Vysoké Veselí, 2018-02-26)

#2807

Ačkoliv jsem ateista, oceňuji, že kardinál Duka svými postoji a vyjádřeními bojuje za zachování tradiční evropské kultury založené na judaismu a křesťanství. Tento odkaz, který vyústil v evropský humanismus nám přinesl svobodu, prosperitu a vyspělou civilizaci.

Lubomír Posker (Praha, 2018-02-26)

#2816

Podepisuji

Zdena Novotná (Brno, 2018-02-26)

#2826

Doksanska Sona

sona doksanska (praha 4, 2018-02-27)

#2830

Podepisuji, protože souhlasím s jeho názory, ale nesouhlasím s názory (možná ne zadarmo) zaslepených autorů petice pro němu.

Malvína Buclová (Třebíč, 2018-02-27)

#2840

Kardinál Duka je křesťansky i občansky člověkem na svém místě. Vážím si ho za jeho vpravdě hrdinské postoje, zastávající pravdu podle jeho nejlepšího vědomí a svědomí. Nějaká hrstka křesťanských aktivistů, pokládající sami sebe za soudce a lepší lidí, jsou ubohá kapka v moři, na kterou by se absolutně zřetel brát neměl!

Dagmar Vypušťáková (Kroměříž, 2018-02-28)

#2847

Takových lidí jako je p. kardinál Dominik Duka je mezi námi bohužel málo. Nenechá si diktovat od všech možných bezcharakterních blouznivců a má odvahu říct veřejně svůj názor.

Jan Mašek (Spolí p. Třeboň, 2018-03-01)

#2852

Podepisuji, protože nechci a nemohu zůstat lhostejná vůči nesmyslné, nenávistné až štvavé kampani vůči kardinálovi, který podporuje křesťanskou rodinu a má stále na paměti zachování křesťanských kořenů Evropy.

Radoslava Beňová (Brno, 2018-03-02)

#2858

Burešová Vladimíra

Vladimíra Burešová (Chrudim, 2018-03-03)

#2862

se nechci stát součástí mlčící většiny

Marta Warišová (Opava, 2018-03-04)

#2863

Kardinal Dominik Duka je vlastenec a má zdravý rozum.To co se na něj chystá nemá s křesťanstvím nic společného!

Libor Sedláček (Tábor, 2018-03-04)

#2866

Souhlasím s panem kardinálem..víc takových knězů by dokázalo obnovit narušenou důvěru v církev..

Jan Zwan (69301 Hustopeče, 2018-03-05)

#2867

Považuji za nemožné nevyjádřit podporu kardinálovi Dominikovi Dukovi. Římskokatolická církev se v posledních letech chová podivně; do rozpaků mě přivádí jednání Svatého otce. Kardinál Duka je jedním z lidí v církvi, kvůli kterým neztrácím naději.

Ludvík Selement (Praha, 2018-03-05)

#2870

Naprosto souhlasím s textem této petice a plně se za ni stavím.

Vladimír Martinek (Vysoké Mýto, 2018-03-05)

#2874

Plně podpruji text petice.

Jiří Šejnoha (Jezbořice, 2018-03-05)

#2881

Podepisuji tuto petici. Skutečným důvodem pro dopis Svatému otci Františkovi od tzv. "progresivních" katolíků,aby potvrdil jeho rezignaci po 75.narozeninách je totiž NENÁVIST neomarxistů spojených s nátlakovou LGBT(=homosexuální) lobby + pro-potratovou lobby + lobby,prosazující eutanazii ke kard. Dominiku Dukovi OP(premonstrát). Proč? Protože kritizuje jejich požadavky na privilegia, tzv. "práva" (včetně legalizace pedofilie, zoofilie a dalších sexuálních perverzit...) .

Antonín Požár mladší (Brno, 2018-03-06)

#2882

Podporuji našeho arcibiskupa Dominika kardinála Duku, který koná dobro pro občany a církev. Má rád lidi a lidé mají rádi jeho.
Hanopis poslaný proti němu papeži Františkovi je zákeřným činem mstivých osob, kterým arcibiskup neschválil jejich nedomyšlené, špatné záměry.

Jaroslav Kolomazník (Praha , 2018-03-06)

#2894

Podepisuji se, protože se za kardinála Duku stavím.

Jana Rejtharová (Praha 12, 2018-03-08)

#2898

Nejsem katolík. Ale pana Kardinála si velmi vážím.

Josef Vašina (Třebíč, 2018-03-11)

#2902

kardinál Duka je stmelujici osobou mezi církví a ateistickou společností našeho národa.

Ivan Culek (Děčín, 2018-03-12)

#2903

Je to člověk na svém místě...

Radek Červinka (Slavkov u Brna, 2018-03-12)

#2905

Osobnost s vlastními názory, které se nebojí říct, proto si jej vážím.

Stanislav Domanský (Kroměříž, 2018-03-13)

#2907

Jsem přesvědčen, že kardinál Duka je muž na svém místě

Alexander Chládek (Železný Brod , 2018-03-14)

#2910

Nelíbí se mi osočování představitelů církve a jsem pro zachování křesťanských hodnot naší země.

Ludmila Kučerová (Vražné, 2018-03-15)

#2913

Panu Dominiku Dukovi vyjadřuji svoji podporu.

Karel Kadleček (Kutná Hora, 2018-03-15)

#2920

Nesouhlasim se štvavou kampaní neomarxistu proti panu Dukovi,jen proto,že není politicky korektní a nezpívá tak jak havloidi vyžadují.

Lenka Mikulecká (Ostrava - Poruba, 2018-03-16)

#2930

Nesouhlasím s politikou katolické církve, klerikalismus by měl být trestným činem.
Rozsáhlý hororový román nás zavádí do Říma zhruba po roce 300. Milostná dobrodružství, incest, drancování, zákeřné vraždy, křižácké války, ďábelské masakry, falšování dokumentů, upalování lidí zaživa, zákulisní politické intriky, atentáty na císaře, potlačování svobody… Toto vše a mnohem více v 2000 let dlouhém, široce rozvětveném příběhu s řadou postav ze všech vrstev evropské společnosti. Hlavní zápletku děje tvoří příběh diktátora, který získal moc díky šikovnému manipulování původně pozitivního Kristovského učení.


Dovolil jsem si parafrázovat anotaci knihy Tajnosti Londýnské, klasického románového díla, jako úvod k tomuto přehledu skutečných historických faktů.

Jak můžete na tomto webu zjistit vážení čtenáři, MY MÁME SVOJI PŘEDSTAVU O CÍRKVI A NENÍ NIJAK SKVĚLÁ… snažíme se vám postupně odkrývat skutečné Kristovské poselství a uvádět na pravou míru omyly i úmyslné dezinformace, které se odvíjí převážně od spojení světské moci s církevní ve formě tzv. cézaro-papismu.Historie nám ukázala, že dobrých deset staletí byla církev nepřítelem jakékoli sebemenší lidské spravedlnosti a ani jeden z řady papežů od třináctého století nevyjádřil sebemenší nesouhlas s inkvizicí ani s ostatními krvavými praktikami církve v průběhu staletí, spíše naopak. Učinil tak až Jan Pavel II. vůči čarodějnicím a Husovi – a to ještě nedostatečně.

Církev vždy vedla – naštěstí ne vždy úspěšně – válku proti lidské svobodě a všem demokratickým procesům. Nevadí jí zločiny mocných, nevadí jí krev, bolest a a utrpení nevinných.

Pozn. redakce: Ve skutečnosti lze s velkou pravděpodobností říci, že církev s většinou těch vládnoucích zločinců buď skrytě, nebo i otevřeně, kolaborovala a dodnes spolupracuje. 303 – při nejkrutějších perzekucích císaře Diokleciána bylo v celé římské říši zabito asi dva tisíce křesťanů. (dále 1096)

312 (313) – tzv. Konstantinovský obrat: Konstantinův edikt milánský vyjádřil toleranci, jež umožnila křesťanům vyjít ven z katakomb a stát se plnoprávnými občany. Podstatný je i fakt, že Konstantin byl pohan uctívající sluneční kult „Sol Invictus“ a pokřtít se nechal až na smrtelné posteli. (dále 1648)380 – křesťanství se stalo ustáleným náboženstvím římské říše. Papežové (ze začátku nazývaní jen římští biskupové) žádají, aby bylo křesťanství nařízeno jejich poddaným pod hrozbou mučení a smrti.5. století: Vytvoření falešné katolické ideologie, která překrucuje originální Kristovo učení do nefunkční podoby
Počínaje Konstantinem I. se římské vládnoucí kruhy pokusily ovládnout křesťanství a získat absolutní moc nad lidstvem tím, že vytvoří falešnou nefunkční napodobeninu Kristova učení. Je nutno přiznat, že se jim to bezezbytku povedlo. Máme pro to jasné důkazy »

http://www.ragauian.cz/vznik-islamu-a-tajne-dejiny-krestanstvi-aneb-jak-katolicka-cirkev-zabila-krista-znicila-krestanstvi-a-stvorila-islam/
Později svatořečený Aurelius Augustinus (s. Augustin) vytvořil dílo, jež se stalo jedním ze základů etiky v katolické sexualitě. Jeho základním principem je, že pohlavní styk v manželství za účelem plození potomků je dobrý a právoplatný, z jakéhokoli jiného důvodu je to hřích. Důraz na (zfalšované) Mariino panenství pak přispěl k degradaci křesťanského manželství. Ideálem za žádným pohlavním stykem byl styk chladný, prostý všech vášní.590 – papež Řehoř I. byl jedním z prvních papežů, který stvrdil svou pečetí Augustinovo dílo.

680 – koncil v Konstantinopoli prohlásil, že církev může dát do klatby kacíře živé anebo mrtvé.

800 – Karel Veliký je korunován papežem Lvem III. na císaře římského, čímž si nárokoval moc nad světským vladařem.

828 – Pribina, kníže nitranský a panonský zůstal pohanem a je přinucen přijmout křesťanství, když byla Nitra připojena k Velké Moravě. V následujících letech propukají tu a tam v slovanských státech pohanské vzpoury.

896 – papež Štěpán VII. vykopal devět měsíců pohřbené tělo papeže Formosa a posmrtně jej vyslýchal, šlo o tzv. posmrtný synod.

V 9.století prosazoval papež Mikuláš I. názor, že papež je přímým zástupcem Boha na zemi, a proto mu má být podřízena nejen církev, ale i světská moc. Křesťanství, jež bylo pevně spjaté s nejsilnějšími evropskými státy se šířilo jednak prostřednictvím misií anebo násilně, válečnými útoky a podmaňováním cizího území.

904 - papež Sergius III. dal zavraždit Lva V. a kardinála Kryštofa, jež mu stáli v cestě k jeho trůnu. Tento papež nechal znovu exhumovat tělo papeže Formosa a deset let po jeho smrti jej opět soudil.

906 – v církevním nařízení zvaném Canon Episcopi se tvrdí, že existují zlé ženy, které v noci osedlávají zvířata – na nichž po té odlétají za bohyní Dianou.

955 – papež Jan XII. byl i na svou dobu natolik krutý, že i Římané usilovali o jeho krev. Dopustil se incestu s vlastní matkou, v lateránském paláci provozoval harém, hrál hazardní hry s penězi vybranými od poutníků, své milostnice odměňoval zlatými kalichy, které pocházeli z baziliky sv. Petra a znásilňoval ženy přímo v kostele sv.Jana Lateránského. Vydrancoval baziliku sv.Petra a před rozhořčenými Římany prchl do Tivoli. Nakonec byl souzen za to, že si za vysvěcení na kněze nechal platit, oslepil svého duchovního rádce, vykastroval kardinála (a přivodil tak jeho smrt) a byl obviněn z vraždy, křivé přísahy, svatokrádeže, krvesmilstva se svými příbuznými a z toho, že vzýval démony. Jan po návratu z exilu nechal všechny své nepřátele bez lítosti popravit.

970 – dle Liutprandovy kroniky nechal papež Jan XIII. svým nepřátelům vyškrábat oči a polovinu jich poslal na popraviště.

V 10. století bylo papežství pro všechny jeho cizoložné a vraždící papeže neobyčejným zdrojem moci. V tomto století trevírský arcibiskup Réginon de Prüm vydal přepis slavného Biskupského kánonu, jenž zafixoval podobu čarodějnice, která sedíc obkročmo na koštěti nebo zvířeti létá na sabat.

1032 – byl zvolen papežem jedenáctiletý chlapec Benedikt IX. Ve svých čtrnácti letech prý předčil ve zhýralosti a výstřednosti k ženám všechny své předchůdce. V roce 1046 byl již poněkolikáté vyhnán kvůli drancování, vraždám a utiskování.

1073 – papež Řehoř VII. se prohlásil sám za svatého. Byl posledním papežem, jehož zvolení musel potvrdit císař. Zavedl celibát, aby se majetek církve nikdy nedostal z jejích rukou. Sesadil císaře Jindřicha IV. 1096 – byli odpovědí na zavolání Urbana II. vyvolány křížové výpravy. Při cestě do svaté země však obrátily pozornost k nevěrným, kteří byli blíže k jejich domovům a těmi byli židé. Věčnou inspirací jim byl církevní spisovatel čtvrtého století sv. Jan Chrysostom, jenž napsal: „Nenávidím židy“, „Neexistuje žádná omluva pro odporné úkladné vrahy Pána. Bůh židy nenávidí a vždy nenáviděl.“ V témž roce byla polovina židů ve Wormsu vyvražděna. Podobné tragedie se opakovaly v celém Německu a po té i ve Francii. Když křižáci dobyli Jerusalem, zapálili synagogu se všemi židy uvnitř. Bylo vyvražděno asi dvacet tisíc lidí.

V 11.století se volby řešily tak, že se kardinálové, jako představitelé místního duchovenstva, stávali jedinými voliči. Touto dobou již duchovní úplně odmítli blaženost a prohlašovali krveprolévání za své oficiální učení.

Koncem 11.století vydal papež Urban II. dekret, podle něhož mají být kacíři mučeni a zabiti. Rusko je v tomto století dějištěm četných pohanských vzpour. V Bulharsku se namísto pohanských bouří objevila sekta Bogomilů, která je posléze církví stíhána pro kacířství.

1147 – druhá křížová výprava vypravila dvě vojska na území Polabských Slovanů proti pohanským Veletům a proti Pomořanům, později vytáhli také proti Obodritům.

1171 – Jindřich II. získává Irsko a když biskupství uzná jej a jeho následovníky králi Irska, zahajuje pod požehnáním papeže jeho dlouhou a tragickou okupaci.

1179 a 1215 – na III. a IV. Lateránském koncilu církev kodifikuje všechna uzákonění proti židům, kteří musí nosit odznak hanby, mají zakázaný kontakt s křesťany, nesmějí vykonávat žádný úřad, jsou zbaveni pozemků, mají zákaz vlastnit obchod, jsou nahnáni do ghett, jež jsou v noci uzavřena.

Kanada Cup (Mantriol, 2018-03-17)

#2931

katolická církev je zlčinecká organizace
1199 – křižácký rytíř Šimon z Montfortu směl dle katolických zásad zahubit tolik lidí, kolik chtěl. Při dobytí hradu v Bramu své vězně nezabil, nechal jim uřezat nosy, vypíchat oči a nechal je odejít. Po úspěšném obléhání Minervy nechal sto čtyřicet kacířů bez jakéhokoli soudu na louce naházet do jediného velkého ohně. Vše se odehrávalo pod přísným dohledem církve. Vše se často opakovalo za mnohokrát větších obětí a ještě odpornějších zločinných skutků. Jedním z nejbrutálnějších byl masakr v Lavauru. Inocenc předem posvětil naprosto všechno, čeho se tento křižácký rytíř dopustil a na IV. Lateránském koncilu jej nazval odvážným křesťanským džentlmenem.

Ve 12.století Gracián, mnich z Boloně, prohlásil, že papež je nadřazený a že je zákonodárcem všech zákonů bez omezení.

1203 – katoličtí rytíři se během IV.křížové výpravy dopustili mnoha barbarských zločinů a vydrancovali Konstantinopol. Znesvětili hroby císařů v chrámu sv.Sofie, ženy byli znásilněny a povražděny.

1205 – papež Inocenc III. prohlásil: „My jsme náměstci Ježíše Krista, před nímž by každé koleno mělo pokleknout – včetně kolena královského a císařského.“ „Každý duchovní musí poslouchat papeže, dokonce i tehdy, když mu přikáže něco špatného; protože nikdo nesmí soudit papeže.“ Pobil ohněm a mečem stovky tisíc kacířů – muže, ženy i děti – a je odpovědný za vyhlazení tzv. albigenských. Za své vlády zahalil křesťanství do teroru a neprohrál jedinou bitvu.V jedné ze svých bul anuloval Velkou listinu svobod a exkomunikoval každého, kdo by chtěl její nároky uplatňovat. Tato „Magna charta libertatum“ je často označována za základ anglických svobod a parlamentarismu a je tedy na místě se domnívat, že všichni Angličané jsou stále exkomunikováni. Kromě jiného také prohlásil, že kdo omezuje svá slova na ano a ne, je kacíř, jež zasluhuje smrt. (Mt 5,37)
1208 – papež Inocenc III. vydal svoji bulu o církevním prokletí proti kacířům, která měla za následek křížovou výpravu proti albigenským. Křižákům papež nabízel zvláštní odpustek a pozemek v Languedocu. Výpravy se zúčastnilo dvacet tisíc kavaleristů a asi dvě stě tisíc pěších vojáků. Po obléhání vtrhli do města Beziérs a kudy šli, tudy plenili a vraždili. Měšťané se snažili ukrýt do katedrál a kostelů. V samotném kostele Maří Magdaleny bylo sedm tisíc žen, dětí a starších lidí. Útočníci neušetřili nikoho, ani děti. Šlo o masakr, který neměl v historii Evropy žádné obdoby.

1215 – na IV. lateránském koncilu papež Inocenc III. a účastníci ochotně uzákonili církevní antisemitismus.

1227 – papež Řehoř IX. prohlásil, že papež je pánem a vládcem světa a věcí stejně jako lidí. S jeho vstupem na trůn začal obrovský teror.

1229 – Řehoř IX. prohlásil, že povinností každého katolíka je pronásledovat kacíře.
1243 – vydal papež Inocenc IV. bulu Ad extirpanda, která dovoluje inkvizici používat mučení, které do této doby bylo zakázáno, jako nástroj proti kacířství. Svět se tak minimálně na šest století vrací nejen do desátého století, kdy bylo mučení postaveno mimo zákon, ale i do dob, v nichž křesťanství bylo pouze směšnou sektou, jejíž odpůrci nenapáchali ani setinu zločinů papežem pověřených inkvizitorů. Nakonec papežství ve většině špatných zvyků pokračovalo ještě dlouho potom, co je všechny civilizované země v Evropě zrušily. (mj. bití, palečnice i natahování na skřipec nebylo považováno za mučení, ale pouze za jakousi předehru; jeden z arcibiskupů dokonce sestavil ceník mučících úkonů, za které pak platila rodina odsouzeného, což se nakonec stalo naprosto běžnou praxí)

1277 – papež Mikuláš III. si nahromadil obrovské jmění, jež pocházelo z konfiskací majetku obětí obviněných z kacířství.

1294 – papež Bonifác VIII. prohlašoval, že slepá poslušnost jeho autoritě je pro spásu nezbytná. Každý lidský tvor musí činit tak, jak mu papež řekne. Proti rodině Colonnů, jež chtěli zpochybnit jeho volbu, vyslal křižáckou výpravu, která zničila jejich tvrze a pobila a zotročila venkovany na jejich pozemcích. Těm pak poskytlo útočiště město Palestrina, které bylo při šesti tisících mrtvých srovnáno se zemí. Sepsal bulu Unam Sanctam, která říká: „…existuje jenom jediná, katolická a apoštolská církev mimo níž není spása ani odpuštění hříchů.“ „Vyhlašujeme, oznamujeme a určujeme, že pro spásu každého tvora je absolutně nezbytné, aby se podřídil římskému papeži.“

Ve 13.století sv. Bonaventura, kardinál a františkánský opat, přirovnal Řím k apokalyptickému hampejzu, jenž opíjí krále i národy vínem svých nevěstek. Prohlásil, že v Římě nenašel nic než chtíč a svatokupectví i v nejvyšších církevních kruzích.
1305 - nechal Klement V. obvinit z čarodějnictví templáře, o nichž záhy vznikl mýtus o uctívání boha – kozla zvaného „bafomet“.

1320 – papež Jan XXII. jednoho jediného dne exkomunikoval jednoho patriarchu, pět arcibiskupů, třicet biskupů a čtyřicet šest opatů, jejichž jediným zločinem bylo, že se zpozdily s odváděním daní papežovi. Vydal bulu „Super illius specula“ namířenou proti zločincům, kteří se smluvili se Satanem.

1323 – papež Jan XXII. prohlásil: „Tvrzení, že Kristus a apoštolové neměli žádný majetek, je překrucování Písma svatého.“ Františkáni, asi sto čtrnáct, tak byli odsouzeni na hranici.

1327 - je inkvizicí odsouzen a se svými knihami upálen profesor astrologie na bolognské univerzitě Cecco d’Ascoli.

1342 – papež Klement VI. (papež z Avignonu) měl velkou část svého paláce vyhrazenu pro mučírnu inkvizice.

1370 – velký inkvizitor Aragonie Nicolas Eymeric proslul konfiskacemi, spálením mnoha knih a napsáním inkvizitorské příručky.

1378 – papež Urban VI. exkomunikoval krále Karla Neapolského, nechal popravit pět buřičských kardinálů

1377 – vzdoropapež Klement VII. z Avignonu nechal vyvraždit v Ceseně všech osm tisíc obyvatel včetně dětí

1389 – zvolený Bonifác IX. byl vrah a snad největší svatokupec v historii papežství.

1400 – byly obviněni z čarodějnictví muži a ženy švýcarského Simmenthalu.

1414 – kostnický koncil prohlásil, že má autoritu nad papežem, čímž sesadil tehdejší tři papeže a zakončil tak schizma.
1415 – na kostnickém koncilu je bez možnosti vlastní obhajoby při zinscenovaném obvinění zaživa upálen mistr Jan Hus.

1421 – 1440 je vedeno veliké množství čarodějnických procesů v jihovýchodní Francii.

1428 – ve švýcarském kantonu Valais bylo sedm set lidí nařčeno z toho, že patří k satanistické sektě.
1456 – se stal papežem Alexandr VI., jenž po svém zvolení ztratil již poslední morální zábrany. Sesazen být nemohl, neboť to nedovoloval systém. V této době bylo v Římě již naprosto vše na prodej, od farností a odpustků až po kardinálské klobouky i papežství samotné. Měl prý poměr se svou dcerou , její matkou i její babičkou. Unést někomu ženu, znásilnit ji a hodit do Tiberu pokládal za maličkost. V Římě této doby se denně páchalo v průměru čtrnáct vražd a Alexandr viníka bez nejmenších rozpaků vždy propustil, pokud zaplatil. Často za tučný poplatek nechal jmenovat kardinály, které poté nechal otrávit, aby se zvýšil jejich obrat, jejich majetek zdědila církev neboli papež sám.

1458 – inkvizice nejvíce slídila v Gaskoňsku, ve Švýcarsku, Arrasu a Savojsku.

1471 – papež Sixtus IV. Povolil v Římě nevěstince, jež mu vynášely tisíce dukátů. Začal úspěšně prodávat odpustky i mrtvým, za něž byli příbuzní ochotni sáhnout hluboko do své kapsy.

1478 – vydal Sixtus IV. bulu, s níž uznal inkvizici v Kastilii.

1480 – Sixtus IV ustavil inkvizici ve Španělsku

1482 – jenom v Andalusii bylo upáleno tisíce kacířů.

1483 – byl jmenován jako Velký inkvizitor mnich Tomáš Torquemada, jenž poslal na hranici více jak deset tisíc obětí a minimálně sto tisíc jich odsoudil k doživotnímu žaláři.

1484 – vydal papež Inocenc VIII. bulu „Summis desiderantes affectibus“ proti čarodějnictví, jež záhy poté odstartovala obrovský hon na čarodějnice. Každý, kdo by se jen pokusil popřít existenci čarodějnic nebo čarodějnictví, byl okamžitě považován za kacíře. Příčinou k tomuto neuvěřitelnému a nelidskému běsnění byl výrok z Exodu: „Čarodějnici nenecháš naživu“ (Ex 22,17)
1490 - papež Inocenc VIII. vydal edikt proti židům ve Španělsku. Došlo tak k vlně emigrací nepodobných těm, které předcházely druhou světovou válku.

V patnáctém století bylo za každé léno papežského stolce, opatství a farnost, za každý odpustek stanoven pevný poplatek. Církev bohatla z prodeje tzv. dispensí (prominutí) často extrémních i nemožných zákonů.
1520 – papež Lev X. exkomunikoval Luthera kromě jiného i za to, že se odvážil říci, že upalování kacířů se děje proti boží vůli.

1522 – papež Hadrián VI. přiznal sněmu v Norimberku, že mnoho let se v Petrově stolci děly ohavné věci, zlořády v církevních záležitostech, přestupky proti božím přikázáním a že všechno tam bylo příliš zvrácené.
1555 – Pavel IV. prohlásil: „Nikdo se nesmí tak snížit, aby toleroval židy.“ „Kdyby můj vlastní otec byl kacířem, osobně bych nanosil dříví na jeho hranici.“ Vydal protižidovskou bulu „Cum nimis absurdum“, jež si nijak nezadala s norimberskými zákony z roku 1935, byla jakýmsi mezníkem v historii antisemitismu. Během jeho krátké vlády se počet obyvatel Říma snížil téměř na polovinu. Jeho následovníci Lev XII., Pius VIII., Řehoř XVI., Pius IX., byli jeho velice dobrými žáky.

1557 – vydal papež Pavel IV. bulu „Cum ex Apostolatus officio“, v níž prohlašoval, že je nejvyšší pontifex, velekněz, představitel boha na Zemi a jako takový má neomezené právo sesadit každého panovníka, vystavit každou zemi invazi křižáckých vojsk a sesadit každého z jeho funkce bez soudu a možnosti obhajoby. Oslepil jej přízrak kacířství natolik, že jeho inkvizitoři začali odsuzovat k smrti smilníky, homosexuály, herce, klauny, dokonce i sochaře. Pronásledoval židy více, než kterýkoli jiný papež. Jako kardinál nechal spálit všechny knihy, které pokládal za zhoubné.

1559 – zavedl Pavel IV. index zakázaných knih. Všichni autoři, kteří si cenili svůj vlastní život, okamžitě přestali psát. Všechny tiskoviny byly kontrolovány státními i církevními úřady.

1561 – zuřil strašlivý hon na čarodějnice v luteránském Brunšvicku, který pokračoval i v roce 1590, kdy do Wolfenbütelu svezli na upálení čarodějnice z celého okolí.
1566 – byl zvolen papežem Velký inkvizitor Pius V. Napsal bulu „Regnans in Excelsis“, do níž začlenil i verdikt, v němž anglickou královnu Alžbětu prohlásil za kacířku a podněcovatelku kacířů. Důsledkem této buly se z anglických katolíků stali zrádci a více jak sto kněží bylo v jejím důsledku usmrceno.
1575 – se konalo veliké množství poprav v Alsasku.

1579 – vyhlásil církevní koncil v Melunu, že každý šarlatán a věštec a všichni, kdo praktikují nekromancii, pyromancii, chiromancii a hydromancii , musí být trestáni smrtí.

1580 – došlo v Trevíru k mnoha případům upálení při kampani, která měla původně za úkol potlačit protestantství a vyhnat židy. V důsledku komplexních procesů byli dvě vesnice prakticky vymazány z mapy. Nesmírně kruté postihy propukly též v Lucembursku a v Lotrinsku až do roku 1595. Filosof, ekonom a právník Jean Bodin vydal spis „Démonomanie des Sorciers“ – v němž schvaloval i mučení dětí.

1582 – se konaly procesy s čarodějnicemi v Braniborsku a Württembersku.

1583 – papež Sixtus V. bulou „Coeli et terrae creator“ zakázal astrologii a všechny formy věštění, které označil za neuskutečnitelné bez pomoci ďábla.
V 16. století se kardinálské klobouky prodávají v průměru za třicet tisíc dukátů, papež Lev X. měl na prodej 2150 svých úřadů. V každé zemi vlastní církev nesmírné bohatství a v Německu je v »duchovních« rukou celá polovina. Obchod s odpustky byl snad na svém vrcholu.
1602 – právník Henri Boguet vydal příručku pro inkvizitory Discours des Sorciers. Jen v samotném Burgundsku nechal popravit na šest set čarodějnic. Používal nejkrutějších inkvizičních metod a nepůsobilo mu žádné problémy zahrnout do svých procesů i děti.
1903 – Pius X. prohlásil, že papež, kterého Bůh uvedl do nejvyššího úřadu, nemá právo oddělovat politické záležitosti od víry. Katolická církev se tak stala jediným náboženským sborem na světě, který je současně církevní i politickou organizací.

1903 – Pius X. nechal cenzurovat dílo abbého Loisy. Později jej nechal exkomunikovat a udělil na něj jednu z nejpřísnějších klateb. Vůbec všechny knihy i časopisy před tím, než byly vydány, byly dokonale zcenzurovány.

1906 – Pius X. prohlásil: „Ať se provozuje studium filosofie, teologie a příbuzných předmětů v duchu papežských listin a svatého Tomáše Akvinského.“ Na základě tohoto prohlášení byl propuštěn katolický intelektuál George Tyrrel z Akademie, jenž se skrýval pod pseudonymy, neboť se pokusil o dobovou přeměnu Tomáše Akvinského. Nakonec byl donucen se zavázat, že nevydá nic bez souhlasu kompetentní osoby.
Poslední předválečný papež dokonce kolaboroval s nacisty Pius X12.

Cirkev katolicka si hraje na svatou (Ostrava, 2018-03-17)

#2932

Nesouhlasím s farizeji ani s Dukou,a žádám odluku církve od státu a zdanění círk. restitucí!
Zločiny některých papežů

Kdo jiný by měl být vzorem morálního a ctnostného chování, když ne papež. I mezi nimi se však našli jedinci, páchající zrůdnosti a zločiny. Poslali tak vzkaz řadovým věřícím: Nebojte se boha, ani my se ho nebojíme.

Štěpán VI.

Svolal do Říma synod, dal vykopat mrtvolu svého předchůdce, papeže Formosy, obléci ji do papežského ornátu a přivázat ji v Lateránu na trůn. Pak ji tři dny soudili. Mrtvý papež Formosus byl prohlášen vinným, pak byl vláčen ulicemi Říma nakonec vhozen do Tiberu.

Sergius III.

Dal chladnokrevně zavraždit své předchůdce, Benedikta IV. a Lva V. a spolu s nimi i několik nepřátelských kardinálů.

Jan XII.

Pijan, smilník, nadutý tyran, rozhazoval peníze kuplířům a děvkám, obžalovaný z vraždy, křivopřísežnictví, hanobení chrámu, krvesmilstva s vlastními příbuznými a se dvěma vlastními sestrami. Byl zabit manželem své milenky.

Benedikt IX.

Podle slov jeho nástupce se život papeže Benedikta skládal z loupeží, vražd a neřestí. Ze strachu před svým zavražděním opustil Řím, rozhodl se, že se ožení, prodal papežskou tiáru za 1 500 liber ve zlatě, aby nebyl chudým ženichem. Údajně dal otrávit papeže Klimenta II.

Řehoř VII.

Vedl spory s králem Jindřichem IV., dal ho do klatby, povolal do Říma normanské vojsko, které bestiálním způsobem Řím vyplenilo, povraždilo nevinné, znásilňovalo ženy a masakrovalo děti. Za tento masakr nese plnou zodpovědnost.

Kliment VII.

Ještě jako kardinál si vysloužil přezdívku „Kat z Ceseny“, když dal povraždit 4 000 obyvatel tohoto města kvůli povstání proti francouzským okupantům.

Urban VI.

Dal v roce 1385 uvěznit šest kardinálů v hluboké nádrži, kde byli na příkaz papeže krutě mučeni. Později z nich nechal pět zabít.

Bonifác IX.

Za jeho pontifikátu se hnací silou staly peníze. Každý církevní úřad měl stanovenou peněžní hodnotu, za každý prosebný list si dával papež platit.

Inocenc VIII.

V roce 1484 vyhlásil svou bulu Malleus maleficarum, neboli Kladivo na čarodějnice, kterou vypracovali dva němečtí mniši a která měla na svědomí statisíce mučených a zavražděných.

Alexandr VI.

Měl se svou milenkou Vanozzou de Cattanei čtyři děti, které obdaroval poctami a prebendami. Měl další milenku, Giuliu Farnese, se kterou měl dvě děti. Byl proslulý prodejem kardinálských postů, likvidací svých odpůrců a neřestným životem. Byl otráven kardinálem Adrianem Cornetem da Castellesi.

Julius II.

Byl nazýván „Hrozný“, dal v Římě pověsit tisíce zlodějů a pobudů. Jeho největší zálibou bylo válčení. Bojoval proti francouzskému králi Ludvíku XII.

Lev X.

Byl proslulý obchodováním s církevními úřady, odpustky, desátky, obíral nekřesťansky poutníky do Říma, zaměstnával hordu poradců, kteří objevovali nové zdroje peněz. Přesto po sobě zanechal díky svému rozmařilému způsobu života horu dluhů.

Pavel VI.

Byl nemilosrdný pronásledovatel kacířů. Podle jeho názoru si inkvizice počínala příliš mdle. Vinou jeho nelidské přísnosti nabyla inkvizice strašné pověsti. Nikde na světě nebyly vynášeny strašnější a hroznější rozsudky. Je znám jeho výrok: „Kdyby můj vlastní otec byl kacíř, vlastnoručně bych snášel dříví, abych ho mohl dát upálit.“ Tomuto papeži vděčí církev za seznam zakázaných děl a spisů.

Pius XII.

Byl tichým podporovatelem nacismu a s tím spojeným vražděním židů. Nevyslovil otevřený nesouhlas, naopak poslal Hitlerovi blahopřání ke zvolení kancléřem. Jeho postoj k Německu asi nejlépe vyjadřuje tento text: "Vždy jsme milovali Německo, kde jsme mohli strávit léta svého života, a milujeme je teď mnohem víc. Radujeme se z velikosti, rozmachu a blahobytu Německa, a bylo by špatné tvrdit, že si nepřejeme vzkvétající, velké a silné Německo." Vatikánskou banku I.O.R. založil v roce 1942, v době vrcholícího holocaustu.

Chorvatský masový vrah Pavelić informoval papeže o svých krvavých čistkách v koncentračním táboře Jasenovac. Od všech spojeneckých vlád přicházely papeži protestní dopisy. Mlčel ke všemu, i k zatýkání židů v Itálii, i když byl vystaven naléhání ze všech stran.

Ateistický komunismus pro něj znamenal větší nebezpečí, než nacismus se všemi jeho hrůzami, které viděl na vlastní oči.

Jan Pavel II.

Díky nesmlouvavému boji proti antikoncepci a potratům na základě nesprávné premisy, že člověku dal život bůh, přispěl k nekontrolovatelné porodnosti zejména v nejchudších zemích Afriky a Latinské Ameriky, což má za následek miliony dětí, trpících hladem a nemocí AIDS a jejich krutou smrt. To je zločin nepředstavitelných rozměrů.




Zásahy do textů

Za základní text křesťanského náboženství jsou označována Evangelia sv. Marka, Matouše, Lukáše a Jana. Jejich texty jsou v mnoha ohledech tak rozporné, že je nelze přijímat jako něco definitivního. Nepředstavují dokonalé slovo boží, a pokud ano, musela být slova boží cenzurována, upravována, přepracována a přepsána lidskou rukou.

V roce 367 n.l. sestavil biskup Athanasios Alexandrijský seznam děl, která mají patřit do Nového zákona. Tento seznam ratifikoval církevní koncil v Hippu v roce 399 n.l. a opětovně koncil v Kartágu v roce 403 n.l. Tyto koncily rozhodly o sestavení jistého výběru.
Je nepochybné, že uznávané křesťanské výklady učení, hlásané po tisíciletí, prošly přísnou cenzurou a přepracováním. Neboli Nový zákon a portrét Ježíše byl upraven tak, aby vyhovoval potřebám jistých zájmových kruhů. Všechno, co mohlo tyto kruhy kompromitovat, bylo odstraněno.

Početné přívržence bylo možno získat pouze hlásáním poselství, které je koncipováno tak, aby zajišťovalo jejich věrnost a podporu. Mohlo být hlásáno s naprosto čistým úmyslem. Bez ohledu na náboženskou orientaci má toto poselství stejný cíl, jako politický program – zajistit přízeň obyvatelstva. Ježíš vyhlásil poselství, které nabízelo naději, příslib.

Podbízivý postoj vůči římskému posluchačstvu, zbožňování Ježíše a využívání Židů jako obětních beránků zajistily úspěšné šíření toho, co se postupně ustálilo jako křesťanská ortodoxie.

Irenaus ve svém díle systematizoval všechny odchylky od ucelené ortodoxie a nesmlouvavě je odsoudil. Zavrhoval veškerou rozmanitost a tvrdil, že může existovat jen jedna platná církev a mimo ni není možno dojít spasení. Kohokoliv, kdo odmítal toto tvrzení, označil za kacíře, který musel být vyhnán, ještě lépe totálně zničen.

Proto Irenaus upřel veškerou svou energii do boje proti gnosticismu. Proto vyhlásil válku individuálnímu uvažování a burcoval k pevné víře v nezpochybnitelné dogma. Proti osobní zkušenosti a poznání stavěl jedinou, katolickou církev, vyrůstající z apoštolského základu.
Od Irenaa se datuje ustavení kánonu Nového zákona v podobě, jak je znám dnes.

V roce 1958 byl v jednom klášteře u Jeruzaléma nalezen útržek Markova evangelia, který byl na příkaz biskupa Klementa Alexandrijského, jednoho z nejuctívanějších církevních otců, úmyslně zatajen.

V korespondenci Klementa svému učedníkovi Theodoru se píše: ……………učení karpokraciánů. Těmto je třeba se postavit všemi způsoby a ve všem. Neboť i kdyby řekli něco pravdivého, nemůže ten, kdo miluje pravdu, i tak s nimi souhlasit. Neboť ne všechny pravdivé věci jsou pravdou, a ani ona pravda, která se pouze zdá být pravdou podle lidského náhledu, by neměla mít přednost před pravou pravdou, tou, odpovídající víře.

Maja Krastinová (Karviná, 2018-03-17)

#2946

Pořád lepší než kdokoliv jiný

Marie Pachovská (Cheb, 2018-03-18)

#2955

důležitá je nejen svoboda slova, ale i svoboda názoru, na obojí má každý občan v demokratickém a svobodném státě mít nárok bez jakýchkoliv následků pokud to činí slušnou a nenásilnou formou

Jana Pechmannová (Nýřany, 2018-03-19)

#2963

René Sion

René Sion (Praha, 2018-03-19)

#2970

Podepisuji, protože si velice vážím pana kardinála Dominika Duky za jeho osobní statečnost a ztotožňuji se s jeho názory. Odsuzuji pomlouvačnou kampaň proti jeho osobě.

Jitka Marková (Brno, 2018-03-21)

#2972

Kloudová

Marie Kloudová (Praha, 2018-03-22)

#2981

Souhlasím se setrváním mandátu pana kardinála

Václav Šik (Brno 43, 2018-03-25)

#2982

za kazani nepohodlne pravdy....verim a doufam, ze mnohym politikum zaskocilo. Monsignor Duka je hoden tohoto titulu, o to vice, ze jako disident nezapomnel.

Michal Kubíček (Praha 10, 2018-03-25)

#2988

Dominik Duka je čestný člověk, kterého si vážím.

Václav Werner (Praha, 2018-03-28)

#2992

Vážím si práce a úsilí pana kardinála, a proto jej touto peticí podporuji.

Ivana Žofková. (Praha, 2018-03-30)

#2994

Si kardinala duky vazim a take protoze je to nas jediny kardinal a mel by zustat jeho pratelstvy s politikou je v poradku protoze v dobach totality se vylozene nenavideli a to je potreba napravit

Jakub Čermak (Moravský Písek, 2018-03-31)