K textu petice se plně připojuji. Ale co dál? Myslím, že nastává doba prozření, doba zralá k opuštění sebeklamných ulit, doba, kdy pěst se dotkne stolu, obrazně, ale razantně. Při vší úctě, omlouvám se za to přirovnání, pravdivá, radikální a expresivní suplika zůstává jen poníženou suplikou, alespoň v očích a uších mocných neználků a cyniků, a to ještě za předpokladu, že se ze svých výšin blahosklonně sníží a seznámí se s ní. Přiznejme si, že je třeba konečně odložit růžové brýle a chovat se občansky. Naše demokracie je patrně mnohonožec, protože dokáže kulhat v oblasti ekonomické, sociální i kulturní. Etiku jsem taktně pominul. Je třeba se podívat pravdě do očí, protáhnout se, narovnat záda ... Demokracie, která dlouhodobě klopýtá a vrávorá, přestává být demokracií, zcela záměrně, plíživě a salámovou metodou je přestavována na timokracii. Někteří od reality odtržení představitelé a národem uctívané ikony kultury tomu hodně, (Chtěl bych věřit, že nevědomě. Ale co je lepší - hloupá naivita, nebo přezíravý záměr?) povzneseně a s budovatelským étosem pomáhají. O novinářích, až na čestné výjimky, se vůbec nemá smysl zmiňovat. Loutka zůstane loutkou, když loutkář nešetří chválou a nabídne zlaťák a groš. Pokud konečně nenarovnáme záda, ohnutá od stále chudšího sběru drobtů z panského stolu, dobře nám tak!
Básník, prozaik a pedagog Pavel Hoza

#112: -

Amen