Vážení studenti na rozdíl od některých zde diskutujících Vám plně fandím a držím Vám palce.Jsem ročník 1950 a komunistického režimu jsem si užil až dost.V roce 1957 to byla domovní prohlídka a odvedení otce na uran do Jáchymova,zažil jsem vstup okupačních vojsk,které na český národ pozvali členové KSČ-předchůdci dnešní KSČM.Na vlastní kůži jsem zažil co zamenalo Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ.Kamarádi někteří vysokoškolácí,ale i středoškoláci jako já jsme měli problém najít práci-důvod"To víte,volali nám...... nemáte kladný vztah k soc.zřízení. Takže absolutně se mi nestýský po“Socialismus: ... společnost, v níž je jeden člověk nešťastný, protože říká co si myslí, a druhý je šťastný, protože to neříká. Společnost, v níž nejlépe žije ten člověk, který vůbec nemyslí ... Stát, který chce, aby každý jeho občan měl stejné názory na filozofii, zahraniční politiku, ekonomiku, literaturu a etiku. Stát, jehož vláda definuje práva občana, ale kde občan nedefinuje pravomoci vlády ... Stát, který vždy ví, jaká je vůle lidu, aniž by se lidu někdy ptal. Stát, v němž filozofové a spisovatelé vždy říkají přesně totéž co generálové a ministři, ale vždycky až po nich. Stát, kde se dají výsledky voleb vždy předpovědět...” ...Nemyslete si, že kdyby tady socialismus zůstal, že by to bylo dnes jiné. Kradlo by se stejně akorát by o tom denně nepsalo Rudé právo nemluvilo by se tom TV a rozhlase, Prospěcháři by se měli dobře a slušní lidé by opět dřeli bídu s nouzí. A lidé jako Topolánek, Kalousek nebo Janoušek by za socialismu beztak nebyli u lopaty. Kradli by stejně,byli by na teplém místečku jen s tim rozdílem, že by měli rudou knížku v kapse. A po roce 1989 to opět byli bývali komunisté,kteří ovšem už byli v jiných stranách-opět inspirovaní únorem 1948,kdy komunistická garnitura,svým slavným centrálním plánovaním rozhodila celou ekonomiku.Nebýt února 1948, nemusela žádna revoluce v roce 1989 proběhnout. Byla to devastace v devadesátých letech,kdy o privatizací komunistů a estébáků nemůžeme u nás mluvit jako o standardním prostředí, které je se vyspělých demokraciích (např. Poláci otevřeně mluví o roli komunistické garnitury na devastující privatizaci v 90 letech, u nás na to nemáme odvahu). Nejhorší na devastaci komunisty byla snaha vypěstovat v lidech pocit, že se o ně strana postará, že se nemusí o nic starat.A po listopadu 1989,se Vrcholní proletáři okamžitě přetransformovali na kapitalisty.Stačí se jen podívat s jakého prostředí pochází většina našich podnikatelů-klasický případ jsou páni podnikatelé Babiš, M.Šlouf,J.Zbytek,M.Ulčák a další. A všichni byli chartisty?A před rokem 1989 přátelé V.Havla? Nakonec ani bosové dnešních komunistů,pokud je mi známo,se nerekrutují z řad proletariátu,jak by odpovídalo původní marxistické myšlence.Většinou jsou to lidé,kteří si žijí velmi dobře a na vysokém životním standartu a jejich děti a vnuci studují prestižní školy a nebo podnikají a opět vykořisťují dělnickou třídu. Závěrem chci jen říci už je mi přes 60 - jsem rád, že mi změna umožnila žít normální život, a dokonce se i někam podívat,přečíst si knihy a shlédnout filmy,které mi byly před rokem 1989 zakazovány a hlavně,že své názory mohu veřejně psát - což samozřejmě dříve nebylo možné. Leda černým uhlem do komína. Nelituji té změny - lituji jen hlouposti těch, co si myslí, že za bolševika bylo líp ...Vím co si prožili mí rodiče,(chudák děda v požehnaném věku 94 let zemřel s důchodem 250,-.Kčs) vím co museli vytrpět kněží,řeholníci,živnostníci,samostatně hospodaříci rolníci (s mnoha jsem osobně mluvil),ale i mnoho prvorepublikovaných generálů a důstojníků,kteří byli,degradování na vojíny úderníky a mnozí ještě v důchodu museli pracovat,aby uživili své rodiny jako příklad můžu uvést posledního předválečného náčelníka Hlavního štábu československé branné moci československé armády armádního generála L.Krejčího,které mu v červenci 195O byla odňata z politických důvodu vojenská hodnost armádního generála a udělelená hodnost vojín údernÍk.V roce 1953 (v 63.letech) mu návíc bylo odebrána výplata důchodu a L.Krejčí tak zůstal bez prostředků.Aby zajistil dcery a nemocnou ženu,začal pracovat jako pomocný dělník a až v roce 1969 (v 79 letech) mu byl přiznán částečný důchochod.A ti to lidé museli dožít v hrozném ponížení,jen proto,že měli své názory a nechtěli se podvolit jediné straně,která vše věděla a na vše měla recept a oni chtěli jen život si prožít tak jak bylo zvykem v demokratických zemích.A já se ptám proč?Nikoho zezabili,nikoho nezavraždili a bylí i větší vlastenci,než jejich věznitelé a potom všem by se mělo SOUDRUZI BOLŠEVICI národu stýskat?