"Než začnete veslovat, musíte si dohodnout směr, " prozradil Sulla poraženým Athéňanům mezi potoky krve  roku -86.

     Koaliční vlády dříve či později přijdou na to, co bylo nabíledni už dávno předtím, než získaly důvěru. Že nemohou být zároveň bílé a a zároveň černé. Že nemohou tentýž problém řešit současně dvěma protikladnými postupy.

      Rozklad koaličních vlád ještě před vypršením jejich mandátu je obvyklým výsledkem všude tam,  kde pěstují  volební systém, který s hrdou neznalostí  věci označují jako poměrný. Ten je dokonalou živnou půdou pro vznik všeobecného kocourkova. Je tomu tak proto, že tenhle systém si přímo libuje v pěstování scestností.

      Tohle není demokracie. To není ani její verze.  Tohle je jen její zpupný, málo funkční padělek.  

     Demokracie je, když voliči, každý zvlášť,  hledají nejlepší řešení  stávajících problémů, a pak svůj hlas v tajných volbách dají tomu uchazeči o mandát, kterého považují za nejlepšího. Kdo chce řešit věci špatně, nebo jen hůř, žádný mandát nedostane, jen to nejlepší je dobré. Teorie počtu pravděpodobnosti zde říká, že voliči zváží uchazeče se značnou přesností.

      Ano, takové volby, jeden mandát v obvodě, vyhraje odborník. Ten nejlepší dostupný za daných okolností. A protože ta nejlepší řešení jsou si ve volebních obvodech výrazně podobná, jsou rozdíly mezi vítěznými uchazeči o mandát v různých obvodech minimalizovány, a případné vícenáklady z titulu provedení protikladných postupů  jakbysmet.

       Nota bene,  povšimněme si,  že takto fungují volby v nejstarších a nejúspěšnějších demokraciích. 

í 

#2214: -  

 Odborník. Současně voliči stanoví, čím se má zabývat, nastaví agendu.  Rozhodnou i o tom směru. S ohledem na výše výše zmíněnou přesnost volby už není tolik překvapující, že dotyčný - kromě politiky - se v daném oboru dosti často dobře vyzná. To mu pomáhá vyhýbat se chybám, nejlepší vláda je ta, o které se nejméně mluví.    

#2214: -  

" Princip prosté většiny (stále většinové volby) je klasickou volební technikou, kdy mandát získá osoba, která ve volebním obvodu obdrží nejvíce hlasů, není důležité o kolik hlasů (teoreticky i o jeden). Charakterizovat se dá jedním kolem a jedním volebním okrskem. Tento systém se prosadil v roce 1855 v Anglii a až do současnosti se uvedenou technikou volí poslanci Dolní komory britského parlamentu. Dále se tímto způsobem volí polovina poslanců Spolkového sněmu v Německu či část Skotského i Velšského národního shromážděni."

"Systém relativní většiny či systém prvního v cíli (FPTP či FPP z anglického „first past the post“) je většinový volební systém používaný v jednomandátových volebních obvodech, kde pro zisk mandátu postačuje relativní většina odevzdaných hlasů. Kandidát, který získal největší počet hlasů, tak získává mandát."

   Britští liberálové jsou tradičně nejsilnějšími kritiky domácího volebního systému. To lze snadno pochopit.

Na druhé straně, druhé místo ve volbách už indikuje zcela jasně, že jejich postupy byly voliči zváženy, a shledány lehkými. Jejich přístupy, na nichž tvrdošíjně lpějí, nejsou nejlepší, a voliči jim to trpělivě, znovu a znovu, opakují a budou opakovat, dokud to nepochopí. Není relevantní, kolik za druhé místo bylo hlasů; jimi řízená budoucnost je horší, a to je to, co si voliči jako celek nepřejí, a co si konec konců ani nezaslouží. 

#2214: -  

 "Zpupný, málo funkční padělek"

 Rozpad vlády před koncem mandátu vytváří permanentní riziko neústavních postupů. Je do očí bijícím dokladem jakýchsi dřívějších chyb. Není těžké je odhalit; teoreticky není nijak  obtížné je opravit.

     Tuto možnost opravy drželi v ruce Klaus a Zeman v dobách oposmlouvy; a že ji tehdy přehlédli či nevyužili,  je jen dalším dokladem katastrofického vlivu nehorázné hlouposti v historii.