#191: gorwynt - Re: Re: Re: Re: Re:  

Vážený pane,

jsem rád, že jsme se dopracovali k bázi, na které lze v klidu debatovat. Dovolím si postupně komentovat Vaši reakci.

To, že zájmy dětí stěží vyjmenuje nějaký rodič, ať už je mu kolik chce let, nijak nesouvisí s tím, že tyto existují. Pythagorova věta také nepřestane platit (tím méně existovat) jen proto, že ji většina žáků ve třídě (ke své škodě) nezná.

Promiňte, ale to, že jeden člověk vychovává / může vychovávat dítě a jiný nikoli, na tom, nezlobte se, není vůbec nic nefér. Kategorie fér/nefér, tedy spravedlivé/nespravedlivé patří přece někam úplně jinam. Trošku odběhnu. Jsou dva lidé, jeden je chudý a druhý bohatý. Když se na tu situaci podívá socialista, nemusí nic dál zkoumat - pro něj je to nespravedlnost... jak to, že jeden má víc a druhý méně? Spravedlivé je přece pouze to, když mají oba stejně... Socialista tedy požaduje rovnost výsledků. Správné řešení však vyžaduje další informaci, nejméně tu, zda boháč získal svůj majetek čestně. Pokud ano, žádná nespravedlnost se neděje. Mohl bych tuto otázku dále rozvíjet, ale jistě mi rozumíte: Vám není činěno žádné přikoří. Socialistický pohled na spravedlnost, která ji shledává v samotné, prakticky jakékoli, nerovnosti, je patologický. Nerovnost je přirozeným jevem ve společnosti, neboť naše disposice jsou rozdílné - nemůžeme tedy dospět k rovným výsledkům (naopak by bylo velmi nepřirozené, kdyby byla ve společnosti všech ve všem rovnost...). Jinou věcí je samozřejmě rovnost šancí, ale ani tam jaksi nelze takový nárok vznášet absolutně... Zkrátka, spravedlnost (fér) je, když každému přiznáme, co mu náleží, a odejmeme mu to, co mu nenáleží. To, že někdo jiný vychovává dítě, nemá s Vámi nic společného.

Zkusím nahlédnout tuto otázku ještě z jiného úhlu. Řekněme, že malé dítě v dětském domově může být adoptováno manželským párem nebo párem homosexuálním. Mé stanovisko zní, že za jinak stejných podmínek má vždy dostat přednost manželský pár (a proto nedává ani žádný dobrý smysl, aby měly homosexuální páry právo o adopce žádat... neboť, aby byl argument úplný, k sebe lépe sociálně postavenému homosexuálnímu páru naleznete stejně dobře sociálně situovaný manželský pár, který dítě rád přivítá... to k tomu "za jinak stejných podmínek"...). Není na tom vůbec nic nespravedlivého, neboť to dítě na začátku "nepatří" (v žádném slova smysluj) ani jednomu ani druhému a má se zohlednit výhradně jeho zájem, nikoli touhy dospělých. Abych to podtrhl, upřednostnil bych vždy manželský pár a to samozřejmě (nebo dokonce ještě více) i v situaci, kdy by tento již ve výchově nějaké děti měl, lhostejno zda vlastní či osvojené. Nejde totiž ani o ten manželský ani o ten homosexuální pár - jde o to dítě. A to má právo na to, aby vyrůstalo v co nejpřirozenějším prostředí, kterým je (za jinak stejných podmínek) prostě rodina. Vyostřím to - pokud by jedno dítě chtěl adoptovat manželský pár, který je bezdětný a manželský pár, který již ve výchově nějaké děti má, lhostejno zda vlastní či osvojené, upřednostnil bych ten manželský pár s dětmi... protože nejde o touhy dospělých, ale o co nejlepší zájem dítěte.

Jestě jednou si dovolím obrátit Vaši pozornost k onomu "za jinak stejných podmínek". Tentokrát proto, abych zdůraznil, jak irelevantní je argumentace rodiči, kteří svoji rodičovskou roli zvládají špatně nebo vůbec. Vy sám jste správně v jiných příspěvcích uváděl, že takoví by se našli také mezi homosexuály. V tom to tedy opravdu není - srovnávejme mezi sebou ty, kteří rodičovskou roli zvládají / by zvládli... nebo ty, kteří by ji zvládali špatně... Prostě tak, abychom měli před sebou vždy manželský pár, resp. homosexuální pár, které oba, za jinak stejných podmínek, ve výše nastíněné hypotetické situaci žádají o možnost adoptovat jedno konkrétní dítě. A, jak jsem již řekl, přednost má vždy dostat manželský pár. Kvůli dítěti - tedy, explicitně, nikoli proto, aby se homosexuálnímu páru spáchala křivda.

To co píšete, je více než pochopitelné. Nejste ale sám bezdětný. A pokud pomineme extrémní případy, jako jsou sterilizace, ke které nedal sterilizovaný souhlas, nebo něco horšího, apod., není v tom žádná nespravedlnost.

K té přírodě... znovu, prosím, zpřítomněme tu analogii se slepotou. O té přece platí úplně přesně totéž, co jste napsal: slepé děti se rodí celé věky a rodit se, v určitém procentu, budou i nadále. To ale ze slepoty nedělá normu.

Vymřením lidstva jsem, pokud vím, neargumentoval. Ale když už jsme u demografického vývoje, o ta společenství, která mají počet dětí na jednu ženu v plodném věku hluboko pod 2.1, je na místě se obávat.

Ad co příroda považuje za přirozené či nepřirozené... Ona příroda není nadána natolik, aby něco nějak považovala, byla nebo nebyla lhostejná... nebo dokonce "moudrá"...:-)))) Přiroda a metafyzické pravdy, např. i ta o dané a neměnné lidské přirozenosti, jsou součástí jednoho celku, jedné naší žité reality.

Souvislost mezi registrovaným partnerstvím a rodinou by se dala diskutovat dlouho. Tak jak jste to pojal tam ale žádná souvislost není. Kdyby snad 100% rodin zůstávalo věrně spolu, pak byste řekl, že registrované partnerství je špatná myšlenka? Domnívám se, že i kdybychom si my heterosexuálové, jak říkáte, zametli před vlastním prahem úplně dokonale, Váš názor na dané otázky by to přece nezměnilo ani o milimetr. Nebo ano?

Nicméně... budiž řečeno, že registrované partnerství samo o sobě by rodině nijak zvlášť neublížilo. Samo o sobě. Potíž je v tom, že je to jeden z mnoha faktorů, který rodinu ohrožuje, v jednom šiku s genderovým mainstreamingem, feminismem, atd. atp., prostě v jednom šiku s každým, kdo vidí v rodině místo, kde se pácha domácí násilí a odkud je potřeba pokud možno zachránit děti... prostě konečně rozvrátit to hnízdo tmářské bigotnosti...:-) Přeháním to, obávám se, jenom trochu. Ale zpět. Čím tedy registrované partnerství přispívá k útokům ma rodinu? Snaží se ji připravit o její jedinečnost, o její privilegované postavení (pod rouškou rovnosti chce retistrované partnerství tatáž privilegia...). Rodina sesazená z piedestalu, na kterém právem dlí, bude podstatně zranitelnější (ze strany zmíněných spolupachatelů...).

A propos, dovolte prosím otázku: byl byste pro nebo proti, aby se zákon o registrovaném partnerství upravil tak, aby jej mohl uzavírat kdokoli, tedy i heterosexuálové, tři lidé, čtyři lidé... prostě tak, aby k němu byl rovný přistup? Děkuji.

S přátelským pozdravem a přáním pěkného dne

Jan Kubalčík

#218: Jan Kubalcik - Re: Re: Re: Re: Re: Re:  

 Pane Kubalčíku, přiznám se, že už nemám sílu číst tak dlouhé komentáře, zvlášť, když jsem právě dočetl a zkontroloval svou disertační práci na 175 stranách, takže nebudu reagovat na všechno.

Máte pravdu v tom, že to, že někdo jiný vychovává dítě, se mnou nemá nic společného. V tom případě mě zajímá, co má s Vámi společného homosexualita? Co s Vámi mají společného cizí děti z dětských domovů? Co s Vámi mají společného nenarozené děti? Předpokládám, že asi nic. Pokud budu s partnerem vychovávat dítě, Vám do toho, při vší úctě k Vám, nic nebude.

Ano, také bych srovnával ty, kteří rodičovskou úlohu plní skvěle. Ale jak toho chcete docílit? Mladý manželský pár bude chtít mít dítě a už je budete nějak zkoušet, jestli se už jako rodičové cítí? Uděláte z toho akorát začarovaný kruh. Dítě dáte těm, které už nějaké děti mají. Ale těm, kteří se zatím ještě o dítě nepokusili, byste dítě nedával. Moje spolužačka je vdaná a se svým manželem už má prvorozeného syna. Doposud si neměla možnost vyzkoušet, jaké to je být rodič. Někde se prostě začít musí.

Nesrovnávejte homosexualitu se slepotou. Slepota je vada a ti lidé jsou si toho vědomi. Homosexualita je varianta lidské sexuální orientace a neznamená to, že je člověk vadný (viz spousta odborných publikací).

Příroda je nadána, zatím jsme ji do detailu neprozkoumali, ale něco známe. Naštěstí příroda lidskou psychiku neřeší a je jí jedno, kdo se s kým vodí za ruku.

"Zamést před vlastním prahem": můj názor by to změnilo tak, že bych věděl, o čem mluvíte a dal bych Vám za pravdu. Ale heterosexuálové a homosexuálové se chovají úplně stejně, někteří z nich jsou věrní, jiní jsou záletníci. Nemáme si co vyčítat.

Tady je na místě se zamyslet, kdo tu rodinu sesadil z toho piedestalu. Nejsou na vině homosexuálové. Heterosexuálové si přece žijí vlastním životem, stejně jako my. Homosexuálové nemohou za to, že rodiny nejsou podporovány více než nyní, nemohou za to, že se manželé rozvádějí, že se manželství uzavírá čím dál méně, že heterosexuálové jsou čím dál více ochotni žít tzv. "na psí knížku".

Jak už jsem několikrát naznačil, úspěch kvalitního současného i budoucího života dítěte je především ve výchově, nezávisí na pohlaví rodičů. Pokud budeme pěstouny, adoptivními rodiči nebo jeden z nás i tím biologickým rodičem, to dítě nežije v izolaci, ale sbírá podněty odevšad. My jako rodina jsme jeden prvek z mnoha. Máme přátele, příbuzenstvo, kontakt z vnějším okolím. Dítě si hraje se spolužáky, pokud má možnost, sleduje média, učí jej učitelky. Když si Vaše dítě nechá udělat tetování nebo piercing a od Vás to neokoukalo, no tak to bude mít nejspíš z jiného zdroje.

Odpověď otázky na závěr: nejsem si jistý, jestli bych na to odpověděl jednoznačně. Hlavním důvodem je totiž to, že registrovaní partneři mají dost očesaná práva. Přirovnal bych to třeba k tomu, zda byste si vybral za stejnou cenu auto se základní nebo s plnou výbavou. Nemám problém s tím, aby i heterosexuálové uzavírali registrované partnerství, ale kdo by o takto očesaný stav vůbec stál?

Ale naopak nemám nic proti tomu, aby toto partnerství uzavřelo i více lidí zároveň. Mám k tomu tuto analogii: vím, že už nejsme v pravěku, kdy život v tlupách je dávno minulostí, ale kdo přišel na to, že lidi mají žít pouze ve dvou? Co bylo špatné na tom, že se děti vychovávali více lidmi? Není to náhodou tak, že někteří chtěli žít ve dvou, a tak se upravila legislativa? Tím se ovšem ztratila možnost sezdání více lidí, která tady doposud byla. Kdy se objevil ten moment, že od teď budou lidé žít, milovat se, bydlet a vychovávat dítě pouze ve dvou?