Křtiny za všechny peníze (15. 10. 2014) 1:35 - První fyzické napadení. Matka paterčat vypráví manželovi: Dneska jsem mluvila s paní vedoucí, no a já jsem to řekla, jak to bylo včera, no a ona hned řekla, že už ji to řekla ta Terezka, jak to bylo a že pravda je jak na jedný tak i druhý straně, ale že ta Voříšková by si nedovolila prostě to – do mě strčit. A já ji říkám, myslíte, že bych já lhala? Že kdyby prostě do mě nestrčila, že bych strčila já? To chcete mi říct, že já lžu? A ona jako neřekla nic, ale říkala jako, jestli to prostě takhle půjde dál, že nebudu tady mít nikoho, zůstanou mi tady ty, které tady jsou a když ne, tak nikoho nebudu mít. Sám víš, jak to bylo včera. No, však jsem tady byl, ne snad? Prostě, jak to dítě leží, tak ho prostě vzala takhle a hlava letí prostě a může dítě jak chce držet tu hlavu, ale když ho prostě čapnete takhle, tak automaticky to jde tak, že jo. No, takže jsem ji řekla, hezky, že jo, aby to nedělala ( Otec: to jsem slyšel, zrovna jsem slyšel, jak jsi tohle řekla a ona, už nevím, co ti řekla), ona se smála, že jo. Ona mi řekla prostě, že jí je to jedno, ať si klidně mluvím do vzduchu, že ona prostě bude držet, jak ona bude chtít, Pak po tom do mě strčila, tak říkám, tak teda vypadněte říkám, jsem řekla. No a to jsi měla v ruce Martínka, to já už jsem měl nervy přece, to už jsem začal řvát i já, že se tady nebude nic takového dít, když máš v ruce ještě Martínka. No já ji to vrátila, já do ni strčila. A ona řekla Součkový, že jsem ji shodila až na zem. Ona spíš chrání ty pečovatelky, než mně. Otec: Cože? No jen se přiznej, protože tobě vadí, když někoho napomenu, že něco dělá špatně. Mně vadí, jak jim to podáš, jakým způsobem. Matka: ale to není pravda, ty přijdeš prostě nasr… nevyspalej…, no co to je?