#9: zoufalý badatel - Citlivé osobní údaje vs. archivní lhůta

Nemám s tím sice zkušenosti, ale podle toho, co píšete, mají archivy už nyní povinnost prověřit žijící pamětníky, pokud mají pocit, že jde o citlivé údaje, a stejně to nedělají. Po přijetí zákona by se tato povinnost rozšířila na více dokumentů, což neznamená, že by se povinnost archivu kontaktovat pamětníky dále nezatajovala "svátečním" badatelům, kteří nemají pojem o legislativě. Hlavní rozdíl by ale, zdá se, spočíval v tom, že pokud by kontaktovaný pamětník věděl, že "má máslo na hlavě", měl by ze zákona právo svou pochybnou minulost utajit, což mi např. u veřejných činitelů připadá nepřípustné. Vážím si Vašeho zřejmě zasvěceného pohledu víc, než poněkud černobílých prohlášení většiny ostatních přispívajících, proto mě laskavě opravte, pokud se pletu, ale stále se mi zdá, že negativní důsledky by zde nevyvratitelně převažovaly.

#126: - Re: Citlivé osobní údaje vs. archivní lhůta

Věřím tomu, že větší množství zkušených badatelů, kteří se nenechají odradit prvním odmítnutím (tj.hlavně profesionálních, kteří se tím živí), by posléze donutilo archivy řešit záležitost "citlivých osobních údajů" institucionálně. Tj. například postupně vyřazovat z "ochrany před badateli" dokumenty, u kterých se zjistí, že údaje nikoho žijícího neobsahují. Například soudní spisy a matriky z doby první repupliky. Lidí, kteří v té době mohli stanout před soudem žije v republice kolem tisícovky, takže je krajně nepravděpodobné, že právě spis, který badatel chce, nějaké údaje o živých obsahuje.