Zcela s Vámi souhlasím, paní Evo. Bez Boha je vše dovoleno: rouhat se proti Němu, zabíjet své bližní, smilnit, krást, křivě přísahat proti bližnímu, neodpouštět...Bez Boha si ani neuvědomujeme, že dobro a zlo jsou zcela reálnými kategoriemi, že náš smysl života netkví v pouhé kariéře, ale právě v tom, čeho si naše ateistická společnost vůbec necení- snažit se celý život dělat dobro. Stvořitel nepředurčuje člověku, bude-li dobrý či zlý, dostali jsme však svobodnou vůli opustit svou špatnost v každém okamžiku a začít znovu.
Paní Eva správně podtrhnula, že tam, kde jsou „morální normy zneváženy, se bude žít špatně všem, kteří chtějí žít slušný a poctivý život. I ateistům“. Z nevíry v Boha se rodí všechny ostatní hříchy na zemi. Když člověk nevěří a nebojí se Boha, nemá žádnou oporu, nemá naději, nemá radost, nemá cíl a často padá do všech možných nástrah, do propasti beznaděje. Ateistické pojetí života zabíjí lidskou civilizaci, jak to dnes vidíme se Západem, protože chybí poznání o pokračování věčného života: život je pouhá náhoda, žijeme jen jednou, naše špatné skutky nikdo nevidí a neodsoudí... Pokud ovšem nemáme víru, přišli jsme i o schopnost vidět, co je dobro a zlo.
Někdo, řekne, že má svědomí a nepotřebuje žádnou víru v Boha, cítí míru svých skutků. To je sice hezké, ale v současné době, kdy je Boží Pravda všemožně popírána a vysmívána, pouhé svědomí nestačí. Jak se dívat na spoustu etických problémů současné společnosti, pokud máme pouhé svědomí a neznáme Boží Pravdu? Jakým kritériem budeme posuzovat? Jen samotný rozum nestačí. Pokud není osvětlen Božím světlem, stáváme se oběťmi „rozumných“ vědců, vynálezců, politiků, ekonomů,...kteří svým suchým rozumem neslouží Bohu a dobru, ale tomu druhému?
Kolik již bylo materialistických systémů – ďábelských masek a kolikrát jim i lidé se svědomím uvěřili? Nenáviděli své bližní, souhlasili dokonce i s jejich likvidací, pokud nesdíleli podobný materialistický světonázor. Kolikrát už se to opakovalo. Zvláště v dnešní době informačním technologií je duchovní slepota velmi nebezpečná.
Mezi společností s Bohem a bez Boha je propastný rozdíl. Společnost bez Boha staví do centra člověka, který se zoufale snaží za všech okolností držet v ruce kontrolu nad životem. Společnost ponechávající prostor Bohu – nejen jako vzdálené myšlence, ale jako účastníku přítomnému v životě – staví na místo iluzorního přesvědčení o lidské kontrole důvěru v Boha.
Když se život potácí, když se kymácí rodina nebo společnost, je dobré zaslechnout prostou odpověď svatých: „Poklekněte; pokud tak neučiníte, padnete. Dejte prostor Bohu.“

#30: -

Velmi výstižně vyjádřeno. Skoro není co dodat. Jenom snad tolik, že pokud pro lidské jednání nebude normou Boží norma, člověk si na Jeho místo dosadí jiného Normotvorce. Ale je třeba si uvědomit, že jakákoliv jiná norma než Boží je pro člověka, nízká. Proto i zažíváme dnes takvou invazi hříchu, protože normy pro život jsou pouze lidské, (a občas taky ďábelské) tedy "nutně" nedokonalé a hříšné. Pokud by takové nebyly, musely by se krýt s Božími normami, což se ale neděje a proto tedy ta petice, aby člověk opět získal smysl pro Boží mravní normy, které mají ve zřeteli blaho každého jednoho člověka, ne jenom pár "vyvolenců" na úkor zbytku společnosti.