#2650: - MIP je křestní jméno nebo příjmení?

Na tebe to možná docela sedí, co jsi sám napsal:  "Tobě bude tak 15-16 let a máš pubertální potřebu mluvit vulgárně. Až se ti upraví hormony, až přestaneš mít beďary na čele, tak tě nejspíš přejde i ta vulgárnost." Já bych jen dodal, že máš také potřebu poučovat druhé o tom, o čem sám nic nevíš....

V tom případě tě trochu poučím já, když to neudělali tvoji rodiče ani škola a ty zřejmě duševní bystrostí, potřebnou k tomu, aby sis potřebné informace (a je jich opravdu k dispozici dost) vyhledal sám, nevynikáš. Jsi-li (a podle tvého arogantního a sprostého vyjádření vůči mladším asi spíše opravdu JSI) starý komunistický blbec a lhář, pak zde napíši pro druhé, jak to bylo, abych tvé sprosté lži vyvrátil. Pak ovšem nemáš na čele "beďary", zato svou bolševickou tlamu plnou stařeckých skvrn a neudržíš prdy. Ale já ti tohle vyčítat nebudu, každé období lidského života přináší zkrátka své....

Tak tedy pas sám byl skutečně bez "výjezdní doložky" (komunistického vynálezu, svědčícího o tom, jak svobodní jsme v "lidové demokracii" byli) k ničemu. Tedy přesněji - jen k cestám do "NDR", Polska, Maďarska, Rumunska a Bulharska (i individuálním cestám), do nejsvobodnějšího státu, kde "tak volně dýchá čelověk" bylo stejně třeba ještě "pozvání" nebo voucher. Pas jsem měl od roku 1968, kdy teror komunistické strany trochu polevil (neboli strana polevila v revoluční bdělosti, což se "revizionistům" a "pravičákům" v KSČ později nevyplatilo). V roce 1972 byl platný (platil 10 let), bez doložky tedy jen k cestám do výše uvedených zemí (ani do Jugoslávie ne). Cestovat k našim okupantům jsem ovšem nehodlal, chtěl jsem ale jet do Rumunska, které se jediné k okupaci nepřipojilo. Bydleli jsme u mých rodičů (běžné v době bohatého socialismu plného jistot a práce pro všechny - několik generací v 1+1 4.kategorie, žádost o nový byt podána a přidělení - bez všimného - v nedohlednu...).  Byl jsem dopoledne v práci, když u nás zazvonili dva pánové v civilu (i na tohle museli, v nejsvobodnější socialistiké společnosti ,chodit pohůnci po dvou !). Doma byla matka a oni po prokázání se odznaky STB ji požádali, zda by jim neukázala můj cestovní pas, že si "něco potřebují ověřit" (!!). Máma, která neznala faleš a lež neřekla, že prostě neví, kde ho mám (udělali by pak i domovní prohlídku ?), ale pas jim přinesla. Načež jeden estébák ho se slovy, že ho "zabavují", strčil do kapsy a odporoučeli se. Samozřejmě hned odpoledne po návratu z práce jsem běžel na VB, pasové oddělení, kde mi po určité diskusi dali papír (podpis nečitelný), že mi pas byl odebrám, protože "moje cesty do zahraničí nejsou v zájmu Československé socialistické republiky". Proti rozhodnutí je možné se odvolat u orgánu, který rozhodnutí vydal (!!!!) - takto si komunisti představovali a praktikovali demokracii a občanská práva (dnes mne zde kdejaká komunistická svině chce poučovat, co je to demokracie). Samozřejmě jsem podal písemné odvolání a samozřejmě jsem dostal papír (stejný nečitelný podpis), že "moje cesty do zahraničí nejsou v zájmu Československé socialistické republiky". (Tyto papíry, doklady bezpříkladné demokracie a svobody pro všechny občany za socialismu pod vedením KSČ, mám schované a mohu předvést.)

Tak to tedy bylo s tím, že "pas nikomu nebrali". Mladý nevědomý příteli nebo starý drzý a sprostý komunistický blbče!

#2652: MIP - Re: MIP je křestní jméno nebo příjmení?

Ty jsi musel být opravdu nebezpečný pro tehdejší režim! Báli se, že se podhrabeš z Bukurešti až k Vídni? Nebo jsi chtěl zastřelit Ceausesca? Nebo jsi ho dokonce chtěl přemluvit k tomu, aby vystoupil ze společenství zemí mírového tábora? Pochlub se. Cos jim provedl? Nebo si to už přesně nepamatuješ a takto nějak to možná mohlo být? Jak je známo, 30 let po vypuknutí Slovenského národního povstání sečetli víc povstalců, než hned po válce. A to jich dost umřelo, ale noví povstalci se objevovali. Nebyl jsi ty podobný "bojovník" s komunisty, který se opravdu vyznamenal až na případu paní Baborové? Cos jim provedl?