Zachraňte kulturu 2013

Od dob, kdy Magor-Jirous pálil spolu s Knížákem u Vltavy Hrabalovy knihy, uběhl už nějakej pátek. Stejně jako od doby, kdy se nám Magor vykálel na koberec jako surrealista. Na něj zatím svobodně kálely jen děti Magorie Saši. Protože je vychovávala v duchu volné "Jamašity", aby je nic neomezovalo. Jak známo, kromě jiných katastrof, synek pak Sašu vykradl. Ani Magor v kálení nebyl první. Svatý na mostě Šotola to učinil přímo na oltáři kostela. ("Mít víc než koberec je moc!" Kerouac).
Teprve skandály pomáhají na světlo literatuře: v době vlády zboží, tedy směnné hodnoty nad užitnou, a tedy i nad uměleckou a vlády plutokracie, to jinak nejde.
Přečetl jsem si nářky ve Tvaru (vrazil jsem do toho 30,-Kč) a žasnu. Ty tam jsou vzpomínky na Zámek na Dobříši, kde se konaly i plesy literátů a nakladatelů a kde se manželky "plebsu" mohly upravit v černé mramorové koupelně Jana Drdy, neboť i prodavačky, odbytářky, fakturantky, baličky Klubu přátel poezie a uklízečky a topičky od Topiče (jazykové red., ekonomky s výtvarníky včetně) mohly tančit v sále Colloredo-Mansfelda nebo na Příkopech v Savarinu, tehdy Klubu Ped. odborů. A tak. Nebo v Budmericích. Nebo ve Varech. Nebo v Das Literarische Colloquiu v Berlíně.
Tam nás "mladé" s sebou vzali v r.1990, tedy už po převratu, "matadoři" a slavní z Literárek, snad i Vaculík, Jungman, Klíma, Vyskočil, Brabec, Karfík, snad Brousek a Diviš a Kryl ap., už nevím. Tedy disidentská opozice bývalá a i oni (poznamenaní ghetem) se divili,že u Bodamského jezera mají něm. Literáti Zámek. A hned vedle jachty Americké okupační armády, kde se neustále slavilo. A největší údiv? Že Das literarische Colloquium si na sebe vydělává videoklipama pro TV, pokud možno z pikantního života literátů a jejich mnaželelek a milenek, což vzhledem k dámskému povykujícímu obsazení v plavkách na sousedním molu nebylo asi nic neobvyklého. "Ne, samotná literatura nás neuživí. Kromě bestsellerů ovšem." To u nás není možné, dušovala se generace Květů. U nás se uživíme! Máme 40000 náklady poezie! Nebo se uživíme překlady. Canto General Pablo Nerudy má 13000 veršů, bohužel překládal to Pilař. 10,- Kčs za verš! (Dnes v přepočtu tedy 100,-Kč za verš. Tak si honorář z takového Das Literarische Kunstwerku představte, páni berlínští kapitalisti! V dnešních penězích 1mil.tři sta tisíc!) Takový význam má u vás literatura?, divili se Berlíňané. Tak to vám závidíme. To my se musíme pitvořit a tajtrdlíkovat před magnáty, hrabaty a knížaty, klanět se naší vlastní Magnesii, a prosit o almužny, když klip v TV nevezmou! "Ale to u nás bylo taky!" řekl Ivan Vyskočil. "Na zámku Jindřichohradeckým v Hlubockém panství Schwarzenberků je rotunda pro panstvo a díra v podlaze, odkud se ozývá hudba smyčcového kvarteta ze sklepa. Nebo museli sedět hudebníci ve skříni!" "To my známe! To my moc dobře známe!" smáli se Das Literarische Kunstwerkové. Tak to je, Tvare! I na gramáži papíru jste mohli ušetřit cca 50% koukám. Furt do toho foukám, myšle, že jest třeba ty listy rozlepit!