Otevřený dopis ministryni školství proti násilné inkluzi

Všechno naruby tu je se zpívá v jedné písničce, která se postupem času zřejmě stane i naší hymnou, protože to EU nařídí. Konečně dosáhne svého i v otázce státních symbolů. Asi před rokem se pan prezident vyjádřil k problému inkluze po svém. Jeho bonmoty jsou jen zrcadlem dnešní společnosti a když je hlava státu a nejde to jinak, mluví k lidem řečí "polopatickou". Řekl: „Nejsem zastáncem názoru, že by děti, které jsou určitým způsobem handicapované, měly být umisťované do tříd s nehandicapovanými žáky, protože je to neštěstí pro oba. Není to žádný rasismus ani preference etnické skupiny, ale děti jsou daleko šťastnější, když jsou v rovnocenné komunitě. Z hlediska duševní pohody je daleko lepší, když budou existovat praktické třídy. Vůbec se mi inkluze nelíbí a jsem proti ní. Jdeme opět ode zdi ke zdi, jak je v této zemi dobrým zvykem. Místo postupného, promyšleného a citlivého postupu dáváme přednost nepřipraveným kampaním s katastrofálními následky."
Možná se vyjádřil trochu neobratně, ale dost pochopitelně i pro myšlení papírových úředníků, kteří tenhle problém řeší od stolu a nezajímá je nic jiného, než splněný úkol.
Chtěli ho za to opět ukamenovat. Kdo z vás drží v ruce kámen teď?