Otevřený dopis ministryni školství proti násilné inkluzi

Jako učitelka ZŠ s 30-ti letou praxí mám snad nárok vyjádřit svůj NESOUHLAS S INKLUZÍ. Za posledních pár let se nenápadně "stěhují" děti s poruchami učení, LMD, ADHD apod. do běžných škol. Tlak na PPP, SPC a další instituce, které žáky testují a bez jejichž doporučení nelze žáka posadit do praktické školy, je asi velmi silný. Jak jinak si vysvětlit, že takovému dítěti najdou pouze"hraniční" poruchu, která vyžaduje JEN vypracování individuálního plánu, popř. využití vyrovnávacích opatření, vyjímečně (pokud škola má) zařazení žáka do třídy s upraveným vzdělávacím programem tzn. skupinovou integraci? Učitel bez asistenta a 2-3 děti s postižením, nemožné! Nelze se zodpovědně věnovat žákům s postižením a ostatním. Nelze plnit osnovy, které nám předepisuje RVP. Výstupy znalostí žáků budou formální, přizpůsobené náročnosti práce s různými skupinami dětí. Jak k tomu přijde většina zdravých žáků, že se učitel bude MUSET věnovat žákům s postižením? Jinak to nezvládnou, nepochopí úkoly, zadání, individuální přístup je skutečně nezbytný. A co žáci s poruchou chování? Jak zvládnout učit a usměrňovat cholerika, který se prostě rozhodl, že pro dnešek stačilo, přestože je teprve 2.vyučující hodina? Jednoho takového žáčka máme ve škole a věřte, že je to obden očistec. Je nezvládnutelný, když dostane amok, ví o tom celá škola - řve, pere se, ubližuje dětem i dospělým. Ale patří, dle vyšetření, do normální školy!

Poradny mají, dle mého názoru, máslo na hlavě jako první! Befel ze shora mluví jasně. Posílejte děti do normálních tříd, žádná porucha není tak jasná, aby to neprošlo. Pak, za čas, uděláme JAKO průzkum, kolik dětí se dokázalo začlenit do běžné ZŠ i s poruchami a rozjedeme diskuzi o zbytečnosti škol praktických. A je to tady!