Omluva za Tibet 2014

Utrpení se prohlubovalo, srdce zaplnila lhostejnost. Zato čínské hosopdářství vzkvétalo. Existuje jedna velmi rozšířená teorie, která tvrdí, že ekonomický rozvoj s sebou přináší politické reformy, diktaturu dovede k demokracii. A tak se západní mocnosti, které nejprve na Komunistickou stranu Číny za masakr 4. června 1989 uvalily sankce, pustily překotně do obchodování s katy. Nevadí, že popravčí stále zatýkají a zabíjejí lidi, nová krev překrývá staré skvrny, nové násilí se vrší na staré zločiny. A lidé přežívají mezi kalužemi krve vprostřed násilí, s hlavami skloněnými stále níž a níž.

Nestoudnost a utrpení kráčejí ruku v ruce a provázejí naši minulost, současnost a budoucnost. Po masakru na náměstí Nebeského klidu 4. června 1989 přišly zásahy proti pozůstalým obětí, proti stoupencům Fa-lung-kungu, proti Čínské demokratické sraně, proti skupinám petentů, nezaměstnaným dělníkům, vyvlastněným rolníkům, proti právníkům, kteří obhajují lidská práva, proti undergroundovým církvím, disidentům, proti pozůstalým obětí zemětřesení v S'-čchuanu, proti signatářům Charty 08, proti internetové jasmínové revoluci nebo proti protestům v Tibetu, Mongolsku a Sin-ťiangu, které byly tak nelítostně potlačeny. Krvavé případy se vrší jeden na druhý, diktatura upevňuje svou moc. Jestli se jim poprvé třásly ruce, pak čím dál víc mrtvých, tím pevněji třímají popravčí meč. A každý nový mrtvý podpoří závratný ekonomický růst. Nebýt střelby na náměstí Nebeského klidu, Ten Siao-pching by se nikdy nevydal na svoji jižní inspekční cestu a nepřesvědčil by všechny, aby vyměnili lásku k vlasti za lásku k penězům. (…)

Popravčí vyhrávají, zotročili celou zem, mohou ji plundrovat a ničit po libosti, až na dřeň. Říkají západním podnikatelům: pojďte také k nám, postavte si u nás fabriku, otevřete podnik. Postavte mrakodrapy, provozujte internet, pokud nebudete vytahovat lidská práva a jitřit staré rány, můžete si tu dělat, co jen budete chtít. Ve vaší zemi jste omezováni zákonem a veřejným míněním, nemůžete si dělat, co se vám zlíbí, tak pojďte k nám, vrhněte se s námi po proudu, zbohatneme všichni. Klidně znečišťujte řeky, vzduch, potraviny i spodní vody, najímejte naše lidi jako levnou pracovní sílu, budou makat dnem i nocí, bez nároku na odpočinek. A až většina Číňanů onemocní na následky znečištění životního prostředí nejrůznějšími druhy rakoviny, bude další šance výdělku. Tohle je největší smetiště světa, tady se vždy budou ukrývat největší obchodní příležitosti.

A tak si v Číně západní finanční skupiny a nejrůznější syndikáty ve jménu svobodného podnikání podávají ruce s popravčími a společně utvářejí smetiště. ‚Hodnotový žebříček smetí‘, kterému vládne profit, stále větší měrou ovlivňuje celou planetu.“

(Liao I-wu – Kulky a Opium. Život a smrt na náměstí Nebeského klidu. Mladá fronta, 2014.)