Za nový konkurz na ředitele Moravské galerie v Brně

K veřejnému připojení podpisu pod tuto výzvu jsem se rozhodl po svém rozhovoru s nastupujícím ředitelem MG Janem Pressem. Ten mi naznačil, že respektuje odlišné názory a při svém působení ve vedení instituce chce více uplatňovat demokratické principy. Pokud tomu tak je, a já bych mu rád věřil, není důvod se obávat z jeho strany represí za veřejné vyjádření pochybností k průběhu VŘ, i když se samozřejmě výhrady týkají i jeho osobně.

Nedávno jsem četl, že vliv jedinců ve vedoucích pozicích firem a organizací na jejich fungování se obecně přeceňuje. Špatný ředitel sice může sérií razantních organizačních a personálních změn situaci v instituci destabilizovat poměrně rychle, na druhou stranu pokud má tato instituce funkční organizační a personální strukturu, je schopná delší dobu bez problémů fungovat i s žádným, nebo nefunkčním vedením. Problémy se ale samozřejmě po určité době projeví. Dobrý ředitel by měl být především citlivým moderátorem běžně probíhajících činností, který však zároveň je schopen v určitém okamžiku rozhodnout a nést za své rozhodnutí odpovědnost, a to i případě, když se po určité době ukáže jako nesprávné. V kulturní instituci však je důležitý i jeho rozhled, nasazení a názorová konsistentnost, protože předmět její činnosti není jednoznačně a dlouhodobě určený. Ten musí být naopak stále znovu definován a obhajován před veřejností, i před samotným kolektivem, jenž se na činnosti instituce aktivně podílí. Proto nepokládám za správné názory, že k vedení kulturní instituce stačí více méně schopný manažer bez konkrétního vztahu k umění a kultuře, stejně jako je tomu údajně v jiných oblastech ekonomiky a služeb (ale ani tam to jistě zcela neplatí).

Jan Press se ujme svojí funkce de jure 1. dubna t.r. Ještě, když se rozhodoval, zda se do konkurzu přihlásit, musel si být vědom toho, že to z mnoha důvodů nebude mít jednoduché. Teď dostal šanci vyvrátit všechny obavy autorů výzvy a dokázat, že se ve svých předpokladech mýlili. Nicméně musím souhlasit s názorem prezentovaným na stránkách Artalku, že v případě transparentního konkurzu by text výzvy pravděpodobně nevznikl, ať už by jeho výsledek byl jakýkoli (http://www.artalk.cz/2013/03/27/transparentnost-vyberovych-rizeni-na-prikladu-mg/). Jako nejproblematičtější moment výběrového řízení vnímám fakt, který v argumentaci výzvy myslím schází, a to, že se výběrová komise neshodla na jednom kandidátovi, tak jako např. v případě Muzea umění Olomouc, nebo jednoznačně nestanovila pořadí kandidátů, ale že doporučila dvě jména. V tomto okamžiku došlo podle mého názoru k největšímu znejistění všech, kterých se výsledek konkurzu bezprostředně týká, tedy především zaměstnanců MG. Zde je možné hledat kořeny současné situace. Možná by stálo za to, kdyby si MK (ale nejen to) stanovilo nějaká obecná pravidla průběhu výběrových řízení, která by poskytla odborné obci k oponentuře, a po jejich konsensuálním projednání a schválení se jimi nadále řídilo.

Pokud jsou úmysly Jana Presse upřímné a jeho přesvědčení o vlastních schopnostech hluboké, jistě mu nebude vadit zvýšený zájem veřejnosti a médií o jeho konkrétní kroky ve vedení instituce, který tato výzva nejspíš, alespoň v krátkodobém horizontu vyvolá. Určitě pro něj také nebude problém svoje představy a vize obhájit, tak jako se mu to podařilo v průběhu výběrového řízení před komisí i samotnou ministryní kultury.