Imigranti ? Podpisem za Pravdu, která právě vítězí ...

Římanům13:8 Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon. 9Vždyť přikázání ‚ nebudeš cizoložit, nebudeš vraždit, nebudeš krást, nebudeš žádat,‘ a je-li ještě nějaké jiné přikázání, jsou shrnuta v tomto slovu: ‚ Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘ 10Láska bližnímu nepůsobí nic zlého. Naplněním Zákona je tedy láska. 11Víte také, jaký je čas, že už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je naše záchrana blíže, než když jsme uvěřili. 12Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme zbroj světla. 13Žijme řádně jako ve dne: ne v hýření a opilství, ne v chlípnostech a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti. 14Nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo, abyste vyhovovali jeho žádostem.

Marek 2.27: A řekl jim: „Sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.28Takže Syn člověka je také pánem soboty.“

Matouš12.1: V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali trhat klasy a jíst. 2 Když je uviděli farizeové, řekli mu: „Hle, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu dělat nesmí.“ 3On jim však řekl: „Nečetli jste, co udělal David, když vyhladověl, on i ti, kdo byli s ním?4Jak vešel do Božího domu a jak snědli chleby předložení, které nesměl jíst ani on ani ti, kdo byli s ním, ale jen kněží? 5Anebo nečetli jste v Zákoně, že o sobotách kněží v chrámě porušují sobotu, a přece jsou bez viny? 6Pravím vám, že zde je někdo větší než chrám.7Kdybyste věděli, co znamená: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť‘, neodsoudili byste nevinné. 8Vždyť Syn člověka je pánem soboty.“

Kolosským2.13: I vás, když jste byli mrtvi v proviněních a neobřízce svého těla, spolu s ním obživil, když nám všechna provinění odpustil 14a vymazal rukou psaný záznam, který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský; odstranil jej z našehostředu tím, že jej přibil na kříž. 15Tak odzbrojil vlády a autority a veřejně je vystavil na odiv, když je vedl triumfálním průvodem v něm. 16Ať vás tedy nikdo nesoudí pro pokrm a pro nápoj nebo kvůli svátku, novoluní nebo sobotám. 17To všechno je stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. 18 Ať vás nepřipraví o vítěznou cenu nikdo, kdo si libuje v poníženosti a uctívání andělů, kdo se nechá unášet tím, co viděl, bezdůvodně se nadýmá pod vlivem svého tělesného smýšlení 19a nedrží se hlavy, z níž celé tělo, podporováno a drženo pohromadě klouby a spoji, roste Božím růstem. 20Jestliže jste s Kristem zemřeli živlům světa, proč si dáváte předpisovat, jako byste žili ve světě:21toho se nedotýkej, to neochutnávej, na to ani nesáhni? 22To se týká vesměs věcí, které jsou spotřebováním určeny k zániku -- jsou to lidské příkazy a nauky. 23Ty sice působí zdáním moudrosti v ochotném uctívání, v pokoře a tvrdé kázni těla, ale nemají žádnou cenu, lečpro uspokojení těla.

Jan8.33: Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nebyli ničími otroky. Jak můžeš říkat, že se staneme svobodnými?“ 34Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu. 35A otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn. 36Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní.

Matouš22.36: „Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší? “ 37On mu řekl: „‚ Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ 38To je největší a první přikázání. 39Druhé je mu podobné: ‚ Miluj svého bližního jako sebe samého.‘ 40Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.“

Lukáš6.27:„Ale vám, kteří slyšíte, pravím:Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. 28Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám činí příkoří.29Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav i druhou a tomu, kdo ti bere plášť, neodepři ani košili. 30Každému, kdo tě žádá, dávej, a od toho, kdoti bere, co je tvoje, nežádej nic nazpět. 31Jak chcete, aby lidé činili vám, i vy stejně čiňte jim. 32A jestliže milujete ty, kteří milují vás, jakou máte zásluhu? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. 33A jestliže činíte dobře těm, kteří činí dobře vám, jakou máte zásluhu? I hříšníci dělají totéž. 34A půjčíte-li těm, od kterých máte naději dostat to zpět, jakou máte zásluhu? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. 35Ale milujte své nepřátele a čiňte dobře, půjčujte a neočekávejte něco na oplátku. A vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, protože on je dobrotivý k nevděčným i zlým. 36Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“ 37„Nesuďte, a zajisté nebudete souzeni. Neodsuzujte, a zajisté nebudete odsouzeni. Promíjejte, a bude vám prominuto. 38Dávejte, a bude vám dáno; dobrou míru, natlačenou, natřesenou, překypující vám dají do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno.“

43„Přece není dobrý strom, který nese špatné ovoce, ani není špatný strom, který nese dobré ovoce. 44Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesbírají fíky ani z trnitého keře nesklízejí hrozny.45Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce dobré a zlý člověk vynáší ze zlého pokladu svého srdce zlé; neboť jeho ústa mluví z přebytku srdce.“ 46„Proč mne oslovujete ‚Pane, Pane‘, a nečiníte, co říkám?

Jan14.15:„Jestliže mne milujete, zachovejte má přikázání. 16A já požádám Otce a on vám dá jiného Zastánce, aby byl s vámi na věčnost -- 17 Ducha pravdy, jejž svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť u vás zůstává a ve vás bude. 18Nezanechám vás jako sirotky, přijdu k vám. 19Ještě malou chvíli a svět mne již neuvidí, vy však mne uvidíte, protože já žiji ataké vy budete žít. 20V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. 21Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován od mého Otce; i já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe.“

Naplněním Zákona je tedy aktivní činná užitečná láska v Dobru a Pravdě, k Dobru a Pravdě, v Životě, v Ježíši Kristu a k Ježíši Kristu.  

POKUD MÁ VÍRA JENOM JAKOUKOLI FORMU BEZ TOHOTO OBSAHU, NENÍ TO VÍRA, ALE ZDÁNÍ VÍRY.

VĚDĚT A NEDĚLAT CO JE SPRÁVNÉ JE POTOM SMRTONOSNÁ KOMBINACE .

Kolik znáte lidí formálně "věřících" a víte o nich, že každému, každému, jsou, když to jde, ochotni pomoct ? ŽE PŘEMÝŠLÍTE ?

TOTO JE TO HLAVNÍ vedle Pokory, jsme jenom tráva.

 Amen

Bible 21:

Genesis 32.25: Tehdy Jákob zůstal sám. Někdo s ním ale zápasil, až dokud nezačalo svítat.26Když viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, takže se Jákobovi při tom zápasu vymkl kyčel.27Tehdy řekl: "Pusť mě, začíná svítat!" "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš!" odpověděl Jákob.28"Jak se jmenuješ?" zeptal se ho. "Jákob," odpověděl.29Na to mu řekl: "Tvé jméno už nebude znít Jákob, ale Izrael, Boží bojovník, neboť jsi zápasil s Bohem i s lidmi a zvítězil jsi!"30Jákob ho žádal: "Pověz mi prosím své jméno." On však odpověděl: "Proč se mě ptáš na jméno?" A požehnal mu tam.31Jákob pak to místo nazval Penuel, Boží tvář, neboť řekl: "Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl jsem zachráněn!"

(V Bibli Kralické je překlad jména neuveden... I dí: Nebude více nazýváno jméno tvé toliko Jákob, ale také Izrael; nebo jsi statečně zacházel s Bohem i lidmi, a přemohls )

Bible21:

Národe mučedníků a bojovníků za Boží pravdu,

ve vznešeném, slavnostním patosu Boha chci s tebou hovořit, i tak jednoduše a přímo, jako mluvívá člověk k člověku o společných problémech, tíživých i krásných věcech života. Slyš mne ve slovu Otce svého i Pána svých cesta a života, i v laskavosti své nebeské Matky. Spojili jsme se v jedno jméno, které je sluncem tvých dnů i zářivou hvězdou, jdeš‑li nočním setměním a v prostoru hledáš orientaci.

Kristus je toto jediné jméno Boha.

Tys v tomto jménu křtěn a jím a v něm uveden v život, nad nímž se tyčí kříž i zmrtvýchvstání Syna. Proto ti náleží vše, co Bůh dává životu v těchto posvátných znameních: díl Boží Lásky, Moudrosti a vědění. Nadešel čas, kdy toto velké a svaté, co Bůh dává, má ti být odevzdáno, vloženo do vědomí duše a část z toho i do tělesných schrán.

Pro tento jedinečný úkol se k tobě přibližuji, a to velmi blízko: hledím na tě takřka tváří v tvář. Pravicí se dotýkám čel tvého lidu v celém počtu, kolik se jich v tobě nalézá. Začínám nejdříve s požehnáním jich všech bez rozdílu, jsou‑li či nejsou přede mnou skloněna k požehnání, dychtivá mých doteků. Nevyjímám ani ta, která se dávno i nedávno ode mne odvrátila v jinou stranu, aby jediná myšlenka nezatoužila spěchat za mnou a ke mně dojít s modlitbou a pokornou prosbou, když osud tíží, svět všechny hroznými zbraněmi leká, tělo nemocí slábne a z pozadí se přibližuje na dosah ruky stín smrti.

Znám každého z tvého lidu, odkud přišel do zrození se v národním soužití a společenství, jak dlouho v něm žil a kam z něho odešel, když jeho tělu došla životní látka. Vím, kdo byl kdy komu otcem a matkou, blízkou i vzdálenější rodinou, kruhem přátel věrných i těch, kdo zrazují a klamou. Vím, jakou ten či onen prošel výchovou a životní školou zkušeností, měl‑li kolem sebe dobré vzory, anebo byl hozen na okraje společnosti či žil jako strom, jemuž vichřice vyvrátila z půdy jeho druhy a on stál na výspě sám. Proto v nahlížení do spleti tajných příčin hnutí v duších jsem ke všem stále laskavý a všem žehnám. Ještě jsem neřekl ani bláhovému posměvači Boha, ani pyšnému na svůj lidský um, ani popírači Božích skutečností, nevěřícímu, ani těm ve velkých pochybnostech, že je nechci vidět, že je odmítám a vypovídám do těžkých trestů nebo mám pro ně připravena muka pekelným bran. Ještě svou shovívavost rozšiřuji, milost prohlubuji a vynalézám pro ni nové formy; ani odpuštění hranici neuzavírám.

Ke komu jsem však takto neomezeně milostivý? Ke všem, kdo velmi hřeší a propadají temnotám? O tom ti chci dát poučení, národe velkého a tobě nesmírného poslání, a proto zvláštního postavení, jímž jsi vyňat až po tuto chvíli z trestných zákoníků příčin a následků. V čem spočívají tato jedinečná a vzácná privilegia? Má odpověď ti bude těžká k pochopení, avšak jiná není možná.

Tvé cesty nemají všední a běžné pozemské zabarvení, ač každý tvůj příslušník je jako člověk vybaven duší a tělem, rodí se, žije lidsky a za čas mu tělo ochabne a umírá. Nad tebou však jasně září tajné znaky výlučnosti, vynětí z obecných hodnocení a souzení pro nedokonalost a viny platnými měřítky. I tento soudní čas to respektuje a ponechává mi tě v rukou bez námitek, abych rozhodoval o tvé současnosti i budoucnosti vlastním úradkem.

Tvé cesty a osudy se vším jejich děním jsou předem stanoveným, a proto předurčeným dramatem s přesně vyznačenými úlohami se širokými kontexty. Hlavní a vedlejší jejich myšlenky s přesnými záměry a vysokým zacílením vyvstávají v mé mysli, když Moudrostí uvažuje a rozmýšlí, jak postavit, jak ohraničit, jakým děním naplnit zápasy o člověka a jeho postupy. Všechny dramatické události a děje ve tvé hranici a životě lidu tyto ideje v malé kostce zrcadlí jak studánka hvězdné nebe. Rozkládají je na tmavá i bílá pole, která se protínají a překrývají, jak ten či onen historický moment dává zvítězit myšlence dobra nebo ustupuje vládě myšlenek negativních. Osudy jedinců i rodů v těchto ohniscích promítané nejsou jen záležitostí těch, kdo je prožívají.

Přiznávám v této chvíli významné pro celé zemské stvoření, že jsem v tvých dějinách ve zvláštním zpřítomnění a přivtělení k životu lidu a nejvíce v každém jeho utrpení a útisku zlem. Jsem jako rozdělen v množství jeho duší a více či méně zabydlen, a přece mimo ně sám a nade vším svým Duchem. Toto úžasné a fantasticky znějící je tajemstvím Boha. Vydává Sebe do Svých synů. Jimi žije a pro ně a v nich se Sebe vzdává. Až dorostou v Něm do zralosti, vyjímá z nich Své Já, aby se jevili jako samostatné individuality mající už vlastního tvůrčího ducha.

Takto jsem vychovával od věčnosti boží syny a tento systém i nadále ponechám. Ti, jež vyvoluji k této boholidské symbióze a do jednoty cesty životem, jsou tímto mystickým poutem na každém místě své existence vzácní a výluční. Vnější strana je neliší od prostředí, odlišní jsou stranou vnitřní. Do ní nahlížím jen já a pak jen ti, kterým přes rameno dovolím podívat se do knihy s pečetěmi tajemství, do níž kreslím, píši o osudu světů a z ní je předčítám a oznamuji, co se má stát ve jménu Boha.

Každý národ má své místo a v něm roli v dějinách světa. Její důležitost a rozsah si neurčuje sám. Ukládá je rozsudek soudu Boha, jak jej vyřkl v čase pokažení lidstva před potopou světa. Rozhodnutí bylo přísné a neodvolatelné. Některé národy poslalo do říší temna a vydalo do zajetí odpůrce programů, jež vytyčuje Láska. Těla zahynula, ale to, co je činí živými, žije a bude žít dál. Duch člověka neumírá.

Národe, k němuž mluvím tato silná slova, tobě je přiřknuta složitá, nesnadná, avšak vzácná a krásná úloha – zachovat za všech okolností:

duchovní světlo –

víru v Boha –

lásku srdce, mysli a slova –

statečnou obranu dobra –

obhajobu spravedlnosti a pravdy –

křest v Kristu –

život křesťana –

moudrost a vědění –

sílu, odvahu a vzlet ducha –

úctu k Matce Krista –

oběť za spásu lidstva.

Pro zdar tvého díla a neochvějné setrvání v něm je do tvého lidu vložena má silná duchovní myšlenka, žádnou vlnou odporu a zmaru všeho spjatého s Božím jménem nevyvratitelná. Pro její zakotvení, upevnění i rozvinutí postavil jsem v tobě stolec dobrého knížete míru a šlechetnosti – Přemysla (myslitele). Byl povolán do své funkce od pluhu na znamení, že posláním jeho a založeného rodu a pak z něj vzešlého národa, je práce zúrodňující místa, kam má být vložena vzácná setba, kde má vzejít její úroda. Tato služba a práce pro život je odevždy mou činností. Proto jsem šel k národu hned po boku Přemysla. Jeho mírná tichá vláda byla úvodem mého vstupu do života národa. Tím jsem hned na počátku národním dějinám dal tajnou pečeť mysteria.

V této době však už Země byla pod vládou onoho zlého ducha, jemuž lze dát jméno nehodného bratra Abelova – Kaina. Ten rozprostíral své vlivy do každého národa, šířil v něm myšlenky nešlechetné i činy zla. Přemoci jej a vypovědět za hranice národa a pak celé Země bylo a je jen v moci lásky a dobra. Láska mocné, silné velikosti ještě tehdy ani nyní nesídlí v duši člověka. Byla z ní po jeho pádu vyňata a vložena zpět do mne. Byl bez ní slabý jak nalomená třtina a zcela bez možnosti překonat vlivy, nástrahy a mohutnost zla. Tak začal zápas lva s beránkem a vlka s ovcí.

Tento obraz tragických skutečností se v nahuštěné koncentraci promítal i v rodu Pře-myslovců a od něho se vinul dál do rozrůstajícího se národa. Práce s pluhem Přemyslovým byla proto velmi těžká. Měla zúrodňovat, zušlechťovat tvrdé půdy mysli a srdce lidí zrozených do pozemského života, poslaných vytvářet společenství vlasti a v něm domov svůj i pro mne, po čas mé účasti na zápase s temnými duchy zla. Zabydleli se v Zemi, a proto jsem na ta místa musel přijít s nimi bojovat. Jaký to byl boj a čím byl projevován na půdě národa, v němž byl koncentrován a veden, je historií jeho dějin. Chci k tomu říci:

Národe se mnou tak podivuhodně, tobě až k nepochopení spjatý
zástupným obětním osudem –

národe mající ve znaku pluh místo meče a jméno přemýšlivého dělníka
životních polí, oráče půd lidského myšlení –

národe duchovních Přemyslů a Libuší –

národe se znamením velkých proroctví pro jejich naplnění,
a proto ještě před vložením do kolébky pro ně posvěcený:

Každý, kdo práci s pluhem ducha konal v tobě rád, kdo pro ni trpěl tím,
že ona sama o sobě je tvrdá a mozolná, i proto, že každou píď půdy
pro zúrodnění mysli lidu musel nejdříve vybojovat na celém pluku
černých andělů, kteří ji vlastnili a do ní seli semena zla –

každý, komu krvácelo srdce v utrpení vlastním i nad celým národem –

každý s čistým štítem dobra v zápase s úklady a zradou zabodnutou
jedovatým šípem do těla národa –

každý, kdo volal ke svornosti, jednotě a bratrství uprostřed rozepří
a rozpálených hněvů –

každý, kdo byl hlasem volajícím na poušti: čiňte k pokání k příchodu Pána –

každý, komu nedošla trpělivost ve vyčkávání, až Mocí a Láskou Krista
přejde vláda věcí národa do jeho rukou –

každý, kdo položil oběti za vlast v nepočítání kroků s jejich kříži
a všech utrpěných ran, příkoří i vyhnanství –

každý, kdo byl mučedníkem a trápen vlastním národem v nepochopení
i ve zlé vůli vnuknuté ďábelstvím –

každý, kdo nebral zbraně k řešení sporů, křivd a ohrožení sebe –

každý, kdo se zachoval jako bratr i ve středu nepřátel –

každý, kdo se zasvětil duchovnímu stavu z čisté lásky a touhy po Bohu –

každý, kdo se vynucených bitev nezúčastnil s myšlenkou zabít a zničit –

každý, kdo se uměl dělit o hmotné statky, vítat hladové, osiřelé, ponížené
a pronásledované ve svém domě a zval je ke stolu –

každý, kdo žil jako můj následovník mé cesty pro pomoc všem –

každý hloubající nad Písmem v úctě a lásce k mému Slovu –

každý modlící se za spásu všech i hovorem své duše se mnou –

každý velmi trpící, velmi ponížený v chudobě hmotné –

všichni žebráci pokorně prosící u prahu –

všechny vdovy a sirotci –

všichni rodiče opuštění, zapomenutí nevděčnými dětmi –

všechny děti opuštěné otcem nebo matkou, trápené či přehlížené zlou macechou,
příliš bité nehodným otcem –

všechny stařenky a starci v neschopnosti kroku a opatření sebe –

všechna srdce rozrytá bolestmi duše i těla –

všichni praví národní buditelé –

všichni osvícení a šlechetní obránci mateřské řeči –

všichni u oltáře a na kazatelně sloužící Slovem Božím lidu a Kristu
vyznáním Jeho díla spásy pro lidstvo, Zemi a vesmír –

všichni nadšení, pro čistý vysoký ideál zanícení studenti –

všichni moudří učitelé národa v jeho mladých pokoleních –

všichni nezištní a obětaví lékaři –

všichni tiší a vroucí myslitelé –

všichni dobří pastýři starých časů –

všichni výborní a pilní dělníci –

všichni bdělí hospodáři nad úrodami i nad chovnými zvířaty –

všichni hluboce a věrně milující –

všichni statečně vytrvalí na těžké Kristově cestě v pokorném přijetí údělu kříže –

všichni pokorní a doufající, nesoucí své srdce na dlani
jako matka chléb svým dětem –

ti všichni jsou Kristus v národě.

Jsou Jeho skrytou cestou životem člověka, v něm a s ním po boku i za něj, aby nemusel dlouho jít těžkou cestou a sám – jsou Jeho prodlouženým utrpením – jsou pokračováním Jeho Oběti – jsou Jeho slávou.

Národe mnou oslovený – jako jsem ti dával pít po tisíce let z kalicha svého utrpení, tak ti dám ze všeho, co následuje po kříži:

vstup do života přečisté krásy a mocné lásky,
hluboké moudrosti a dokonalé vůle, do míru Boha.

Tak se stalo. Proto, moji nebeští pomocníci, konejte přípravy, ať toto ještě neviditelné rychle se změní ve skutečnost i pro oči člověka a Země.

Volání národa

Národe boží, volá tě Kristus:

Vyjdi ze stínů, které tě obklíčily a zatemnily cestu!

Vystup z nízkostí lidského pádu!

Zastav každou řeku nešlechetného myšlení a slova!

Osvoboď se ze zajetí hmoty!

Očisti své čelo z prachu země!

Setři za sebou neblahé stopy!

Přikryj minulost milostí Krista, mocí lásky ji učiň čistou a bílou!

Překonej poslední překážky k vítězství dobra!

Konej skutek ze všech nejlepší: odpuštění a smír!

Pomoz všemu stvoření Země!

Vstup v osvícení Duchem!

Vydej Zemi Boží Světlo do tebe vložené!

Postav se na stranu Boží pravice!

Vstup na prahy Království Krista!

Otvírej si brány Nebes!

Uzavři knihy bolesti a smrti!

Služ láskou a mírem!

Naplň své duchovní poslání!

Spoj se s anděly!

Vezmi z rukou Krista klíče k vesmíru!

Žij život v Bohu!

Pojď s Kristem do budoucnosti!

Přijmi jméno národ vykoupený, prvotina všech!

Žehnání národu

Žehnám ti, národe, ve tvém lidu.

Žehnám tvým cestám, dnům a každému kroku.

Žehnám tvému dílu ve službách lidství i Bohu.

Žehnám tvé oběti nesčíslné pro její ovoce mnohé a mým ústům sladké.

Žehnám tvým ženám a mužům, tvým matkám a otcům, bratrům a sestrám.

Žehnám tvým dětem a rodinám.

Žehnám tvým chrámům i modlitebnám.

Žehnám všem shromážděním lidu v dobrých šlechetných myšlenkách.

Žehnám setkáním v modlitebnách a bohoslužbách.

Žehnám tvým polním setkám, zahradám a čistým vodám.

Žehnám všechny ruce pracující pro dobro národa.

Žehnám všechny myšlenky míru a lásky.

Požehnání mé pomoz tobě!

Požehnání mé tě chraň!

Požehnání mé tě naplň svorností a mírem!

Požehnání mé buď s tebou na věky…

Kniha soudu a milosti - Božena Cibulková

http://bozena-cibulkova.sweb.cz