Dopis vedoucí oddělení životního prostředí - žádost o omluvu za šíření nepodložených a poplašných informací o toulavých kočkách v ostravském měsíčníku Prio

Ing. Monika Švigostová                                                                                                                               Vedoucí oddělení životního prostředí a vodního hospodářství                                                                                                                               Úřad městského obvodu Poruba

Ostrava

Vážená paní inženýrko,

reagujeme na Vaši výzvu publikovanou v měsíčníku Prio, kde vyzýváte občany k nekrmení toulavých koček a kde sdělujete, že krmením napomáhají občané k nekontrolovanému množení a potažmo také ke znečišťování dětských pískovišť, šíření infekčních nemocí a dokonce k množení myší a potkanů.

K tomuto sdělení bychom Vám rádi poskytli další důležité informace, včetně vyjádření veterinářky a Krajské veterinární správy.

Již léta se věnujeme péči o tzv. „toulavé kočky“, jejich odchytu, léčbě, prevenci nemocí a hledání domovů.  Patříme mezi dobrovolníky, kteří kdysi zařizovali odchyty venkovních koček pomocí Městské Policie, později Města Ostrava a kteří v současné době pro větší efektivitu využívají svých vlastních prostředků, vlastních odchytových klecí, svého zázemí (karanténních klecí), a financování převážně přes Feliti program ( www.felitikastruje.cz ) ve spolupráci s veterináři v Ostravě a okolí. Poskytujeme kočkám veškerou péči a hledáme domovy všem, které se dají adoptovat.  Mnoho let jsme strávili s kočkami v terénu, komunikujeme s desítkami lidí, kteří kočky krmí a pomáhají chytat. Naše poznatky jsou z praxe, nikoliv z doslechu a informace o nemocech máme výhradně od lékařů a z odborných publikací.

Pro Vaši informaci: kočka domácí se v ulicích Ostravy vyskytuje naprosto všude, v každém obvodě, na každé ulici města a to po dlouhá desetiletí. Jedná se nejen o kočky venku narozené a plaché, ale ve velké míře také kočky vyhozené nezodpovědnými lidmi jako nechtěné dary a dědictví, neuvážené adopce, kočky ztracené majitelům např. po vypadnutí z oken, kočky, které utekly z přepravek při převozu, po přestěhování a nedostatečném zabezpečení proti útěku v prvních týdnech. Denně se ztratí majitelům desítky takových zvířat. Ať jsou jakkoliv plaché, vždy vyhledávají blízkost člověka a jeho obydlí a vždy jsou věrné své lokalitě a teritoriu, čímž se liší od kočky divoké.

Zde jsou naše poznatky z praxe:

1)      Nekrmení koček: Lidé, kteří zvířata krmí, mají vztah ke kočkám venkovním stejně silný jako k vlastním. Starší občané tato zvířata často považují za svůj smysl života. Fakt, že si takovou kočku nemohou z různých důvodů (většinou kapacitních) nastěhovat do bytu, nemění nic na jejich citové vazbě k ní. Krmení koček nikdy nepřestane, a to ani přes případné doporučení či zákazy města, protože lidé, kteří mají kočky rádi, na takové výzvy jednoduše nereagují. Reagují pouze lidé, kteří kočky nenávidí a ubližují jim a článek takové chování legitimizuje a naznačuje, že kočka je vlastně škůdce prolezlý nemocemi, kterého je třeba vymýtit. Vznikají tak velmi často zbytečné konflikty mezi všemi, kteří se snaží pomáhat a dezinformovanými občany.  

2)      Kočka se o sebe sama nepostará. Kočky, které nemají své krmné místo, jsou někým vyhozené, změnily nuceně lokalitu, nebo jsou kočkami „starousedlíky“ vyhazovány z teritoria poznáte velmi rychle. Jsou vyzáblé na kost, špinavé, trpí krvavými průjmy, červy, blechami a svrabem. Živí se odpadky a pomalu, bez pomoci umírají. Takových koček jsme měli v péči bezpočet. Po odchytu a hospitalizaci zvrací kusy igelitu, odpadků, které snědly v zoufalství a hladu. Takové kočky často končí v Nadaci na pomoc zvířatům v péči MVDr. Nytry a jejich náročná léčba zvyšuje náklady naše i náklady města. Ani kdyby všechny v dané lokalitě vyhynuly na smrtelné kočičí virózy z oslabení imunity podvýživou, nezůstane ekologická nika prázdná, ale velmi rychle se zaplní dalšími kočkami z okolí.

3)      Krmením kastrovaných koček se nezvyšuje jejich počet. Kočky se množí bez ohledu na svůj zdravotní stav. Jestliže na krmné místo chodí koček deset, je to proto, že se v dané lokalitě prostě již nacházejí. Je tak jednodušší je monitorovat a kastrovat. Kočky mezi sebe nováčky nerady pouští, jsou to teritoriální zvířata. (viz vyjádření MVDr. Kouřilové v příloze tohoto dopisu). Skupina koček čekajících na jednom místě na jídlo je samozřejmě víc vidět než kočky nekrmené, ale i bez krmení se v této lokalitě dál vyskytovat budou a nekastrované se budou množit. Je samozřejmě třeba nabádat lidi nejen ke kastracím a především jim dát podrobný jednoduchý návod, jak na to i bez finančních prostředků. To by mělo být posláním vašeho oddělení a vašich článků.  

4)      Dětská hřiště: Nekrmením koček jistě nevyřešíme kálení do dětských hřišť. Dětská hřiště mají být zakrytá bez ohledu na to, kolik koček se v dané lokalitě vyskytuje. Kočky nekrmené budou ještě více nemocné a ještě více zamořené červy dalšími parazity a tedy více nebezpečné.  

5)      Odchyt: Pouze a výhradně (!) krmením koček dosáhneme jejich pravidelného výskytu v dané lokalitě a tak možnosti získání jejich důvěry, odchytu a kastrace. Není možné chytit do sklopce či jinak kočku, která není nikde krmena. Taková šance se rovná nule. Jedině přes krmení je také možné navázat s kočkou vztah a odebírat a socializovat venku již narozená koťata a hledat jim domovy, případně je odčervovat a jinak léčit.  Bez krmení by nebylo možné kočičí populaci kontrolovat vůbec. Město Ostrava by bez iniciativy a pomoci krmičů žádné odchyty neprovedlo a situace by byla mnohem horší. Město žádné odchyty samo neorganizuje a vše je na podnět občanů.   

6)      Infekční nemoci: Šíření poplašných zpráv o tom, že kočka šíří infekční nemoci, neprospívá ani kočkám, ani lidem. Pokud takovou zprávu sdělujete občanům, považujeme za nutné sdělit, jaké riziko kočka představuje a jak k nakažení dojde. Že toxoplazmózu prodělalo (a má tedy protilátky) 40% lidské populace a k nákaze dojde většinou požitím špatně upraveného masa, výjimečně nemyté zeleniny ze záhonu s myším nebo kočičím trusem. Že trus s oocyty toxoplazmy vylučuje kočka jen krátce a to od 3 do 8 měsíců věku. Později jen ve velmi ojedinělých případech. Že musí dojít ke kontaktu úst a kočičího trusu, což je snad možné jen u malých dětí. Že toxoplazmóza představuje riziko vlastně pouze pro těhotné ženy bez protilátek v momentě nakažení v prvních dvou trimestrech těhotenství, u imunodeficientních pacientů a u zbytku populace se projevuje jako lehčí viróza s doživotní imunitou. Tyto údaje jsou lehce k nalezení na internetu v mnoha online dostupných vědeckých studiích. Seznam na odkazy naleznete na Wikipedii. https://cs.wikipedia.org/wiki/Toxoplazm%C3%B3za# Přikládáme také vyjádření veterinářky MVDr. Kouřilové, která se k této problematice vyjadřovala v souvislosti s umístěním ubikací pro kastrované kočky na území gymnázia v Porubě. Celý projekt mimochodem výborně funguje, kočky zůstaly ve stejném počtu několik let. Na svém teritoriu velké školní zahrady nekálí a nově příchozí vyhání a jsou zdravé. Na základě zkreslených informací o „škodlivosti koček“ potom dochází k situacím, jako například v jedné velké vítkovické firmě, kde se v létě 2018 rozhodli kočky likvidovat deratizační firmou. Pochytali je do klecí a protizákonně usmrtili nebo odvezli do jiné lokality. Všemu samozřejmě předcházel nesmyslný zákaz krmení, potom tragický zdravotní stav koček a po odvezení koček také přemnožení hlodavců. Vše řešila KVS, která byla v dané věci požádána o stanovisko. Část dopisu také pro Vaši informaci přikládáme. Tyto genocidy se skutečně dějí ve velkém a jsou pro nás dobrovolníky velkou noční můrou.     

7)      Hlodavci: V místě kočičích kolonií se hlodavci nevyskytují téměř vůbec. Kočka kastrovaná a krmená navíc loví na „plný úvazek“ a ze sportu. Své oběti zabíjí, ale (až na výjimky) nežere a není tudíž tolik ohrožená začervením a toxoplazmózou. Na krmících stanovištích tyto „dárky“ uklízíme stále. Jedná se o mladé potkany, myši, hraboše, holuby a krtky. Naše vlastní venkovní kočka (plachá, kastrovaná, odčervovaná a krmená na 5.tém obvodě) donese za sezónu takových kořistí desítky. U našeho vchodu také zcela zmizely potkaní nory a krtince. Tvrdit, že výskyt koček zvyšuje výskyt hlodavců, považujeme přinejmenším za nelogický a nepodložený. V zemích celého světa se kočky právě kvůli eliminaci hlodavců chovají. Potkani se spíše snadno uživí u popelnic a odpadkových košů, kde o zbytky jídla není nouze.      

Paní inženýrko, věřte, že není cílem nikoho z nás, dobrovolníků, aby se v ulicích Ostravy narodila jen jediná nová kočka. Věnujeme všechen svůj volný čas a většinou i všechny své peníze tomu, aby byly kočky kastrované a zdravé a občané o této problematice poučení. Z poslední tři roky jsme vlastními silami odchytili a nechali vykastrovat desítky a desítky koček a ještě více koťat z ulice díky nám našlo domovy. Podrobné statistiky rádi poskytneme.

Naše konání je, troufáme si říci, velmi úspěšné a velké kočičí nekastrované kolonie jsme během několika let zmenšili na minimum. To vše samozřejmě s pomocí dalších institucí, včetně vašeho úřadu.   Není vhodné nám situaci takto ztěžovat a publikovat rady poplatné minulému století. Dnes se o zvířata staráme tak, aby byla zdravá. Nenecháváme je už na ulici umírat hladová a nemocná z vlastních sobeckých důvodů. Víme, že pravděpodobně nebylo Vaším záměrem kočkám škodit, ale problém je opravdu hlubší a komplikovanější a v dnešní době je nutné ho řešit globálně a hlavně humánně a společnost edukovat úplně jiným směrem.  

Žádáme, aby byly informace z článku doplněny o výše zmíněná fakta a občané měli ucelenou představu o tom, jak kočkám vlastně město i oni sami mohou pomoci. Jsou to, konec konců, krásní a užiteční tvorové a žijí tu s námi od nepaměti.  

skupina dobrovolníků pomáhající zvířatům - Ostrava a okolí    Kontaktujte autora petice