Výzva církvím v České republice k aktivnímu zapojení do dění ve společnosti
Výzva církvím v České republice
Vážené představitelky, vážení představitelé církví v České republice,
obracíme se na vás v době, kdy česká společnost prochází hlubokou krizí důvěry – v politiku, v instituce i v samotný smysl veřejného života. Právě v takových chvílích se v minulosti opakovaně ukazovalo, že církve mohou sehrát nenahraditelnou roli: jako hlas svědomí, jako prostor pro pravdu, odvahu a morální orientaci. Dnes však tento hlas v českém veřejném prostoru zaznívá jen slabě, přerušovaně nebo vůbec.
Historická zkušenost jako závazek
České církve mají za sebou silnou tradici veřejné angažovanosti. V období nacistické okupace, během Pražského jara roku 1968 i zejména ve druhé polovině 80. let minulého století dokázaly – často v podmínkách tvrdé represe – otevřeně a statečně reagovat na bezpráví, manipulaci moci a pošlapávání lidské důstojnosti.Právě tehdy církve nepůsobily pouze jako duchovní útočiště, ale jako živá součást občanské společnosti, která se nebála jasně pojmenovat zlo, nespravedlnost a morální selhání politické moci.Jedním z výrazných představitelů této tradice byl například Adolf Kajpr, jezuita, kazatel a publicista, který spojil duchovní službu s otevřeným a srozumitelným vstupem do veřejného prostoru. Jeho působení za nacistické okupace i následné věznění v komunistických žalářích připomínají, že odpovědnost církve za společnost není nadstavbou víry, ale jejím důsledkem.
Osobní odvaha jako měřítko současnosti
Dějiny českých církví jsou však plné příkladů jednotlivců i společenství, která v nesrovnatelně těžších podmínkách, než jaké panují dnes, dokázala projevit mimořádnou osobní odvahu, aktivitu a ochotu nést důsledky svého postoje.Páter Kajpr ve svých textech i osobním postoji opakovaně zdůrazňoval, že odpovědnost církve nekončí uvnitř vlastních struktur. Jeho výrok „Mlčet, když je třeba mluvit, znamená lhát“ nevnímáme pouze jako historické svědectví, ale jako obecně platné kritérium hodnocení veřejného působení církví i v současných podmínkách demokratického státu.Byl vězněn nacistickým režimem, po roce 1948 i režimem komunistickým, a přesto nepřijal logiku přizpůsobení. Jeho osobní příklad ukazuje, že mlčení církve není projevem pokory, ale často rezignace.Ve srovnání s podmínkami, v nichž Kajpr působil, se dnešní církve pohybují v prostředí právních záruk, svobody projevu a institucionální ochrany. Přesto je jejich veřejná angažovanost v klíčových společenských otázkách často výrazně zdrženlivější.
Konkrétní postoje místo obecných prohlášení
Veřejnost dnes nepotřebuje další vágní formulace ani vyhýbavá stanoviska. Očekává jasné, čitelné a hodnotově ukotvené postoje. Právě církve mají jedinečnou možnost – a zároveň odpovědnost – připomínat, že demokracie není jen soubor procedur, ale především systém založený na etice, pravdě a odpovědnosti.Duchovní autorita se totiž nerodí z mlčení ani z přizpůsobování se mocným, ale z ochoty vstupovat do veřejného prostoru i tam, kde je to nepohodlné.Páter Kajpr pro nás představuje referenční rámec tohoto postoje: duchovní služba a veřejná odpovědnost se v jeho životě nevylučovaly, ale navzájem podmiňovaly.
Duchovní poslání nestačí
Jsme přesvědčeni, že církev nemůže a nesmí svou roli zužovat pouze na duchovní a liturgickou činnost. Víra, která se nepromítá do veřejného prostoru, ztrácí svou společenskou váhu i důvěryhodnost.Církve mají nejen právo, ale i odpovědnost:• průběžně, veřejně a srozumitelně se vyjadřovat k dění v české společnosti,• jasně hodnotit jednání a chování politické reprezentace,• zastávat se slabých, ohrožených a přehlížených,• kultivovat veřejnou debatu a připomínat morální rozměr politiky.Právě takto církve vystupovaly v druhé polovině 80. let minulého století – a právě tehdy si získaly respekt i těch, kteří nebyli věřícími.
Od symboliky ke strategii
Náš spolek aktivních občanů Klíče pro demokracii se na vás obrací právě v souvislosti s uchováním a rozvíjením odkazu pátera Kajpra. V roce 2024 jsme iniciovali a podpořili vybudování jeho pomníku v Bratronicích na Kladensku, kde prožil dětství a zahájil svou kněžskou cestu. Tento krok nechápeme jako pietní uzavření minulosti, ale jako otevření současné diskuse. Naší ambicí není vytvářet kult osobnosti, ale obnovovat vědomí institucionální odpovědnosti církví za stav veřejného prostoru.
Výzva k obnovení role církví ve společnosti
Vyzýváme vás, abyste se k této tradici vědomě a otevřeně přihlásili. Aby váš hlas byl:• veřejný, nikoli pouze interní,• srozumitelný, nikoli zahalený do obecností,• odvážný, nikoli opatrnický či kalkulující. Jsme přesvědčeni, že jedině tak mohou církve v České republice:• zvýšit svou společenskou prestiž,• obnovit důvěru veřejnosti,• a posílit svou dnes skomírající roli v české společnosti. Mlčení církví v časech nejistoty není neutrální. Je to postoj, který oslabuje nejen demokracii, ale i samotné poslání církve.Osobní příklad pátera Adolfa Kajpra ukazuje, že odvaha a veřejná odpovědnost nejsou otázkou historické situace, ale vnitřního postoje. O to více jsou aktuální právě dnes.
Spolek Klíče pro demokracii V Kladně 11. března 2026
Kontakt:
Mgr. Milan Hulínský
člen Rady spolku Klíče pro demokracii
mobil: 721 541 055
e-mail: milan.hulinsky@icloud.com
Klíče pro demokracii, z.s. Kontaktujte autora petice