Miloše Zemana jsem jako mnoho jiných nevolil. A nevítal. Pro mě byla volba mezi hospodským, lesníkem + knížetem (vlastní slova K.S.) a důchodcem z Vysočiny (také vlastní slova) tristní. Když nastupoval do úřadu, napsal jsem, že bude kontroverzním prezidentem, který lidi rozdělí. Stalo se. Společnost je rozdělená na dva tábory a vzájemná nevraživost začíná přerůstat v nepochopení a napětí.

Ale.
Miloš Zeman udělal pro tuhle zemi jednu úžasnou věc. On dal naději lidem, kteří jsou životem odsouzení k práci, spotřebě, přežívání. Naději, že by mohlo být lépe. Že se jich někdo zastává, někdo za ně mluví a někdo se jim snaží pomoci.

Jde o sociálně slabší lidi, důchodce, dělníky, proletariát a prekariát, městskou chudinu, nezaměstnané, opuštěné a staré lidi, maminy s dětmi, učitelky, úředníky, prodavačky, živnostníky. Normální lidi. To je hlavní proud příznivců Miloše Zemana. Jsou to ti, kdo nemají v životě to štěstí, že mohou sedět v redakcích, pracovat v divadlech, mít vlastní firmy, řídit korporace, nebo zakládat start-upy. Jsou to lidé, kteří tohle neumí a možná ani nechtějí. Chtějí normální život, normální práci, svůj volný čas, rodinu, děti. A teď pozor. Tihle lidi jsou úžasní! 

Tihle lidé jsou solí země. Bez nich by žádná společnost nebyla. Pravdou je, že ve skrytu duše si ta druhá část společnosti, česká pseudo vyšší střední třída, pseudo buržousti, pseudo intelektuálové a pseudo tvůrci hodnot a systému těchto lidí neváží. Normální lidé nejsou cool. Jsou obyčejní. Nejsou jak z lifestylových magazínů. Nemají silné a inspirativní příběhy. A nejspíš o ně ani nestojí.