Přezkoumání ukončení kněžského působení Jiřího Veselého

Quoted post

Večeře

#12 Re: Re: Re: Re: Informace

2016-04-11 13:40

#10: V.Ch. - Re: Re: Re: Informace 

 O něčem jsem již pojednal na svém blogu: http://mons-litomyslensis.webnode.cz/

Odpovědi


Nepřihlášený uživatel

#14 Re: Re: Re: Re: Re: Informace

2016-04-11 15:42:56

#12: Večeře - Re: Re: Re: Re: Informace 

 Vážený pane Večeře,

přečetl jsem si Váš článek, na který jste se odvolal.

Jsem trochu zmaten, co jste chtěl vyjádřit, ale respektuji Váš pohled.

1. K porušení kán. 908 (koncelebrace) v žádném případě nedošlo, což uznali i oba biskupové.

2. Předchozí napomenutí se neprokázalo.

3. Jiří přiznal pochybení, že podal Tělo Páně nekatolíkům, ale konal v dobré víře. (Podobně konal sv. JanPavel II a Joseph Ratzinger - B.XVI, např. podáním br. Rogeru Schutzovi)

Protože v článku odkazujete často na kodex a argumentujete morálkou, dovolím si citovat ze starého CIC z r. 1917:

"Kán. 2214 § 2 - Nechť biskupové a jiní ordináři mají na paměti, že jsou pastýři, ne hrdlořezi, a že mají být v čele svých podřízených ne tak, aby nad nimi vládli, nýbrž aby je milovali jako syny a bratry, a nechť se snaží, aby je zdržovali povzbuzováním a napomínáním od nedovoleného, aby nebyli nuceni, když se dopustí trestného činu, trestat je náležitými tresty; stane-li se přesto, že ti se z lidské slabosti v něčem proviní, jest jim zachovat onen apoštolův příkaz, aby je přesvědčovali, zapřísahali a kárali se vší dobrotou a trpělivostí, jelikož často vůči těm, kdož mají být napraveni, zmůže víc blahovůle než drsnost, víc napomenutí než hrozba, víc láska nežli moc; bylo-li by však pro vážnost trestného činu zapotřebí prutu, nutno užít tvrdosti s mírností, spravedlnosti s milosrdenstvím, přísnosti s vlídností aby kázeň, pro lid blahodárná a nutná, byla zachována bez příkrosti a se polepšili, kdož byli pokáráni, anebo, nechtějí-li se napravit, ostatní byli blahodárným příkladem jich potrestání zdrženi od přestupků."
 
A ze současného Kodexu z roku 1983: Kán.212 par.2 Křesťané mají právo sdělovat pastýřům církve své potřeby, hlavně duchovní, i svá přání.  Par.3. Křesťané mají právo, dokonce někdy i povinnost podle svých znalostí, příslušnosti a postavení sdělit pastýřům církve své mínění o věcech týkajících se prospěchu církve, a při zachování neporušenosti víry a mravů a úcty vůči pastýřům, s ohledem na obecný prospěch a na důstojnost osob, mají právo s tímto míněním seznámit ostatní věřící.
 
V úctě
Vlastimil Bartoš