Evropská unie a NATO hledají „kremelskou ruku" ve všech trablech Starého světa, aby se zbavili odpovědnosti za palčivé problémy kontinentu, píše Frank Lowy Matthew Dal Santo, spolupracovník australského Institutu pro mezinárodní politická studia v časopisu The Nation.

Nedávno britský deník The Guardian zveřejnil rozhovor s ředitelem lotyšského Centra pro strategické komunikace (CSC) NATO Janisem Sartsem, který hovořil o „informační válce", s níž se Rusko snaží „svrhnout" německou kancléřku Angelu Merkelovou, a implicitně provést rozkol v Evropské unii pomocí migrace.

Podle Sartse „existují svědectví", že Rusko opravdu vede takovou „válku", ale sám je neposkytl, a noviny se omezily na vyjádření zdroje, který má přístup k informacím z „briefingů výzvědných služeb", poznamenal Dal Santo.

Podstatou tvrzení Janise Sartse o Rusku je, že to získává politický prospěch z rychlého růstu popularity hlavních odpůrců migrační politiky Merkelové -  strany Alternativa pro Německo (AFD, ADH), kterou údajně podporuje, dodává analytik.

„Pokud existují tyto peněžní toky a skutečně se je podařilo vysledovat, tak proč tuto informaci nevyužít přímo proti vedení ADH?" je zmaten expert.

Když média uvedla, že v roce 2014 přijala francouzská Národní fronta půjčku ve výši 9 milionů eur z První česko-ruské banky, odpůrci strany a její vůdkyně Marine Le Penové okamžitě využili této informace v politickém boji, zdůrazňuje Dal Santo.

„Ale, odhalení Sartse nebylo určeno k informování veřejnosti, ale aby se vystrašila,"uvedl autor. Citace ředitele lotyšského CSC v NATO, podle Matthewa Dal Santo, poukázala na to, že informační kampaň proti Moskvě je vedena Bruselem.

Evropský verbální útok na Rusko dosáhl úrovně opravdové absurdity, když vrchní velitel sil NATO v Evropě Philip Breedlove vypovídal před výborem ozbrojených sil amerického Senátu. Generál řekl, že „Rusko a Asadův režim záměrně militarizují imigrační krizi, a snaží se podkopat evropskou strukturu vlády". Absence důkazů generála v projevu nezastavila, konstatoval analytik.

„Nevidím u nich (Rusů) jiné důvody k nucení uprchlíků opustit své domovy, než aby se stali problémem někoho jiného," připomíná autor citaci Breedlova.

Na jednáních o „militarizaci" a „změně režimu" leží pečeť strategie EU, jejíž podstatou je přesunout zodpovědnost za migrační krizi, s níž se evropští politici sami nemohou vyrovnat, na ramena ruského prezidenta Vladimira Putina, uvedl autor v článku pro The Nation. Přičemž Janis Sarts a Philip Breedlove jen opakovali slova, která Donald Tusk, předseda Evropské rady, stále říkal šest měsíců - tisíce příliv uprchlíků na hranicích Starého světa jsou zapříčiněny ruskými akcemi v Sýrii.

Zároveň se Tusk, stejně jako většina evropských politiků ve svých prohlášeních raději vyhýbá diskusi o hlavních příčinách krize - například neúspěšné politice „budování států" na Středním Východě, kterou Západ vedl po celá desetiletí krátkozrakými vojenskými taženími. Na začátku ruských leteckých útoků byly totiž v příhraničních zemích EU se Sýrií, jako Řecko, přeplněno uprchlíky. Podpora Moskvy pro syrské vládní síly, může naopak hrát rozhodující roli, aby se zemi nastolilo příměří a následně se hodně uprchlíků mohlo vrátit domů, dodává Dal Santo.

Ale ještě před událostmi v Sýrii se stalo samozřejmostí mluvit o to, že za všechny problémy v Evropě je na vině Kreml: „stopa Moskvy“ se sledovala průběhu dluhové krize v Řecku a na Kypru. Politika úsporných opatření EU uvrhla země do stavu deprese srovnatelné s Amerikou 30. let, ale za problémy v Aténách a Nikócii, samozřejmě mohlo „svádivé" Rusko, uvedl analytik.

„V mnoha evropských zemích se zvyšuje nepřátelství vůči národním vládám a nadnárodní celoevropské byrokracii, ale tento proces je nezávislý na Rusku, ze kterého se opět dělá obětní beráneka," uzavírá Matthew Dal Santo.