#62907: - Re: Vyznamenání dostala paní Olga Havlová in-memoriam a nikoliv na návrh ... 

Řád TGM rozdával Havel svým blízkým a nikdo to nepřipomíná

V debatě, která se nejen v České televizi, ale i všech ostatních médiích rozvinula kolem toho, že prezident Miloš Zeman uděluje vyznamenání svým kamarádům, postrádal připomenutí, jak si počínali jeho předchůdci. „Například Václav Havel v roce 1991 dal Řád Tomáše Garrigua Masaryka Ivanu Medkovi, svému kancléři a příteli. V roce 1997 ho dostala krátce po své smrti Olga Havlová, nicméně proto, že to byla manželka prezidenta. V roce 1998 ho dostala prezidentova kamarádka Vlasta Chramostová, dlouholetá členka KSČ. Stále se připomíná to členství v KSČ, tak já to budu u těch lidí říkat. V roce 1998 dostal Řád T.G.M. Vilém Prečan, který vystudoval Vysokou školu politických a hospodářských věd a specializoval se na dějiny KSČ. V roce 2002 ho dostali Ladislav Lis a Luboš Dobrovský, oba dva dlouholetí členové, funkcionáři a významné osobnosti KSČ,“ připomíná Petr Žantovský.

Neméně zajímavá jména lze najít mezi těmi, jimž Václav Havel udělil medaili Za zásluhy. „V roce 1995 to byla Věra Čáslavská, dlouholetá členka KSČ, Marta Kubišová, přítelkyně Václava Havla. V roce 1998 Jiří Kuběna, vlastním jménem Jiří Paukert, básník a kamarád Václava Havla z Klubu šestatřicátníků. Téhož roku dostal vyznamenání Petr Uhl, významný levicový politik a člen KSČ, v roce 1999 dlouholetá členka KSČ Jiřina Šiklová, v roce 2000 dlouholetý člen KSČ Jaromír Štětina. V roce 2001 dlouholetý člen KSČ, redaktor Rudého práva Jiří Ruml, roku 2002 dlouholetý člen KSČ Ivan Klíma, kvůli jehož negativním posudkům nesměl v padesátých letech publikovat Jaroslav Foglar. Pokud mám správné informace, tak na něj Ivan Klíma psal velmi negativní posudky, takže Foglar byl dlouhá léta mimo publikační možnosti,“ podotýká mediální odborník.

Udělovat řády je panovnický prvek, který zůstal v prezidentově pravomoci

Pokračuje výčtem Havlem oceněných oblíbenců z roku 2002. „Anna Šabatová, dlouholetá členka KSČ, dcera Jaroslava Šabaty, člena Ústředního výboru KSČ. Šimon Pánek, to sice nebyl dlouholetý člen KSČ, nestihl to díky svému věku, avšak byl to přítel Václava Havla, který o něm mluvil jako o svém nástupci. Tolik Havlovo období, teď vezměme Klausovo. V něm se u Řádů T.G.M. žádné excesy neděly. V roce 2006 převzaly medaili Za zásluhy Jiřina Jirásková a Iva Janžurová, úctyhodné herečky, které patřily spíše do okruhu příznivců Václava Klause než jeho kritiků. V roce 2008 dostal týž řád Karel Kaplan, historik, který pracoval v aparátu ÚV KSČ v padesátých a šedesátých letech. V roce 2011 obdržel vyznamenání jazzman Emil Viklický, blízký kamarád a velký uctívatel Václava Klause,“ rekapituluje Petr Žantovský.

A přechází k tomu, jak to zatím vypadá s vyznamenáními v Zemanově prezidentském období. „V roce 2013 Jiřina Bohdalová, která se uměla vždy přátelsky přiblížit k velké řadě důležitých politických person, nejinak tomu bylo i s Milošem Zemanem, tak dostala řád Za zásluhy. Tentýž rok ho obdržel exministr Miroslav Grégr, bývalý ředitel fabriky Desta. To je jedna polovina toho sdělení. A druhá polovina toho sdělení je v tom, čím se naše média nezabývají. Nezabývají se tím, že Zeman rozhodně není první, kdo dává metály podle svého subjektivního posouzení a často lidem, které má rád nebo jež mají rádi jeho. Je to logické, je to ten panovnický prvek, který zůstal v pravomoci hlavy státu a na jehož využití má prezident svaté právo. To se říká málokdy, ale mělo by to být opakováno neustále, že na to prezident právo má, i když se nám nemusí jednotliví ocenění vždy líbit,“ poukazuje mediální analytik.

#62914: - Re: Re: Vyznamenání dostala paní Olga Havlová in-memoriam a nikoliv na návrh ... 

 Je potřeba, aby si Petr Žantovský, který nemá nic společného s Michaelem Žantovský a do jisté míry je možné spekulovat o tom, že na jménu Žantovský parazituje dal tu pečlivou práci a zjistil si důvody, proč jím jmenovaní vyznemaní po válce vstoupili do KSČ, jaký je za tím příběh, utrpení během války atd. a jak se s tímto členstvím vyrovnali již dávno před okupací v roce 1968 a jak žili jejich život, aby se již nic z toho, co se událo po roce 1948 a vycházelo napovrch zase až o několik let později, nestalo. 

Tím neomlouvám členství k KSČ a tím spíše KSČm mimo jiné proto, že mám osobní i rodinnou zkušenost, že se bylo možné vcelku důstojně členství v KSČ vyhnout i v době normalizace i v době po roce 1948, byť tam skutečně mnohdy šlo o život nejne profesní.