#349: Andrea - Žádný boj 

 Neda mi to, ale tentokrát musim prispet. Před cca 3/4 rokem jsem pani Kinove dovezla autem az k domu (cca 100 km) 20 tašek de facto uplne novych věci po jednom diteti, kompletni obleceni na vek 18-24 a 24-36 mesicu, vcetne fusaku, zimnich kombinez, hracek, nenosenych znackovych bot atd. Pani tedy byla velmi vdecna a mila. Nicmene nasledujici dva mesice mi neustale volala, jesti nevim o nekom, kdo by jim mohl darovat: motorky pro deti, hracky, vyzivy atd. Po dvou mesicich jsem číslo ignorovala. Bohuzel souhlasim, pro dobrotu na zebrotu. Po te, co mi dite vyrostlo z další velikosti jsem uz obleceni darovala jinde. Toz asi tak...

#350: - nezávidím p. Kláře 

Rozhovor se scenáristkou Libuší Markovou

Jak často jste jezdila do Milovic, jak často jste si volali?

V Milovicích jsme natáčeli každý týden i víckrát a pak jsem ještě několikrát přijela za Sašou a Tondou, abychom plánovali, co budeme dál točit, ale to je štvalo a říkali, že nedokážu na chvíli vypnout, že jen pořád myslím na práci. A co se týče volání, to nepřestalo, i když už netočíme. Někdy mě Saša prozváněla i několikrát za den, a moje rodina to těžce nesla a komentovala slovy: „Nechceš se k těm paterčatům přestěhovat?“ Na druhou stranu ale vím, že i Tondovi už občas lezlo Sašino telefonování na nervy, a Saša mi musela volat tajně z koupelny.

#350: - nezávidím p. Kláře 

 Děkujeme za faktickou reflexi.