#33953: -  

 Mladý pane, za koho jste vyrost vy?

Za vlády demokratů Habsburků a Švarcenberků?

Měli by se tedy ti, kdo se narodil po roce 1935 humanně zbavit existence, protože nevyrostli v té Vaší feudální"demokracii  jako feudál Švarcenberk???

Divná logika...

#33974: - Re:  

 Toto jste vyčetl z příspěvku? Máte problém s funkční gramotností? 

Nic tu nebránilo komunistům, StBákům a KGBákům jednat mravně, kulturně.  Je ale zvláštní, že tito lidé neváhají nastoupí do velmi podivné vlády komunisty Rusnoka, přesnějí komunisty Zemana a ještě se tváří jako celebrity, abych uvedl příběh z nedávné minulosti. 

Komunistům nijak nebylo bráněni v politické činnosti a jaékoliv straně. Nic jim tedy nebránilo 20 let budovat sociální kapitál demokrata, jasně se vyjádřit ke své komunistické minulosti např. knihou či i jen delším projevem. 

Jeden z mála komunistů, který tak učinil a následně jednal jako demokrat je Petr Pithart, který vždy ve svém veřejném projevu od revoluce dbal na to, aby byl na straně dmeokracie na straně ústavnosti. 

Toto se ale nedá řící o jiném předsedovi Senátu soudruhovi Sobotkovi, studentovi VUMLU z roku 1989 a mnohých a mnohých dalších. 

Logicky na post prezidenta není potřeba mít kandidátů 20, tedy bavím se jen o této kategorii lidí, kteří se chtějí o takovou pozici, která je spojena s privilegiem absolutní beztrestnosti ucházet. Tedy nároky na takového politkka budou samozřejmě "mírně řečeno" velmi vysoké. 

Aktuálně stav je, že je tam člověk, u kterého je z jeho životopisu spíše zřejmé, že se jedná o donašeče StB a KGBá než to, že by to byl člověk mraný, který svojí komunistickou minulost dávno uzavřel a dospěl v demokrata. Minimálně tomu nasvědčuje jeho lhaní, jeho podivný tým StBáků, komunistů a možná i KGBáků.  Divná věc takový člověk s absolutní beztrestností, opravdu velmi divná. 

#33974: - Re:  

 Ještě k otázce "za koho jsem vyrostl" bohužel logicky v době normalizace, ale ve striktně nebolševické rodině a tedy moje zkušenost je taková, že bylo možné si udržet důstojnost i v bolševickém režimu, přestože to v padesátých letech stálo život či dokonce životy příbuzných, tedy vlastních soudrozenců rodičů a rodičů mých rodičů. 

Přestože se mým rodičům nakonec také podařilo pravovně a tedy i v jístém ohledu i ekonomicky prosadit, udržely si alespoň důstojnost nevztoupit do komunistické partaje, ale chápu, že jsou výjimeční což je záležitost čistě jejich vlastní píle získat  odbornou erudici do jisté míry nepostradatelnou i pro komunistickou pakáž. To jim umožnilo žít celý jejich život důstojně bez členství o odporné zločinecké bandě KSČ. 

Tedy stejně jako zkušenost mnoha jiných, je i má taková, že bylo možné se bolševické partaji vyhnout. To, že rodiče ale nebyli disidenty, jim vcelku nevyčítám, stejně jako jim nevyčítám, že mne od takového kroku velmi zrazovali i s ohledem na jejich dosažené pracovní postavení. Navíc po následcích fatálních za odvahu a to dokonce jen nevstoupit do bolševické partaje, je vcelu pochopitené, že moji rodiče považovali za dostatečné, že členství v komunstické partaji vždy důstojně odmítli a přitom přežili jak pracovně tak fyzicky. Bylo to jejich maximum nejen proto, měli děti již v době okupace ČR v roce 1968, kde se mnohdy zalekli lidé daleko "odvážnější" bez fatální zkušenosti s bolševickým režimem.