Sobota 1. listopadu 2014 LIDOVÉ NOVINY

Odmítám respektovat Milo­še Zemana jako hlavu stá­tu, jehož jsem občanem. Nikdy předtím jsem tak silná slo­va nenapsal ani nevyslovil, přesto­že Václav Klaus se svým přebuje­lým egocentrismem, stálou úklonou před Moskvou a ukradeným chilským perem mi taky nebyl dva­krát po chuti. Ale respektoval jsem volbu poslanců, jen jsem tak trochu skřípal zuby.

Když jsme volili prezidenta po­prvé všichni, byl jsem odhodlaný prominout mu ještě víc než jeho předchůdci, přestože můj hlas ne­dostal. Ale lidová volba má přece jen čistší punc než ta vyhandlovaná politická a doufal jsem potají, že dosažením funkce, která koneč­ně uspokojí i jeho přebujelé ego, najde tolik kritického rozumu, že sám začne bojovat se svými vnitř­ními démony, kteří by mu mohli poškodit reputaci.

Bohužel nezačal. Naopak je pustil ze řetězu naplno. Odmítám mít za prezidenta muže, který se obklo­pil od začátku starými politickými strukturami i proruskými byz­nysmeny a neměl ani tolik slušnos­ti, aby ty z nich, co mu pomohli nejvíc nahoru, ještě veřejně neza­přel.

Muže, který se daleko méně motá při oslavě na ruské amba­sádě než o pár hodin později před korunovačními klenoty. Který od­pustí svému kancléři povinnou bezpečnostní prověrku a nestydí se přitom na vrcholném summitu NATO žádat daleko víc důkazů o ruské agresi, než stačily k utvo­řeni názoru Obamovi, Merkelové či Cameronovi.

Který nadřadí osobní averzi státnické povinnosti při udělování profesury homosexuálovi a pozdě­ji i při pozvání rektorů na slav­nostní udílení státních cen při oslavách výročí republiky.

Který jako jediný státník ochotně jede na Rhodos dělat křoví se­tkání novodobých diktátorů a ura­zí tím i svým smířlivým postojem k ruské agresi na Ukrajině jediné ruské hrdiny, kteří se v roce 1968 postavili proti naší okupaci, takže odmítnou přijet na udělení státní ceny z jeho rukou jejich kolegyni. Dnes už bohužel mrtvé, takže ji ne­může odmítnout sama.

Který postaví do jedné řady vy­znamenaných Winstonq Churchil-la, Nicholase Wintona nebo Miro­slava Zikmunda - a filmové režisé­ry, jejichž jediná zásluha o stát tkví v tom, že mu pomáhali na ces­tě k moci. Je tragické, o kolik veli­káni, kteří přebírají státní vyzna­menání, převyšují charakterem i morálkou toho, kdo jim je udělu­je. Tragické a ostudné.

Možná bych ještě skousnul, že v Číně propagoval nejbohatší z Čechů daleko za hranici běž­ných zvyklostí a dokonce letěl na­zpět jejich soukromým letadlem,což je konflikt zájmů převyšující Čínskou zeď.

Ale to, že ignoroval nejprestiž­nější oslavu státu na Vítkově, pa­mátku skutečných hrdinů, které se předtím účastnili všichni preziden­ti, to už se stalo tou poslední příslo­večnou kapkou, která ho - alespoň přede mnou - definitivně z úřadu hlavy státu diskvalifikovala.

Žádný prezident předtím si tak svévolné zneužití nejvyšší statni funkce pro naplnění osobních cílů nedovolil. A protože není v mé moci ho odvolat, rozhodl jsem se ho odmítnout. Budu se tvářit a žít po zbytek jeho funkčního období, jako by Česká republika žádného prezidenta neměla.

 JOSEF KLÍMA

Není co dodat…

#32286: - Odmítám... 

 Ten škrhola at drží zobák...