O blbounech

Na ostrově vládla idyla, ve větvích šplhali obezřetní lemurové, po zemi se proháněli odvážní blbouni a jedni ani druzí neměli žádné nepřátele.Pak na pobřeží přistála loď a z ní vystoupili lidé. "Bacha na ně!" varovali lemuři blbouny. "Kdoví co jsou zač? Trocha opatrnosti nikdy neškodí!""Kuš, vy škarohlídi," vysmáli se jim blbouni. "Vždyť jsou to takoví bezbranní chudinkové, holátka, nemají ani dravčí zuby, ani pařáty. Copak nejsou roztomilí? Určitě s nimi bude legrace!" A blbouni se rozeběhli k lidem a chtěli se s nimi kamarádit. To se ví, že lidé byli rádi. Dokonce zvali blbouny na hostiny, aby se lépe poznali a upevnili družbu. Ale popravdě řečeno, společné hodování blbounům příliš neprospívalo. Ubývalo jich čím dál víc, až nakonec vyhynul poslední a bylo po ptákách."Inu, byli to blbouni nejapní," řekli lidé, "a každý blboun je odsouzen k vyhynutí. Zvlášť když má takové chutné masíčko!"

Ale možná jsou pravdě blíž lemurové, kteří tvrdí, že blbouni nebyli vůbec žádní blbouni a měli jen jedinou chybu - nebyli dost opatrní při výběru svých kamarádů.

Takže vážení blbouni, pozor na výběr kamarádů, obzvláště těch z východu, už s nimi zkušenost máme. Hlavně pro Vás to platí, vážený náčelníku blbounů.

#22280: -  

 Milý Blboune......bylo to hezké vyprávění,ale trochu jsi pokazil ten konec....ono kamarádům se nedá věřit ani ze západu...taky s nimi máme zkošenosti,že ?