Kultura a moc mají každá svůj vlastní mechanismus - jakkoli se často dostávají do střetu.

Uvažme dvě historické skutečnosti:

1. že potomci rekatolizátorů - ba přímo jezuité - v době Temna se začali zabývat češtinou,

2. že křesťanství začalo prosakovat do vládnoucích vrstev Starého Říma.

Přece proto, že se řada poslanců dostala na svá místa díky nakradeným penězům a moci svých rodičů, jim nemůže bránit, aby vnitřně (opravdu!) tendovali k něčemu slušnějšímu.

Na druhou stranu jsme poučeni Vítězným Listopadem, kdy nás potomci stalinistů učili, jak má vypadat demokracie. I při sebevětší skromnosti máme závazek vůči našim předkům, kteří "stavěli svět" za První republiky.

Berme to tedy spíš jako postupný darwinismus, kdy se druhy vyvíjejí. Někomu se předci vypracovali už v 19. století, a jiný teprve bojuje s vyžírkovstvím vlastních rodičů před 30ti lety...

#92: Pavel Kozák - kultura a moc (dva historické příklady) 

Nevím, jak se bronzové bystě podaří, aby se ze zákonodárců stali lepší lidé. Bude je okřikovat? Kopat do holeně? Chválit? Radim jim, jak se mají zachovat? Vůbec se mi nelíbí, že z mého pohledu prázdné gesto má využít Kryla, přičemž je evidentně jedno, co to bude znamenat pro něj, hlavně, aby se něco udělalo. Dobře, nechť se udělá, ale nezneužívejme při tom Kryla.