Zachraňte kulturu 2013

V So Panskejch novinách p.Štindl (kultůrfronta) si na mě stěžoval. Jak košiláč na kůru na Hloupýho Honzu u Boženy Němcový. Že prej mám manýry někdejšího sovětskýho bloku a jsem U pokladny ("stála") celá autenticky zpruzená. Zatímco bych se měla tvářit autenticky šťastná. Nebo to aspoň markýrovat. Za prvé, je mi dvacettři a nepamatuju se na ten blok. Znám jen pokladní bločky. A za druhý, moje momentální existenciální vyladění (autentická nasranost) reflektuje dnešní mocenský vztah = opovrhované postavení v nejnižší třídě. Za vosum a půl čistýho. Moje máma u pokladny (seděla), v tom minulým bloku měla 2400, tedy 24 tis. dnešních!
Ovšem přece jen musím přiznat jednu existenciální radost vyššího řádu: Nahoře..., nad Vámi, Ondřeji, na stráně 10 se pí Machalická konečně přiznala, že pořezala ministra Dostála v Malostranském tunelu žiletkou na vyholování těch... za, cituju, "trapnou rétoriku, že když nejsou peňáze na nemocnice a školy, tak se přece nemohou dávat na kultůru"!... Existenciální radost je vopravdu žůžo! Dneska v Po se na zákazníky vod rána směju! Konečně bude na nemocnice, školy, starobince, restitutince, biskupince (vodňanské husičky kacířské), nalezince, chudobince, chorobince, nevěstince, parlamentince, holubince pečený do huby a tak...
P.S. Mimochodem na první schůzi v 89. v Činoheráku na Havlův rozkaz zpíval chudák Vladimír Merta "Kdo mi co zakáže, za moje peňáze? Ani pán, ani král, ani sám generál!"...To je dnes moje druhá existenciální radost. Nemusím ani jíst... Držím za "uměleckou frontu" (Machalická) autentickou hladovku... Možná do konce pracovní doby. Naštěstí nemám tendle tejden noční.