Podpora Mgr. Vítězslavě Baborové, radní Jihočeského kraje za KSČM

15.1.2013
IDnes napsala o protestu 15 lidí proti komunismu :) o demonstraci 150 osob na podporu Romana Smetany neinformovala
Milan Daniel

Dva dny před shromážděním na podporu svobody slova, které svolalo sdružení Přátelé Romana Smetany v předvečer dalšího soudu s tímto zločincem na Horní náměstí v Olomouci, mi zavolal pan Zbyněk Horváth ze Zlína. Sdělil mi, že i on v rámci „Palachova týdne“ pořádá prakticky ve stejnou dobu (rozdíl jedné hodiny) a na stejném místě akci, která je namířená proti rostoucímu vlivu komunistů, a navrhl mi, abychom obě akce spojili. Pokusil jsem se mu vysvětlit, že mezi komunisty rozlišuji; s velkým úspěchem se to nesetkalo a dozvěděl jsem se, že jsem v podstatě naivní.

Pana Horvátha jsem do té doby neznal, i sdělil jsem mu, že akci pořádám spolu s přáteli a musím se s nimi poradit. Spolu s nimi jsem se poté podíval na Horváthovy www stránky. Poněkud zaskočeni jsme zjistili, že pan Horváth se bezvýhradně staví za bratry Mašíny. Se souhlasem ostatních jsem mu poslal stručnou sms, ve které jsem mu sdělil, že podpora Mašínů je pro nás nestravitelná a spolupráci jsem vyloučil.

Na shromáždění, jehož podtitulem bylo heslo „Svobodu pro Smetanu, vězení pro gaunery“ se sešlo odhadem 120 – 150 lidí, přítomná byla i ČT, která se mnou natočila po vystoupení mém (viz dále) a přátel krátký rozhovor. Přišel ke mně také pán, který se představil jako Jan Šinágl. Sdělil mi, že všechno točil a zítra to bude na jeho webových stránkách. Pána jsem informoval, že ho znám, a že je to jeho věc. Při odchodu jsme v 15,45 minuli pódium, na němž stál pan Horváth, v okolí postávalo asi 15 lidí. Jak jsem se později dozvěděl, byl mezi nimi i pan Vladimír Hučín a paní Zdena Mašínová. Portál iDnes o jejich akci pohotově informoval. Ve zpravodajství ČT ani iDnes se ale o shromáždění na podporu Romana Smetany navštívené o pár desítek metrů dál podstatně větším počtem účastníků neobjevilo nic. Pro zmíněná média to zřejmě bylo málo zajímavé. Naštěstí máme ještě Britské listy, takže si níže můžete přečíst, co si občané olomoučtí (i odjinud) mohli ode mne vyslechnout: