ZA ZACHOVÁNÍ LEZECKÉ STĚNY ROŽNOV

#151: Jirka - Re: Re: Re: Re: Odpoved Monice  

Teď už úplně naposled – ještě k tomu dluhu.

Dluh je pro mě slovo plné negativní energie – a taky rozvířilo tu mnoho mrzkých vášní, roztočilo i Meďu (a to zcela pochopitelně), když byl z dluhu obviněn atd.

Je však třeba říct, že výše dluhu, k níž jsme dospěli je závislá na definici ředitele školy, na výsledku výpočtu nějakou přibližnou metodou. Spotřeba energií totiž není stanovena měřením, a tedy se určitě nejedná o skutečnou spotřebu. O její skutečné výši lze diskutovat do bezvědomí, leč bez měření zbytečně. Má to však na existenci a výši dluhu zásadní vliv. Na to chtěl asi Meďa upozornit, proto se pídil po hodnotách spotřeb. Možná by měření ukázalo něco úplně jiného. A možná, kdyby spotřeby byly definovány včas, hodnota dluhu by byla nakonec jiná, menší až nulová.

Tento dluh o němž tu stále mluvíme tedy existuje na základě dohody, je dán slovem ředitele, který tak vlastně nakonec konkrétně určil pevnou cenu tělocvičny, kterou úsporami nelze ovlivnit, kterou bude nutno respektovat. Když to neumíme změřit, musíme to prostě nějak definovat. Je to tedy tak trochu fikce daná přeléváním hodnot v účetních knihách z celku na část objektu. To ví každý, kdo někdy něco rozpočtoval.

Proto nekladla bych důraz na dluh minulý, ale na dohodu budoucí. Škola má takový rozpočet, že se to v přelévání kolonek určitě pro ni neprojeví ani zásadně, natož likvidačně. Ač samosebou musí šetřit každou korunu, aby vůbec udržela svou existenci v této třeskuté době – tuto odpovědnost řediteli rozhodně nezávidím.

Takže pokud se nakonec přece jen obě strany dohodnou na přijatelných podmínkách provozu a následně je budou respektovat, můžeme jásat. To bude ten nejpozitivnější závěr.

Už doufám nic neřeknu,

Monika