Proti výškovým stavbám v Olomouci

Výškové stavby jsou důsledkem, ne příčinou, silné ekonomiky města. Je to podobné jako s výrobou. Výrobní kapacity podnikatel navyšuje, pokud roste poptávka po jeho zboží, ne naopak. To bychom se pak dopouštěli podobných ekonomických zázraků, jako Kazeto Přerov, které vyrábělo kufry podle požadavků národního plánu, a protože je nikdo nechtěl, stavěly se stále nové sklady pro tyto nadbytečné kufry.
Pokud ve městě vznikne tento přetlak poptávky ... a aglomerační výhody se zvyšují, automaticky roste cena pozemků a tím i předpoklad pro ekonomičtější zdůvodnění výškových staveb.
V Olomouci jsou lokality, které unesou (socioekonomicky i urbanistycky) soubor vyšších staveb (nemusí jít nutně o 70 - 100 metrů). Byl to zejména prostor před hlavním nádražím, kde je vysoká koncentrace poptávky po službách v důsledku lokalizace dopravního uzlu. Tento prostor byl bohužel urbanisticky zcela zmršen a stal se obrovskou, nefunkční a hnusnou křižovatkou za necelou miliardu korun. Přitom tento prostor mohl integrovat železniční a autobusové nádraží, správní, kulturní, a hotelové služby a ukojit i libido architektů a stavebníků v jejich touze po výškových stavbách.
Nestalo se tak. Pouze tam prázdnotou šumí vítr a hraje fontána pro zahaleče (Jane Jacobs).
To je přímý důsledek (ne)strategie a (ne)koncepce Olomouce v čele s (ne)vzdělanými a (ne)kulturními (ne)osobnostmi.